S těmi teplouši jste to fakt přehnal a nedivím se, že se na vás paní Koutková zlobí! A nedivil bych se ani, kdybyste si tím rozzlobil i pana Horsta! Toho se to mohlo dotknout.

Vladane, díky za starost. Na požádání Vám zašlu kontakty na mé partnerky a dvě manželky - bývalou a současnou, určitě by Vám odpověděly na případné otázky. Muž by se nikdy neměl vytahovat svou erotickou výkoností, zodpovědět by to měly jeho bývalé - jedině v tom je pravda. Ať se Vám vede život po všech stránkách!

Martine, je kousek před půlnocí a bylo neočekávaně zase veselo díky FJS

Jak neočekávaně? Vždyť ty mě toužebně očekáváš každým svým příspěvkem, horstíku. 

Mě u tenisu dokážou naštvat dvě varianty toho, když je tam ten chudák za trest.

1) Když je tenista těsně před umřením. Umí to Del Potro, umí to Serena.

2) Když je tenista těsně před absolutním psychickým zhroucením. Loni jsem se nedodíval na jeden zápas Koukalové. Ani jedné z hráček to nešlo a neustále se na kurtu šklebily dvě ženské, které neustále samy sobě nadávaly a přály si, aby byly někde úplně jinde.

Já jsem teda víc vytočenej, že 90% tenistů musí před servisem vzít na raketu 4 míčky, potom tři zahodí po sběračích, pak dá eso, jde si pokaždé utřít pot a znova 4 míčky. To je zdržovačka.

Upřesnění: ne 9 z 10 tenistů, ne pokaždé 4 míčky, a ne vždycky eso Ale někdy je to fakt komické.

Dočetla jsem jen k tomu oslovení "teplouši". Připadáte si drsný, když se chováte jako hulvát?

A prosila bych "bůhvíkde" dohromady.

No to jsem si toho teda fakt dovolil. Přesto Vás to tak rmoutí, ikdyž je to v přímé řeči? Příště dám zase nějaké odporné slovo hned na začátek, abyste bylaušetřenatéútrapy.

Ciwe, Hatalo, pak se mi divíte, že se vám směju. Volejbal jsem hrával 1. ligu v dorostu za Škoda ČB, až donedávna všelijaké podnikovky a sranda turnaje. Vy vůbec nevíte, o čem a jak píšete.

Sportovec tedy fakt nejste. A z každého vašeho článku trčí nějaký psychický problém. Co vůbec umíte, čemu rozumíte? 

Jó pozor, sportovec! Franta! Machr! Jednička! Dorostenec! Chlubílek!

Naprosto přesná terminologie: nějaký trčící psychický problém. Tak to mi vůbec nepomohlo, škoda. Až mě zdiagnostikujete konkrétněji, na dálku, jenom z blogů, z diskuzí - jó panečku, to jsou dneska doktoři a vy mezi nima nejlepší, dejte mi to s razítkem písemně. Ale stejně: vás musí hodně trápit, co umím, čemu rozumím, že jo? Ale co bych to zrovna vám povídal!

Tak tohle hecování mi vůbec nevadí. Zato mi vadí, když Mařka Šarapka proheká celý zápas, a kdybyste se nedíval na televizi, tak Vás vůbec nenapadne, že hraje tenis. Spíš je to jak přímý přenos z hotelového pokoje.

Proto to taky při sledování jejích zápasů dělám s oblibou jako pan Hatala a zavírám u toho oči! Klidně na celý set!

Ve volejbalu je to rituál. A mimo jiné, začátečníci se cíleně učí oslavit bod, aby se naučili jasně rozlišit, kdy se mají stoprocentně soustředit a kdy se mají uvolnit. Okolo některých totiž hra tak nějak plyne a "soustředí" se úplně stejně při výměně i mezi výměnami.

Mimochodem, volejbal se dá považovat za nejkolektivnější z kolektivních sportů a spoluhráči jsou na sobě navzájem až extrémně závislí. Mám na mysli top volejbal.Je to sice už trochu na hraně, ale Brazilci když byli v letech 2002 až 2012 téměř neporazitelní, mluvili o manšaftu jako o rodině.

Nicméně od fotbalistů mě ty narážky na homosexualitu vždycky pobaví. Ty hromadné objímačky a líbačky po gólech jsou ještě lepší.

Dobře, oslava bodu, nával radosti - dejme tomu. Ale pořád? I po zkažení míče?

Vaše starosti a kuvajtskou ropu...

Bavíme se, paní. Já jsem se snažil to pojmout humorně.

Hráči/hráčky volejbalu/tenisu oslaví bod, resp. fiftýn při jeho získání, hecují se, pokud ztratí. Současně se domlouvá taktika obrany nebo útoku, tzv. signály, čili co a jak plánují při následující výměně zahrát. Prostinké.

Mimochodem - hrát s vámi debla musí být zážitek "„Až se ti něco podaří, pak si s tebou výjimečně plácnu, teplouši!“ osvětlím každému otrapovi ..."

Ty uvozovky - vím, to jsem přehnal, já jsem taky pisálek, víte. Ale je fakt, že plácání se straním. Mě totiž taky není příjemný ten mužský kontakt, abych se přiznal. Ale světe divte, ono to jde i bez něj. Možná, že i s ním - ale proč riskovat? Signály, domlouvání strategie, tomu rozumím - ale fakt mi to plácnutí připadá hodně dětinské. Těžko si dovedu představit plácání na začátku rozvoje tenisu.