Cesta močálem černým kolem bílých skal pokračuje

Pokud se v tomhle státě někdo pořád ještě zajímá o politiku a není zrovna jedním z protagonistů zdejší politické scény, potom je to buď masochista nebo náruživý milovník politických reality šou.

Obou ale postupně ubývá, protože i masochista se z přemíry sebetrýznění unaví, a také reality šou pohříchu kombinovaná se špatně zrežírovanou telenovelou jednou začne bohovsky nudit. A skupinka nepoučitelných optimistů, kteří ještě po volbách alespoň trochu věřili v obrození politické kultury v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, se už dávno ze svého poblouznění vyléčila. Přiznám se, že i já patřil k lidem, kteří sice přímo nevěřili, ale alespoň doufali.

Zklamání jsem zažil už po pár měsících od povolebního podpisu koaliční smlouvy, kdy se straničtí bossové místo zahájení systematické práce na slibovaných klíčových reformách vrátili k mezistranickým i vnitrostranickým půtkám. To jsem ještě netušil, co teprve přijde. Místo snahy o voličům slibovanou změnu „kmotrovské demokracie“, v níž nepřehledně a neprůhledně propletené elity politiků, lobistů, podnikatelů a gangsterů rozhodují jménem lidí zapsaných na voličských seznamech, pokračovali jako by se nechumelilo v praktikování osvědčených metod korupce a klientelismu.

A těch pár lidí, od nichž hrozilo, že by mohli vědomě či nevědomě do dobře seřízeného soukolí utrousit nějaké to zrnko písku, začali systematicky zastrašovat a politicky znemožňovat. Tak třeba Alexandr Vondra. Tenhle politik rozhodně není můj politický favorit. Ovšem co se začalo dít kolem jeho osoby, když začal přidupávat kuří oka některým bossům kmotrovské mafie ze zbrojařských kruhů, muselo nadzvednout snad každého, kdo uvěřil slibům o boji s korupcí a klientelismem. Vše vygradovalo když byl obviněn, že jako politický šéf zodpovědný za hlídání peněz utrácených při financování našeho evropského předsednictví dovolil údajně zpronevěřit stovky miliónů korun nebo se na tom snad dokonce podílel. Pan Vondra zřejmě při dohledu nad erárními penězi skutečně v lecčems pochybil a měl by nést svůj díl zodpovědnost. Není ale pochyb, že se vzniklým nepříjemnostem mohl docela snadno vyhnout. Stačilo tak málo! Měl jen nechal kšefty zbrojařských kmotrů na pokoji, a jejich kamarád pan Kalousek ho nemusel tak vehementně honit za pomoci své “finanční policie“ kolem pranýře.

A pak tady byly Věci veřejné, především Vít Bárta. Ani tahle partaj není zrovna můj šálek kávy. Jenže metody, které na zjevnou nechuť pana Bárty a jeho strany kooperovat se zavedenými mafiánskými strukturami uplatnili skuteční zdejší mocipáni, mi vzala poslední špetku idealistické víry, že se zdejší politická kultura změní k lepšímu. A že se do celé špíny s vytahováním údajných kostlivců z Bártových skříní namočili takzvaně renomovaní novináři takzvaně renomovaných titulů medií? To mi jen dodalo. Když se ale nad vším zamyslím… Vlastně jsem od nich nic jiného ani čekat nemohl. Media a hlavně jejich šéfové mají své oblíbené politiky i politické strany, na které nedají dopustit. Ti ostatní mohou být třeba i v právu, ale stejně mívají smůlu…Ostatně hra na „hlídací psy demokracie“ podpořená opojným pocitem moci "sedmé velmoci" jsou tak vzrušující! O finanční stránce věci, kterou taková „hra“ přináší snad ani nebudu raději spekulovat…

V posledních dnech se pak znovu nestačím divit. Lídři Věcí veřejných, strany, kterou její koaliční političtí partneři potupili snad na všechny způsoby tak, že by od nich ani pověstný prašivý pes kůrku nevzal, znovu se svými nactiutrhači vyjednali jakýsi kompromis. Zřejmě aby zachránili šanci koaliční vlády prosadit reformy, které více než dvě třetiny národa odmítají. Jejich předseda s optimistickou jiskrou v oku proklamuje, jak teď jeho strana skrze vládu zatočí s korupcí. Zřejmě po tolika urážkách, které musel on a jeho nejbližší kolegové z vedení Véček v posledních měsících překousnout, už definitivně ztratil poslení špetku hrdosti i smyslu pro politickou realitu. Jakoby teď už jen usilovali o holé politické přežití u korýtek v onom pomyslném „paláci ze slonoviny“, který se zove česká vrcholová politika. Podle místopředsedkyně véček Karoliny Peake je prý posuzování aktuální smysluplnosti vládního koaličního projektu vážením na lékárenských vahách. (rozhovor 24. června pro Právo) „Jedním z důvodů, proč se snažíme o udržení, je velká naděje většinové koalice, která může prosadit zásadní změny“, tvrdí Peake tamtéž. Předseda véček Radek John zase jako mantru s vážnou tváří opakuje vysvětlení, že to vše dělají kvůli šanci potřít v Česku korupci. Kdo jim ale může věřit po tolika plamenných prohlášeních, která se rozplynula na oltáři takzvaného politického kompromisu. Nejsem naštěstí voličem ani jen příznivcem Věcí veřejných. I tak mě mrzí, že tahle parta politických amatérů prohospodařila nejen svůj morální kredit, ale vzala naděje i lidem, kteří doufali, že se v „Království dánském“ něco změní k lepšímu.