Skutečnost je bohužel trochu jiná, alespoň jak jsem zažil Jágra já na zápase Kladna v Karlových Varech. Už když jsme do arény v polovině první třetiny přicházeli, kouknul jsem po očku na střídačku Kladna (Jágr nehrál, byl zraněný) a viděl zamračeného (přestože v té době byl stav zápasu ještě nerozhodný) mírně prošedivělého pána, který kdysi býval nejlepším hokejistou světa. Po první třetině se ještě pár dětem, které si přiběhli pro podpis podepsal, naštvaný a nepřístupný výraz ve tváři se ale nezměnil, o tom že by s někým ztratil pár slov, nemohla být ani řeč. Měl jsem sebou jednu jeho méně známou knížku "Uprostřed trati", ovšem myšlenku, že bych si zašel o přestávce jí nechat podepsat, jsem rychle opustil. Ne tak můj doprovod, jenomže smůla, Kladno hrálo "tužku" a tak i slaboučké K. Vary brzo odskočily na dvoubrankové vedení. Po zaznění sirény Jágr jen mávnutím ruky přešel kolem natěžených dětských rukou a zamířil se svým týmem do kabin. Takže já jsem Jágra zažil jako morouse, ale bylo to ještě před seznámením s jeho nejnovější modelkou, a dnes je prý šťastný, tak snad se někdy na stadiónu ještě usměje a bude ke svým obdivovatelům přívětivější.

Díky za příspěvek. Vy popisujete skutečnost, já představu, jakou bych si u něj přál.

Tak to je, Martine, divočárna, měl by to číst Jarda

Na férovku Horste: Spíš jsem si myslel, že povídka víc zaujme. Považuju ji za dobrý a vtipný nápad, ale asi zpracování je horší. Fakt nevím, asi jsem se s textem měl víc vyhrát...