Jiří Wehle - potulný bard s niněrou

Jiří Wehle (30.4.1947) je český hudebník, který hrál již bigbeat, folk, rock a nyní ho můžeme vidět hrát v pražských ulicích zhudebněnou poezii na středověké nástroje.

X+Pouliční hudebník Jiří Wehle.

V kolika letech jste začal hrát a jaký byl váš první hudební nástroj?
Když jsem byl úplně malý, tak jsem dal na krabičku od zápalek gumičky a říkal jsem tomu gumostrunka. Byla tam taková nějaká chromatická stupnice, tak jsem si na to hrál, ale to spíš bylo dětské hraní. Potom jsem začal někdy ve dvanácti, ve třinácti, hrát na kytaru a od té doby jsem vlastně začal muzicírovat. - Mým prvním hudebním nástrojem byla kytara.

Můžete mi vyjmenovat všechny nástroje na které hrajete?
Můj hlavní nástroj je niněra, jako druhá je kytara, potom jsem se začal učit hrát na harfičku, dále hraju na dvojplátkové a jednoplátkové dudy, na šalmaje, trochu na sitár, na různé druhy cister, kvinterny, zoubcové flétny, smyčcové psalterium a teď jsem začal na maďarské citerky.

Jaký je Váš nejoblíbenější hudební nástroj?
Momentálně niněra a harfa, potom kytara a cistra. Niněra přišla někdy v devátém, desátém století od Maurů přes Španělsko do Evropy a jak vidíte, tak je tady až do dneška. Modernizuje se, vyrábí se elekroakustická, má snímače a dneska se používá trošku jinak. Já hraji na repliku maďarské folklórní niněry, která má čtyři struny. Jednu melodickou a tři bordunové. Kupoval jsem jí někdy v devadesátém pátém roce přes kamaráda, který sem podle mě přivezl středověkou hudbu. Jednou se objevil na Karlově mostě, kde se ještě smělo hrát. Hrál jsem tam tehdy s kamarádem, já na kytaru, on na hoboj a najednou se tam objevily postavy ve středověkém. Měly nůši, dudy, šalmaje, niněru a ostatní středověké nástroje. Přestal jsem hrát a řekl jsem, že musím vidět, co tenhle člověk ukáže. A on tam začal hrát středověkou hudbu.Tak jsem šel za ním, ukázalo se, že mluví česky, jmenoval se Michael Bach a kamarádilo se s ním strašně moc lidí. Tento člověk sem defacto přinesl středověkou muziku. Muzikanti včetně mě ho začali napodobovat, hráli jsme středověkou hudbu a protože se to líbilo, tak se to tady chytlo a rozšířilo. Pan Bach mi sjednal schůzku s maďarským výrobcem, já jsem tam jel, objednal a koupil jsem fungl novou niněru.

Jak jste se dostal ke keltské hudbě?
Slyšel jsem ji a okamžitě jsem si ji zamiloval. Bylo to někdy v sedmdesátémpátém roce. Prvně jsem v rádiu slyšel nějakou francouzskou písničku a začal jsem se po ní pídit. Do dneška jsem jí nenašel, ale našel jsem bretaňské, irské a skotské kapely, což mě okamžitě vzalo, jelikož jsem předtím poslouchal rockovou muziku. Mě se líbí skoro každá muzika, která je dobře udělaná. Z rockové muziky se mi líbí např. Van der Graaf Generator, Led Zeppelin, Strawbs, Pink Floyd, ale ty první, ještě psychedelické, Genesis, ale také ty staré, ještě s Peterem Gabrielem.

Co Vás přivedlo k tomu, že jste za komunismu začal vystupovat na Karlově mostě?
Karlův most je nádherná lokalita. Když tam člověk příjde a rozhlédne se, tak je tam jedno z nejhezčích panoramat Prahy. Je to jedna z nejhezčích lokalit v Praze. Právě tohle se mi líbilo, po revoluci se to tam uvolnilo a začlo se tam hrát. Tenkrát tam byla úžasná atmosféra. Hráli tam i někteří slavní lidé jako Jarda Hutka, Pepa Nos a jiní. Bylo to tam úžasné.

