Hřebíkovi mladíci předvedli Bílkovým seniorům, jak hrát se Španěly

Český výběr fotbalistů do 19 let na evropském šampionátu titul nezískal, ale stříbrné medaile i tak mají hodnotu zlata. Mladí fotbalisté trénovaní Jaroslavem Hřebíkem ukázali, že u nás existuje reprezentační výběr, který umí hrát nápaditý, moderní fotbal.

Jaroslav Hřebík, trenér fotbalové devatenáctky. Zdroj: iDNES

Po velmi dobrých až výborných výkonech v předchozích zápasech sehráli naši vyrovnaný zápas i s kvalitním a favorizovaným celkem Španělska. Dvakrát vedli – podruhé ještě v prodloužení – nakonec odešli poraženi 2:3. Na jejich fotbal se dalo koukat, Španělům byli minimálně vyrovnaným soupeřem. Seniorům s jejich upachtěným, alibistickým fotbalem předvedli, že i se špičkovými týmy se dá hrát útočně, sebevědomě.

Člověka napadne, jak to, že v pojetí hry seniorské a juniorské reprezentace je takový rozdíl. Vždyť mezi mladíky převládají fotbalisté z české ligy, kteří většinou ani nehrají v základních jedenáctkách svých klubů. Mám obavy, že odpověď je jednodušší, než by se zdálo. Klíč je v osobě trenéra. Zatímco Jaroslav Hřebík se rozhodl prosadit ve hře týmu atraktivní útočný fotbal, byť zároveň postavený na kvalitní defenzívě, a jeho ideu dokázal hráčům vštípit, kouč seniorské reprezentace Michal Bílek založil svoji strategii na pravém opaku, na totálně zajištěné obraně. Dívat se na hru záložní řady juniorů je radost, sledovat bezradnost záložníků seniorské reprezentace je utrpení.

Je to jako na divadle. Skvělý režisér s jasnou vizí dokáže i s průměrnými herci vytvořit skvělé představení. Pokud ale vize chybí nebo je příliš rozbředlá, alibistická, výsledek na jevišti bývá tristní. A mohou při tom být třeba i hvězdy z Národního…

Možná, že nastává v českém fotbale chvíle na změnu kormidelníka českého „dospělého“ nároďáku. Rád bych věřil, že naši zbytek kvalifikace pro Euro zvládnou a nakonec postoupí. Pokud se jim to nepodaří, dobrou zprávou je, že máme trenéra, který by dokázal sestavit a připravil pro kvalifikaci fotbalového šampionátu manšaft, který by místo zaprděného fotbalu předváděl hru, na kterou se dá s potěšením koukat.

A ještě malá poznámka na adresu českého ligového fotbalu. Nedávno v jedenadvacítce a teď v devatenáctce se objevili fotbalisté s kvalitní míčovou technikou, citem pro přihrávku i schopnostmi koncového hráče. Člověka překvapí, že se většina z nich tak málo prosazovala ve svých ligových týmech. Mám pocit, že pokud by bylo v lize více trenérů jako je Jaroslav Hřebík, hrál by se v české lize trochu jiný fotbal, v němž by zmíněné fotbalové přednosti častěji těšily fotbalové fandy. Takto nezbývá jen litovat, že i v případě reprezentační devatenáctky už brzy zamíří nejeden z jejích hráčů z české ligy do evropských klubů, kde najdou při troše štěstí lepší podmínky pro rozvíjení svého talentu.