Člověk by hledal banánovou republiku v jiném zeměpisném pásmu, s trochu jiným klimatem, a ne uprostřed Evropy. Ale jen pokud jde o klima ve smyslu hydrometeorologickém. Poměry společenské požadavek na označení Česka jako státu banánového úspěšně splňují. Včetně všudypřítomné korupce.
Svědectví podporující toto tvrzení přináší život kolem nás denně. Připomeňme si alespoň některé z nich.
Stačí se vypravit třeba k našim sousedům do Německa a přesvědčit se, že ceny zboží, potraviny nevyjímaje, jsou tam nižší, nebo s těmi našimi srovnatelné. A to včetně banánů. Při stejné ceně ale bývá zboží v Německu o poznání kvalitnější než u nás..
http://liberec.idnes.cz/ceny-potravin-jdou-nahoru-lide-jezdi-nakupovat-do-nemecka-pm5-/liberec-zpravy.aspx?c=A110514_1585418_liberec-zpravy_oks
Dokonce i některé služby, včetně nabídek tamějších cestovních kanceláří, pořídíte v přepočtu za nižší ceny. Ani snad není třeba dodávat, že průměrný příjem je v Německu ve srovnání s Českem několikanásobně vyšší.
Zarážející je i srovnání cen, které za hovory i užívání internetu účtují mobilní operátoři. Opět jsme v roli zákazníků, kteří jsou ve srovnání se západoevropským trhem oškubáváni. A což teprve banky, jejichž systém bankovních poplatků u nás uplatňovaný, je doslova ostudný.
Provozovatelé obchodních řetězců, bankéři nebo třeba zmínění mobilní operátoři mají něco společného. Jejich mateřské společnosti pocházejí z té části Evropy, kde by jim klienti za pokusy o podobné triky, jaké zkoušejí na nás, dali co proto.
Nám pak zásluhou úžasné ochrany trhu, kterou nám poskytuje stát, nezbývá, než se vydávat na nákupní výlety za hranice. A můžeme si přitom za hranicemi i natankovat, protože také pohonné hmoty jsou díky péči pana ministra Kalouska a jím nastavené spotřební daně u nás dražší než ve většině okolních zemí.
Ovšem skutečnou „banánovou perlou“ je ochranářský přístup jedné ryze české instituce, konkrétně asociace Hutnictví železa. Té se nelíbí před nedávnem schválený zákon, který by do budoucna pod hrozbou finančních sankcí donutil největší znečišťovatele ovzduší u nás, aby se začali chovat stejně jako je zvykem ve vyspělých zemích, v nichž ostatně mnozí z nich mají svoje výrobní podniky.
Konec banánových poměrů v Česku se jim ale moc nezamlouvá. "Ve světě běžně dochází ke stěhování firem mimo regiony, kde jsou takto přísné zákony. Aby společnosti obstály v konkurenčním boji, potřebují i podporu státu," komentuje pro televizi ČT 24 předseda asociace Hutnictví železa Jaroslav Raab, takto usilovný bojovník za zájmy zahraničního velkokapitálu.
"Není to naše rozhodnutí, že bychom se takto chtěli postavit třeba k českému chemickému průmyslu, ale je to důsledek legislativy Evropské unie a tento návrh je pouze implementací práva EU," reaguje alibisticky premiér Petr Nečas.
A pochopitelně jeden z největších vypouštěčů jedů do ovzduší na Ostravsku, hutní podnik ArcelorMittal Ostrava, prostřednictvím své tiskové mluvčí Věry Breiové vzkazuje, že nový zákon je dalším krokem ke snižování konkurenceschopnosti českých průmyslových firem. Jinými slovy: lidé na Ostravsku mohou podle vedení firmy vlastněné indickým majitelem třeba pochcípat, jen aby se proboha při nižší konkurenceschopnosti této soukromé společnosti nesnížily její zisky.
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/130730-ocelari-se-bouri-proti-zakonu-o-ochrane-ovzdusi/
Zahraniční investoři, kteří u nás podnikají, se v zájmu zabezpečení svého profitu rychle naučili využívat velmi benevolentní české legislativy i mnoha zdejších úplatných státních úředníků. Osvojili si umění pohybovat se v klientelismem a korupcí prolezlém prostředí české byrokracie.
Docela trefně situaci v naší zemi před časem při návštěvě Česka vyjádřil americký expert na korupci Robert Klitgaard: „Máte zdroje na to, abyste byli na úrovni Norska, ale vaše instituce jsou podobné spíše Senegalu.“
Když tak uvažuji o poměrech u nás, je pro mne nejhorší pomyšlení, že většině z nás, občanů, poměry banánového státu vlastně už ani nevadí. Mohli bychom si možná postesknout: Když už jsme ta banánová republika, proč u nás alespoň nerostou banány…
