Architekt Jakub Cigler: „Doufám, že brzy dojde k návratu tramvají na Václavák!“

Jakub Cigler (*26.ledna 1962) vystudoval fakultu architektury ČVUT v Praze. Později začal působit na VŠUP v Praze. Mezi jeho nejznámější stavby patří komplex budov na Chodově, obchodní centrum Quadrio a budova Visionary.

Máte ve světové architektuře své vzory? Čí díla obdivujete?
U mně se to vyvíjí. Mými vzory byli architekti Richard Rogers, Norman Foster a Jan Kaplický. Společně s architektem Kaplickým jsem spolupracoval na některých projektech. V současné době se mi například líbí klidná architektura Davida Chipperfielda. 

Vaše studio se jmenuje Jakub Cigler Architekti. Konečná podoba budovy je Vaším dílem, nebo týmovou prací?
Jsem v podstatě u vzniku koncepce každého projektu v naší kanceláři. Samozřejmě, že je to vždycky týmová práce, protože vytvořit architektonický návrh rodinného domu, natožpak kupříkladu administrativní budovy dnes není úkolem pro jednotlivce. Právě to, že je to týmová práce nejenom v rámci naší kanceláře, ale jedná se o týmovou práci více profesí, je na architektuře zajímavé. Přirovnal bych to k natáčení filmu. Režisér není jediný, kdo je podepsán pod filmem. V titulcích na konci filmu je to krásně vidět. Mám pocit, že bychom měli udělat titulky jako u nějakého amerického velkofilmu, protože se jedná o podobně početný tým. Ale, když k nám do kanceláře příjde klient, tak já jsem ten, kdo garantuje určitý názor, výsledek a kvalitu. Z tohoto důvodu je mé jméno uvedeno v názvu naší kanceláře, protože si myslím, že architektura je hodně o osobním vztahu architekta s klientem a o jejich vzájemné důvěře.

Kolik architektů máte ve svém týmu?
V poslední době se to pohybuje mezi 50 a 60 lidmi. Nejsme jenom tým architektů. Pracuji se specialisty na fasády, zahradními architekty a koordinátory profesí. Je to tým, který pokrývá celé spektrum práce od prvních skic až do autorského dozoru během stavby.

Přesto, když se podívám na některé Vaše stavby, tak je z nich patrný podobný rukopis..
Tomu se člověk asi nevyhne. Nad koncepty přemýšlím s týmem zhruba deseti spolupracovníků. Zároveň se domnívám, že je nutné, aby byl projekt uzpůsobený jednak klientovi a současně, aby zapadal do kontextu dané lokality. Ze svého pohledu spatřuji mezi našimi projekty velké rozdíly.

Jak byste nazval styl své architektury? High-tech?
High-tech architekturu jsem kdysi hodně obdivoval. V současné době se asi vyvíjím konzervativnějším směrem. Nové technologie pro mě neznamenají tolik jako v minulosti. Spíš cítím, že je důležitá udržitelnost a citlivost staveb k životnímu prostředí. Proto se v poslední době zabýváme využíváním ekologicky nezávadných materiálů jako je dřevo. Zároveň beru ohled na vyšší životnost stavby, protože mám pocit, že stavby v posledním století jsou oproti předchozím generacím staveb stavěny s méně náročnými požadavky ohledně jejich stárnutí. 

Nedávno jste naznačil, že jedna z Vašich příštích staveb bude ze dřeva. Můžete mi o tom projektu prozradit více?
Bude to administrativní budova na Praze 5 pro společnost Skanska, která bude v maximální možné míře využívat dřevěnou konstrukci.

