Podobný článek jsem zde napsal již před půl rokem. Původně jsem neměl v úmyslu toto téma již dále rozebírat, jelikož to v posledních dnech udělalo mnoho jiných blogerů. Nakonec se k němu přeci jen vrátím, jelikož jsem si včera v Mf Dnes přečetl poslední rozhovor se Ctiradem Mašínem, jehož některé výroky mne doslova nadzvedly ze židle.
Podříznutý strážmistr Honzátko
Pár historických faktů :
Ctirad a Josef se narodili jako synové Josefa Mašína - slavného československého legionáře a odbojáře z 2. světové války, který byl v roce 1941 popraven nacisty. Po komunistickém převratu se v roce 1948 stali členy desetičlenné partizánské skupiny. Cílem skupiny bylo oslabit tehdejší komunistický režim. Skupina sháněla zbraně a výbušniny, poškodila pár lokomotiv a na Moravě založila hned několik požárů.
První vražda: První obětí bratří Mašínů se stal 13. Září 1951 otec dvou nezaopatřených dětí, čerstvě nastupivší řadový policista Oldřich Kašík. Bratři Mašínové se rozhodli za účelem získání zbraní přepadnout služebnu SNB v Chlumci nad Cidlinou. U Kerska požádali taxikáře aby zastavil a následně ho padákovou šňůrou přivázali ke stromu. Policistu Kašíka vylákali ven a poté, co se k nim otočil zády, ho starší z obou bratrů Ctirad boxerem udeřil do krku. Policista Kašík ale neomdlel, vytáhl pistoli a v sebeobraně se chystal střílet. Mladší Josef tenkrát z bezprostřední blízkosti dvakrát vystřelil a Kašíka na místě zabil. Výstřely bylo slyšet po celém okolí a Mašínové v panice z místa činu uprchli beze zbraní, které měli původně v plánu zcizit. Josef Mašín se k celému incidentu vyjádřil: „Brácha ho klepnul přes hlavu, ale ten esenbák místo toho, aby si tam lehnul, po mě skočil...a tak jsem dvakrát vystřelil..My jsme nejeli do Chlumce s úmyslem někoho zabít, ale situace se vyvinula, tak jak se vyvinula.“
Druhá a nejkontroverznější vražda: 28. Září 1951 zavolal Ctirad Mašín lékařskou pohotovost s tím, že u výpadovky na Hradec Králové leží člověk se zlomenou nohou. Po příjezdu sanitky donutili její posádku nastoupit do prostoru pro pacienty. Při cestě do Čelákovic je poté přivázali ke stromu a uspali chloroformem. Po příjezdu do Čelákovic vylákali pod záminkou nedaleké nehody řadového policistu Jaroslava Honzátka. Ten dorazil na zmiňované místo na kole. Mašínové mu sebrali zbraň, ruce mu spoutali za záda a sanitkou ho odvezli zpět na policejní stanici, kde jim pod pohrůžkou musel odevzdat klíče od skříně ve které byly umístněny zbraně. Ctirad Mašín si uvědomil, že by je spoutaný policista mohl později identifikovat a proto bezbranného strážmistra Honzátka na místě podřezal. S ukradenými zbraněmi se jim tentokrát podařilo uprchnout. - Někteří zastánci bratří Mašínů argumentují tím, že jsme v té době byli ve válečném stavu, tudíž jejich činy byly v tomto případě plně ospravedlnitelné. Pokládám za důležité připomenout, že pokud to bratři Mašínové brali tak, že jsou ve válce s komunistickým režimem, tak i za války by se v souladu s Ženevskou úmluvou o zacházení s válečnými zajatci v případě podříznutí bezbranného zajatce jednalo o válečný zločin.
- Zastánci vražd bratří Mašínů tento čin často hájí právě tím, že Ctirad Mašín prý tehdy reagoval spontánně a strážmistra Honzátka podřezal z důvodu, aby je policista později nemohl identifikovat. Ctirad Mašín, ale v posledním rozhovoru uvádí pravý opak a přiznal, že vražda strážmistra byla pečlivě naplánovaná: „Řekli jsme si, že tam nemůžeme přijít a říct: Pane strážný, můžete nám dát bouchačky? Já jsem říkal, že nejlepší bude esenbáka okecat, pak mu říct ,ruce vzhůru', odzbrojit ho, svázat, uspat chloroformem a pak ho oddělat. To jak se píše, že jsme chtěli zbraně a nikomu nic neudělat, tak to je hloupost. Tohle jsou všechno darebáci. Na co potřebujeme zbraně? Ty jsou od toho, aby se s nima stříleli lidi, tak můžeme začít hned s těma, komu ty zbraně bereme.“ Ctirad Mašín tímto tvrzením navíc znedůvěryhodnil vyjádření svého bratra Josefa k případu první vraždy policisty Oldřicha Kašíka, že nejeli do Chlumce s úmyslem někoho zabít, ale situace se vyvinula, tak jak se vyvinula.