Proč Vás počátkem tisíciletí z Karlova mostu vlastně vyhnali?
Tam se toho ujala organizace, která se jmenuje 'Sdružení výtvarníků Karlova mostu'. Tomuto sdružení byl Karlův most defacto pronajat a ono si tam začalo dělat, co chtělo. Počínaje konkursy, které nejdřív nedělali s námi, ale pouze s výtvarníky a bylo vidět, že je tím drží pod krkem, protože toho, kdo se jim nelíbil vyrazili tím, že neudělal konkurs. Nakonec prosadili, že se tam začly dělat i hudební konkursy. Kritéria nebyla vůbec žádná. Tak jsem o tom informoval noviny. První rok jsem najednou neudělal konkurs, další rok jsem ho udělal, ale vyhodili mě a zakázali mi na pět let vystupovat za to, že jsem údajně překračoval metry. - Já jsem muzikant, nejsem hokynář. Další z důvodů byl, že u mého kočárku byly vidět kolečka. - Nechápu, co s těma kolečkama mají, asi jich mají míň. A potom ještě, že jsme prý používali nedovolený nástroj...

Jak jste získal angažmá ve Stavovském divadle v inscenaci Romeo a Julie?
Zřejmě si mě všimli, jak hraji na šalmaj, na niněru, nebo na dudy. Přišel za mnou hudební skladatel pan Fikejz a zeptal se mě, jestli by mi nevadilo, kdybych hrál někde jinde než na mostě, a ne pouze své písničky, ale také něco jiného. Tak jsem mu řekl, že by mi to nevadilo a pak se ukázalo, že to bylo Stavovské divadlo. Přišel jsem tam a všude byli najednou známí herci a režisér Morávek. Tomu se to líbilo, tak jsem tam začal hrát.

Také jste účinkoval ve třech filmech...
První film ve kterém jsem hrál, byl Kamenný most. Režisér Tomáš Vorel vybíral skoro všechny muzikanty z Karlova mostu. Byl tam Pavel Vangeli, Jirka Kleňha a všichni místní muzikanti, včetně mě. Seděl jsem tam v zimě, ve svetru, ve slunečních brýlích a hrál jsem si na léto. Byla to docela sranda. Druhá byla pohádka Dilino a Čert, kterou režíroval Jarda Hovorka. Tam jsem hrál židovského obchodníka.To bylo také fajn. A třetí byl francouzský film 'Muž, který se směje'.Najednou mi zavolali a řekli mi, že bych měl hrát ve filmu 'Muž, který se směje'. Přišel jsem tam, oni se mnou nedělali ani žádný casting, jelikož zřejmě chtěli konkrétně mě. Poté, co jsem udělal kostýmovou zkoušku, jsem hrál roli hudebníka. Bylo to hrozně příjemné.

Pokaždé, když Vás vidím, tak máte jinou orientální čepičku. Jak k nim přicházíte a kolik jich máte?
První jsem dostal od jedné slečny, které se líbil můj obličej a prohlásila, že se k němu hodí. Další podobnou jsem našel v Sanu Babu. - To byla jediná, co jsem si koupil. A další mi potom vždycky někdo dal. Tuhletu mi dala jedna kočí, která na Staroměstském náměstí jezdí s koňmi. Mám jich dohromady asi sedm, nebo deset.

Jaké jsou Vaše plány do budoucnosti?
Chtěl bych natočit pátou, trošku prokomponovanější desku. Kromě toho bych chtěl oslovit literární kluby jako je Viola a udělat tam večery poezie. Moje písně jsou má vlastní hudební tvorba. Zhudebňuji českou a zahraniční poezii v českém jazyce. Z našich např. Jiří Orten, František Serafinský Procházka, František Gellner, Hanuš Jelínek atd. Ze zahraničních např. Francois Villon, Guillaume Apollinaire, Christian Morgernstern, Johan Wolfgang Goethe atd. Mám i pár vlastních textů, ale je jich málo. Chtěl bych vystupovat víc vevnitř, nejen venku, účinkovat v dalším filmu a udělat videoklip.

Děkuji za rozhovor                                                                                                                  Vít Hassan

•                                                          původně psáno pro tištěnou verzi měsíčníku Pražský zpravodaj
•                                                          přečtěte si i mé další rozhovory