Zpravodajská televizní reportáž o využívání alternativních trestů za méně závažné prohřešky nechtě připomněla jiný trest, kterým hrozí ministr práce a sociálních věcí nezaměstnaným lidem, kteří si do dvou měsíců od ztráty zaměstnání nenajdou práci.
Pachatelům méně závažných činů, třeba zlodějům nebo přistiženým řidičům s alkoholem za volantem, se nabízí možnost odpracovat svůj prohřešek či jeho velkou část, při veřejně prospěšných pracích. Za jeden den v base, jedna hodina práce. Zájem prý je malý, ale najdou se lidé, kteří raději pracují zadarmo, ale nemusí trávit svoje dny za mřížemi.
Česká televize v sobotu uvedla, že například v Jihlavě si loni takto odpykalo svůj trest při veřejně prospěšných pracích devadesát odsouzených.
Už od příštího roku by se mohli pravomocně odsouzení potkat při úklidových pracích s jinými „potrestanými“ lidmi, kteří se provinili tím, že si nedokázali po dvou měsících od ztráty zaměstnání sehnat novou práci. Od té chvíle na tom budou prakticky stejně – pracovat musejí zadarmo a ve svém volném čase.
Pokud by ale práci odmítli, hrozím oběma skupinám trest. Odsouzení se dostanou do basy, kde se jim erár postará o stravu, ubytování a veškerou další péči (například zdravotní) bezplatně. Nezaměstnaného ovšem Drábkův úřad potrestá odejmutím podpory v nezaměstnanosti, ale i sociálního a zdravotního pojištění.
Nelze to nazvat jinak než kouzlo nechtěného. Nebo naopak chtěného? Tak či tak se nezaměstnaný, ale jinak bezúhonný člověk, dostane do stejné sociální situace jako odsouzený, který má společnosti splácet dluh za svoji kriminální činnost. Zdá se to někomu normální?
Připouštím, že v návrhu ministra Jaromíra Drábka je jisté racionální jádro, snaha udělat pořádek s lidmi, kteří jsou registrovaní na pracovním úřadu a o regulérní zaměstnanecký poměr ve skutečnosti nestojí. Těžko ale zároveň pochopit, proč neschopnost ministra a jeho úřadu udělat s takovými lidmi krátký proces, mohou při troše smůly odnést i lidé, kteří ztratili po mnohaleté práci zaměstnání a jsou ke své smůle ve věku pro zaměstnavatele málo zajímavém, nebo žijí v regionu, kde člověk dlouhodobě o práci sotva zavadí. Ostatně na takovém Karvinsku nebo i v Ostravě úřady práce nabídkou volných míst nehýří. Spíše takovým lidem dlouhodobě nemají co nabídnout.
Je možné, že pokud Drábkův záměr projde parlamentem, jeho tvrdost zmírní řada okolností. Třeba se úředníci na místních úřadech práce vcítí do složité situace nezaměstnaných a nebudou se je paušálně snažit stůj co stůj dostat do oranžové vesty. A také asi nebude tolik „pozic“ při úklidech obcí a podobných pracích. Každopádně je smutnou vizitkou ministra přes sociální věci, že asociální návrh v podstatě srovnávající nezaměstnané s odsouzenými prosazuje.