Třetí vražda: 2. Srpna 1952 byl Josefem Mašínem společně s partizánem Švédou u obce Žleby přepaden vůz vezoucí výplaty dělníkům Kovolisu do Hedvikova. (Starší Ctirad byl v tu dobu za pokus o neopávněné opuštění republiky uvězněn v Jáchymově). Uvnitř dodávky tehdy seděl kromě řidiče, bezpečáka a vedoucího závodní kuchyně i hlavní účetní Kovolisu Josef Rošický. Josef Mašín se ujal řízení vozidla, zatímco Václav Švéda vedl oba zajatce pěšky. Poté, co vůz odbočil k blízkému lesíku se bezpečák pokusil strhnout řízení. Josef Mašín ho nechal společně s účetním vystoupit. Během toho sáhl účetní Rošický po zbrani a došlo k potyčce během které ho Josef Mašín zastřelil. ( Existuje několik verzí popisujících incident : Dle tvrzení člena skupiny Milana Paumera se pokladník zastřelil, když při potyčce stiskl spoušť ve chvíli, kdy mu Josef Mašín zkroutil ruku, tak, že hlaveň mířila přímo na pokladníkovo břicho; dle původní výpovědi bratří Mašínů pro Otakara Rambouska však Josef Mašín pokladníka obelstil, vykroutil mu zbraň z ruky a teprve poté jej zastřelil.)
Skupina Mašínů se zmocnila 900 000 tisíc korun, ale místo toho, aby je použila na osvobození vězněného Ctirada, tak pro sebe nakoupili kožené boty, módní oblečení, motorky a pro Václava Švédu i vodovod do bytu a rozkládací gauč...
V roce 1953 byl po prezidentské amnestii Ctirad Mašín propuštěn na svobodu. Bratrům hrozil nástup na vojnu, proto se rozhodli emigrovat. 6. Října 1953 překročili hranici do bývalého východního Německa skrz které se chtěli dostat na západ. Nedaleko Freiburgu přepadli vojenský transportér a kvůli nim bylo následně mobilizováno přes 20 tisíc členů Volkspolizei a armády. Při útěku plném přestřelek za sebou Mašínové nechali další 4 mrtvé a několik zraněných. Členové skupiny Václav Švéda a Zbyněk Janata byli postřeleni a dopadeni. Švéda s Janatou byli později dopraveni do Československa a popraveni. Do Berlína se bratři Mašínové dostali na podvozku nákladního vlaku až poslední říjnový týden a později odtamtud dorazili až do země svých snů - USA.
Jedním z argumentů zastánců činů bratří Mašínů je ten, že se jednalo o odboj proti komunistickému režimu. Copak lze za odboj proti režimu označit několik poškozených lokomotiv či zapálených stohů? Dalším z řady nesmyslných argumentů zastánců vražd bratří Mašínů je ten, že se jednalo o zabití kolaborantů komunistického režimu. Kdo byl v té době vlastně kolaborant? Ten, kdo byl členem komunistické strany? - Ale to byl v té době přece každý druhý. - Dokonce i matka bratrů Mašínů byla členkou komunistické strany... Byla tedy také kolaborantkou? Řadový policista Kašík, strážmistr Honzátko či účetní Rošický nebyli lidé přímo spjatí s komunistickým režimem. Tito lidé tehdy dělali svoji práci, stejně tak, jako by ji bývali dělali za každého jiného režimu a jejich vraždy nelze ospravedlnit ani tím nejšlechetnějším úmyslem. Bratry Mašíny bych pokládal za hrdiny, kdyby se tehdy pokusili o atentát na Klementa Gottwalda či jiného významného komunistického představitele, nikoliv za loupežná přepadení a ideologické vraždy obyčejných lidí, které zároveň využili ke svému vlastnímu prospěchu. Řekneme si to na rovinu: Tráva je zelená, nebe je modré a bratři Mašínové jsou obyčejní vrazi. O tom se nediskutuje. Tečka.
Vzhledem k dnešní informaci, že Ctirad Mašín dostane in memoriam jako "výraz úcty za svou statečnost s níž se postavil totalitnímu režimu" nejvyšší vyznamenání ministra obrany Zlatou lípu, doporučuji také tento svůj starší článek: Vyznamenávání vrahů nevinných lidí je nemorální!