Navrhnul jste asi nejvíc kancelářských budov v Praze. Ke které ze svých staveb máte nejsilnější citové pouto?
Mám šest dětí a čtyři vnuky. Ke každému mám jiný, ale stejně krásný vztah. Nemůžu říct, že mám někoho radši a stejné je to i s mými stavbami. Jednu zdůrazním z důvodu, že mi hodně dala. Jedná se o projekt kancelářských budov na Chodově, kde jsem si uvědomil, že veřejný prostor mezi budovami je možná ještě důležitější než samotná budova, jelikož ho využívá x násobně více lidí než budovu samotnou. Budovy vytvářejí spíše kulisu životu na ulici, nebo prostředí, které vytváří město a jeho kvalitu, či nekvalitu. Když jdete nějakou částí města, tak se nedíváte na každou fasádu, ale vnímáte ulici a buď je Vám tam příjemně, nebo nepříjemně. Když je v ní málo stromů, úzký chodník a hodně aut, tak je to nepříjemná ulice, ale pokud tam jsou stromy, široký chodník, hodně pěkných obchodů a míst k posezení, tak jí naopak vnímáte jako místo, kde chcete na chvíli spočinout a vychutnávat si město. Toto jsou věci, které jsem si v projektu na Chodově hodně uvědomil a díky tomu máme v kanceláři sekci lidí, kteří se orientují na tvorbu veřejného prostoru a zahradní architekturu.

V jednom z rozhovorů jste řekl, cituji: „Mělo by se stavět ze dřeva a ne z betonu!“ Jaký máte názor na architektonický styl brutalismus v němž dominuje právě beton?
Brutalismus neobdivuji, ale znám řadu brutalistických staveb, které mám velice rád. V každém architektonickém stylu jsou dobré a špatně stavby. Našel jsem vztah i k stavbám ze socialistického realismu, který jsem z ideologických důvodů mnoho let zatracoval. Když budu hodně odvážný, tak řeknu, že obdivuji i řadu objektů, které vznikly v Německu v období nacismu. Třeba letiště Tempelhof. To je úžasná stavba, která na rozdíl od mnoha současných staveb umí stárnout. Asi bychom z tohoto důvodu neměli architekturu spojovat s politikou, ale se společností jako celkem. 

Když už jsme u brutalismu, tak mne zajímá Váš názor na mnoha architekty a odborníky oceňovaný zbouraný hotel Praha na jehož místě měla vzniknout právě Vaše stavba. Myslíte si, že měl být zbourán?
Hotel Praha byl stavbou, která byla svojí velkolepostí svým způsobem zajímavá a fascinující, ale absolutně nezapadala do kontextu vilové čtvrti na Praze 6. Vzpomínám si, že když se stavěl, tak byl vůči němu v tehdejší společnosti velký odpor právě z důvodů, že postavit hotel, který se hodí spíš někam na pobřeží k moři byl arogantní projev tehdejší komunistické moci. Myslím si, že je lepší, když je tam teď park než když tam stál sice velmi zajímavý, ale akontextuální hotel.

Jedna z Vašich posledních staveb - Quadrio stojí vedle obchodního domu Máj o jehož zbourání se dříve také uvažovalo. Jaký máte názor na jeho architekturu?
Můj bývalý kolega Martin Rajniš je spoluautor Máje a v současné době připravuje jeho rekonstrukci, která je silně kritizovaná Klubem za starou Prahu. Myslím si, že je to jeden z obchodních domů, který je velice zvláštní a specifický. Když ho stavěli, tak mi bylo šest let, imponovalo mi vidět tu stavbu a možná to byl jeden z důvodů, proč jsem šel studovat architekturu. Mám k němu řadu výhrad, ale společně s Ještědem ho vnímám jako pozitivní stavby z doby socialismu. Myslím si, že Máj je dobrý, ale na rozdíl od Klubu za starou Prahu a památkářů si myslím, že autor by měl mít právo zasáhnout do budovy i když je památkově chráněná. 

Mnoho lidí mrzí, že jste částí Quadria zastavěl park s fontánou, který na tom místě byl. Má architekt vůbec nějaký vliv na to, aby ovlivnil množství zastavěné plochy?
Míra zastavění byla stanovená zastavovacími podmínkami, které vydalo město. Ten parčík tam byl větší. Dneska tam ale stále je a mnohem užívanější. To, že tam stál parčík s fontánou bylo jenom provizorní řešení, protože nad stanicí metra Národní se vždycky uvažovalo o dostavbě nějakým objektem. Dalším argumentem je, že to byl parčík, kam bylo o strach jít nejenom večer, ale i přes den, protože svojí nefunkčností přitahoval asociální individua. Tento druh kritiky jsou s odpuštěním výlevy staromilců, kteří potřebují kritizovat cokoliv nového bez ohledu na kvalitu.

