Pejska

jsem měla 14,5 roku.V útulku si nás vybrala sama.Byla mým miláčkem a už je v psím nebíčku.Teď mám tři roky kočku,ale i když je to miláček,tak prostě pes ,je pes.Spala se mnou v posteli,někdy chrápala jak chlap,ale u jídla žebrat nesměla.Bydlím ve městě a tak základní poslušnost se musela naučit.Jedinou věc jsem ji odnaučit nezvládla.Nesnášela staré lidi,bezdomovce a cikány.Já jsem byla asi pátý majitel a bůh ví ,co všechno zažila...Když odešla,tak jsem to oplakala.Marné,za ty roky se stala členem rodiny.

Dobrý!

No to se Vám povedlo, včetně těch fotek - dokonce i v perexu! Super!

Re: Dobrý!

Díky, čekal jsem na vás.

..

Můj pes je ještě mládě ,ani ne rok staré . Dárek, který se nepovedl , ale ... zvykly jsme si na sebe. Chodíme nakupovat do psího obchodu , kde mu prodavač udělá nabídku mňamek , pak si jdeme sednout na zmrzlinu .. v"naší" cukrárně už vědí že má rád vanilkovou a misku s vodou

Pořiďte si jezevčíka.

Ten jenom leží, občas popojde a žere a žere a žere a ..............

Bónitka

Ale je vypasená pěkně, Šmudla má "jen" 9 kg

Re: Bónitka

Jenomže my máme to druhýto, jakože vyrostlejšího kavalíra. Opravdu, jsou menší a ještě menší a přitom úplně normální.

:-)))

Ano, všichni máte úžasně vychované psy, kteří nikdy nikam nezaběhnou, nežebrají o jídlo, v ničem se neválejí, nezkouší se v žebříčku smečky dostat nahoru. Já naprosto chápu o čem Martin píše, kdo zná kavalíří plemeno, chápe a směje se. Je to pes, který s váma bude stejně aktivně běhat po horách,tak jako lenošit na gauči. Neomylně rozlišuje zvuky otevírání skříně s ňamkama a i když nic nedostane (ve vlastním zájmu, přece jen je to plemeno, které trpí na srdíčko a obezitu),tak přiletí i z druhého konce světa.Ale dá se naučit, vždyť je úžasný na agility. Naše zlato vydrží i hodinu sedět na židli u stolu u bábovky aniž by ji sežrala a koukat na ni taaaaaak smutně - no jako pes :-).Co kdyby bábovka dostala nožičky a posunula se dolů k misce...

Re: :-)))

Já blogu naprosto rozumím, také mám Kavalíra

Můj blog o soužití s tímto plemenem je zde:

http://sarkamedkova.blog.idnes.cz/c/192108/Ceskeho-Lva-by-si-zaslouzil-nas-pes.html

ani nemusí mít těch 10kilo

Ale ty psí oči..Copak by jste jim to sousto nedal sám od sebe??

no

teda nevim, muj pes takhle nezebra. Proste se to nedela, je to neslusne a on to vi. A to presto, ze jsem si ho vzala, az kdyz mu bylo 1.5 roku (uz skoro 11 let ho mam a porad tomu nemuzu verit, ze mam konecne psa). Kdyz zacne zebrat, tak se staci prisne podivat a on vi, ze se ma stydet, ze zebrani se u nas nepestuje.

Známe...

máme psy dva - 14 let a 3 roky. Starší fenka má celý život obdobné chování jako ten Váš, obzvlášť bouřky jsou zážitek. S mladším - pes - nehne nic, můžete mu nechat u nosu jakékoli jídlo, bude na něj zírat z 5 cm a čekat, co dostane...

bouřky, ohňostroje, zvonky a tak mu nic neříkají ... Přitom byli oba vychovávaní stejně . Možná je to tím, že starší je jezevčík a mladej čivava

Upřímně?

Psa mám 13 let, něm. ovčáka vychovávaného v bytě paneláku, a problémy, které popisujete, neznám. Štěněti se přísně stanovily hranice, a ikdyž to zpočátku stálo pár ran složenými novinami či vykrákání za zátylek, výsledkem je kamarád, který vám neskáče na hlavu ani na gauč, nezírá na vás při jídle, nevrhá se na cizí psy, ignoruje cizí lidi, neobskakuje jim holeně atd... Zkrátka odmalička ví, kde je jeho místo a že on NENÍ vůdcem smečky. Na jeho oddanosti podřízené postavení nic nemění a je radost mít psa, který vás poslouchá, aniž byste na něj museli řvát (hanba by mě fackovala, vyřvávat po sídlišti ono paničkami oblíbené "Fifinko, na! Na! NA!!!").