Šéf hnutí Úsvit, Tomio Okamura se předevčírem na svém Facebooku v patnácti bodech vymezil vůči radikálnímu Islámu. Ačkoliv nejsem ani příznivcem radikálního Islámu ani muslim, tak některé body jeho návodu pokládám za velice nízké, manipulativní a po argumentační stránce dětinské až slaboduché.
Osobně jsem striktní ateista a s radikálními muslimy, kteří se rekrutovali převážně z řad radikálních Sunnitů, (neboli také Wahábitů), jsem měl tu "čest" před 10 lety pobývat v hostelech. Abych řekl pravdu, tak soužití s většinou z nich pro mě bylo spíše očistcem nežli rájem. Ono není nic "příjemnějšího", než se pokoušet usnout v místnosti, kde je celou noc nahlas puštěné rádio s modlitbami. Když vám někdo v 5 hodin ráno pár metrů od hlavy pouští rádio s hlasitě puštěnými modlitbami za účelem, abyste vstal a šel se také pomodlit. Když jste kárán za to, že si dovolujete mít tu "drzost" ve sluchátkách poslouchat hudbu ze svého Mp3 přehrávače. Napomínán za to, že nosíte zlatý prstýnek. O Ramadánu za to, že máte hlad a jíte pomeranč, přemlouván k tomu zmiňovaný měsíční půst držet také, či být soustavně přemlouván k tomu stát se také muslimem. - Na druhou stranu jsem při svém cestování poznal mnoho normálních muslimů, kterým šlo jen o to se 5 x denně pomodlit na svém koberečku a svojí víru se mi nikterak nepokoušeli vnucovat. Ve stejné době jsem vzal židovského kameramana, který tehdy jezdil po súfistických centrech a natáčel dokument o Súfismu, do Ommdurmanu mezi Súfisty z tariqa Sammanyia. Kameraman jim řekl z jaké země pochází a pro hostitele bylo naprostou samozřejmostí mu nabídnout jídlo, pití a nocleh. Nejstarší zmínky Súfismu nalezneme v islámské středověké filozofii falsafě, čerpající mimojiné z řeckého novoplatónství a některých esoterických nauk. První zmínky Súfismu pocházejí z Tureckéko města Konya, iránské Kúfy a iráckého Bagdádu. Za zakladatele súfistického učení je považován Džaláleddín Balchí Rumí (1207 - 1273), který se zapsal do dějin jako jeden ze zakladatelů řádů tancujících dervišů, jako mystik a nejvýznamnější perský mystický básník. Svým přínosem obohatil literaturu, umění a filozofii. Súfismus se v průběhu dějin mísil s křesťanstvím a indickými naukami. Pojem Súfismus znamená cestu či stezku, která se dá chápat jako cesta duše k bohu. Súfisté (někdy nazývaní též dervišové) se pomocí zvláštních praktik (např. pomocí pocitu extáze z několikahodinového tance při kterém vzývají Alláha) snaží dostat blíže k Alláhovi či s ním splynout. Súfismus se dělí do několika řádů (taríq) a v současné době je nejvíce rozšířen v Egyptě, Turecku, Súdánu a Maroku. Většina ze Súfistů, které jsem kdy poznal, byli pohostinní a přátelští lidé.
Právě proto jsem zásadním odpůrcem principu kolektivní viny a černobílého dělení světa na ty "hodné" a na ty "zlé". Jsem hluboce přesvědčen, že jakýkoliv extrémismus pro naši zemi představuje nebezpečí. Radikální muslimové představují stejné nebezpečí jako fanatičtí křesťané, extrémní nacionalisté či fanatičtí islamofobové. Ze spojení posledních tří se ostatně rekrutoval terorista a masový vrah Anders Behring Breivik. Islamisté v některých zemích západní Evropy pro mě představují nepřizpůsobivé lidi, kteří dostali šanci žít, vzdělávat se, podnikat a něčeho dosáhnout v mnohem více svobodnějších podmínkách a společnostech než ze kterých přišli. Tuto šanci však nejenže nevyužili, ale dotyčné zemi, které by za ni měli být vděční, ji velmi špatným způsobem vrátili zpět. Kdo jiný by tedy měl být pravým opakem nepřizpůsobivých muslimů, než muslimové, kteří se vzdělávají, podnikají a pro danou zemi tvoří určitý přínos? - Právě mezi takové lidi patří muslimští doktoři, muslimští majitelé cestovních kanceláří, směnáren, obchodů a fastfoodů s Kebaby. Tudíž mě šokoval naprostý blábol, který na svém Facebooku zveřejnil Tomio Okamura: "Můžeme svůj nesouhlas vyjádřit i obchodně, nekupovat si v jejich krámech kebaby ani mobily, prostě vůbec nic a neměnit u nich peníze, je to vedlejší zdroj financování rozmachu islámu. Každý zakoupený kebab je jen další jeden krok k burkám."
Tvrdit, že každý zakoupený kebab je dalším krokem k burkám a vedlejším zdrojem financování islámských extrémistů může totiž buď jen primitiv, prachsprostý manipulátor, nebo vykutálený populista hrající na nejnižší pudy té nejjednodušší kategorie voličů, jejichž sympatie si po podobných xenofobních výrocích v mžiku získá. U Okamury by to navíc nebylo poprvé. Okamurovy populistické výroky podle mě přispějí jen k tomu, že si to za radikální muslimy odnesou slušní, přizpůsobiví a pracující muslimové, nebo lidé, kteří svým příjmením či vzhledem budou jednodušším lidem muslimy pouze připomínat. Fanatičtí islamofobové pro společnost představují stejné nebezpečí jako radikální muslimové.