Ptal jsem se Vás na obchodní Máj. Zeptám se Vás také na Váš názor na architekturu obchodního domu Kotva..
Je to obchodní dům, který skvěle reaguje do prostoru náměstí Republiky. Úplně špatně ale reaguje do Rybné ulice tím, že tam vytváří mrtvá místa. Domnívám se, že je to stejně jako Máj silná budova a bylo by fajn, kdyby se pro ně do budoucna našlo využití, aniž by byly zdemolované, protože si myslím, že to jsou originální objekty. 

Do čtvrtice mě zajímá Váš názor na zbouraný Transgas na jehož místě vznikne Vámi navržená budova.
Transgas nebyla brutalistická stavba, i když za ní byla považovaná. Z hlediska architektonického a konstrukčního řešení měl také své kvality, ale pokaždé je třeba si dát na misky vah všechny aspekty. Když jsem si dal na jednu stranu architektonický návrh Transgasu a na druhou negativní dopady takto soliterně koncipovaného objektu, který nijak nenavazoval na výškově členitý kontext vinohradské blokové zástavby, tak jsem s kolegy došel k vnitřnímu přesvědčení, že je správné, aby tato lokalita byla zastavěna lépe a městotvorněji. Transgas byla neuvěřitelná jizva uprostřed Prahy. Myslím si, že urbanistické řešení budovy, která vznikne na místě Transgasu bude jednoznačným přínosem, které umožní v této části kvalitně žít. Když se bourá nějaký dům, tak to není něco z čeho mám jako architekt radost. Je to vnitřní zápas a není to černobílé rozhodnutí. Vždycky existují důvody, proč by mohl být zachován, ale v případě Transgasu i hotelu Praha bych se klonil k jejich zbourání.

Architekt Transgasu Václav Aulický označil Vaší stavbu, která vznikne na místě Transgasu za „rozpačitou“, Vy jste zas Transgas označil za „neuvěřitelnou jizvu uprostřed Prahy.“ Jaký máte vztah s panem architektem Aulickým?
Ve stejný den, co mě oslovili jsem kontaktoval pana architekta Aulického a on se nestal členem týmu, protože také soutěžil ve výběrovém řízení na novou budovu, ale nebyl proti tomu aby byl Transgas nahrazen jinou stavbou a na některé prezentace projektu se mnou chodil jej podpořit. Kdyby s tím zásadně nesouhlasil, tak bych do toho projektu určitě nešel, protože dobré mezilidské vztahy jsou pro mě důležitější. S architektem Aulickým máme přátelský vztah a já naprosto chápu, že když se část veřejnosti postavila za jeho stavbu, i když k ní měl kritický vztah, tak ho to potěšilo a z oponenta té stavby se stal jejím příznivcem. 

Které stavby postavené v Československu za socialismu považujete za architektonicky nejhodnotnější? 
Televizní vysílač Ještěd, budovu bývalého Federálního shromáždění v Praze a Národní galerii v Bratislavě.

Naopak, které porevoluční pražské stavby považujete za nejpovedenější?
Mám rád Národní technickou knihovnu, palác Euro na Můstku a novou budovu Českého rozhlasu v Římské ulici.

Jaký máte názor na nerealizovaný návrh Národní knihovny od Jana Kaplického? 
Soutěže na návrh Národní knihovny jsem se také zúčastnil. Se svými kolegy jsem navrhnul něco úplně jiného než je chobotnice od Jana Kaplického. Takovou jednoduchou skromnou kostičku. Návrh chobotnice určitě respektuji. Chtěl jsem jí pomoci vzniknout, proto jsem s architektem Kaplickým začal na projektu pracovat, ale bohužel to nedopadlo. Díky tomu, že ani vrcholní představitelé této země nerespektují pravidla soutěže. Tím mám na mysli, že je potřeba abychom se naučili respektovat výrok poroty, ať se to komukoliv líbí nebo ne, včetně prezidentů a primátorů. Myslím si, že je to solitérní stavba, velice výlučná, "wow efektová", ale na tom místě, kde měla být postavena, to podle mého názoru bylo skvělé řešení.

A na Tančící dům?
Tančící dům vzbudil mnoho negativních reakcí, když vznikl. Krátce na to naopak vzbuzuje mnoho pozitivních reakcí. Není to má oblíbená budova, ale zajímavě dotváří nároží na Rašínově nábřeží. Myslím si, že je to výrazný architektonický koncept, který je po technické stránce špatně postavený. Když se na něj podívám, tak mi připadá ošizený. Sousední domy na rozdíl od něj působí po stavařské stránce mnohem kvalitněji. To se ale bohužel v dnešní době stává poměrně často i u významných staveb.
 
Vaše studio je také podepsáno pod rekonstrukcí Václavského náměstí, která nedávno začala. Terčem kritiky je mimo jiné to, že jste nahradil lípy za platany. Proč?
Protože pod platanem je krásné, příjemné světlezelené světlo. Lípa je strom, který je ve městě nemocný. Platan je mimo jiné v mnoha evropských metropolích, objevuje se velmi často i v Praze, například na Malostranském náměstí. Během krátké doby tam udělal nádhernou korunu. Všimněte si, že na rozdíl od lip lidé pod platany rádi sedí. Nicméně, kritici se nemusí obávat. Lípy nakonec na Václavském náměstí přece jenom budou. V Praze totiž není rozhodující názor architekta vítězného návrhu, soutěžní poroty, či mnoha desítek právoplatných správních rozhodnutí vydaných před stavebním povolením. V Praze rozhodují ti, kdo mají trpělivost se třeba i patnáct let neustále odvolávat a tento překomplikovaný právní systém jim nakonec bohužel vyhoví.

Z jakého důvodu se na Václavské náměstí vrátí znovu tramvaje?
Z dopravního hlediska metro nefunguje v rámci popojíždění v centru. Tramvaj centrum města dopravně pokrývá daleko lépe. Od té doby, co tam tramvaje nejezdí, tak Václavák upadá. Je to z důvodu, že není napojený na Vinohrady a je to příliš dlouhá ulice, aby byla pokrytá stanicemi metra. Dopravní experti říkají, že návrat tramvaje na Václavák je hodně důležitý. Já si to osobně myslím také a doufám, že k tomu brzy dojde.

Není opětovné zavedení tramvají na Václavák zbytečné, když se cestující mohou svézt od Můstku až na Muzeum metrem?
Na to jsou výpočty. Než z ulice nastoupíte do metra, tak Vám to zabere sedm a půl minuty. Cesta metrem po Václaváku se určitě časově nevyplatí, protože to daleko rychleji ujdete pěšky. Směrem na Vinohrady je řada dalších dopravních překážek v podobě magistrály a různých podchodů. Horní část Václaváku je proto už roky zmrtvělá a od tramvají se očekává, že přispějí k tomu, že tato část náměstí a spodní část Vinohradské ulice ožijí. 

Nenaruší provoz tramvají klid na Václavském náměstí?
Václavák se jmenuje náměstí, ale náměstí to není. Je to široký bulvár. Myslím si, že v klidové části náměstí bude dost prostoru pro výstavy, trhy, nebo pro procházku, ale po stranách by to mělo žít, protože tam jsou obchody, restaurace a kavárny. A mělo by to tam příjemným způsobem vibrovat.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?
V současné době pracujeme na konceptu nádraží v Bubnech. Dále bych byl rád kdybychom uspěli s jedním residenčním projektem, který by měl být také převážně dřevěný. Naše plány se zaměřují na hledání cest, kdy výstavba bude pro naší planetu přijatelnější.

Stavby studia Jakub Cigler architekti

Děkuji za rozhovor                                                                                      Vít Hassan

Původně psané pro časopis Playboy.