Evropské zelené žabičky zase jednou prokázaly, že nedomýšlejí své kroky. Prosadily pro téměř půl miliardy občanů EU povinné používání CFL úsporných žárovek, ale vůbec se nezamyslely nad jejich recyklací a likvidací. Nikde jsem neslyšela varování z jejich strany, že tyto úsporné žárovky obsahují od 1,5 miligramů až po 15 miligramů rtuti. Pro běžné domácí použití jí průměrně obsahují asi 2,5 miligramů. Proč jindy tak úzkostlivě dbající politici o sebemenší toxický odpad o tomto nebezpečí mlčí? Proč nevarují občany a nežádají je, aby likvidovali žárovky do sběren toxického odpadu. Vzhledem k vysokému obsahu toxické rtuti se jedná v tomto případě o opravdu velmi nebezpečný odpad, pro který musí existovat speciální sběrny a speciální předpisy o jeho likvidaci.
Pokud tyto žárovky používali lidé sporadicky, tak se vmísilydo skleněného odpadu s žárovkami ostatními, ale při použití ve velkém se mělaEU dříve, než tuto nebezpečnou akci spustila, zamyslet nad tím, jak se prodražíjejich likvidace, a především nad tím, jak se zamoří skládky, protože nevšichni naši občané odpad třídí a nelze proto očekávat, že náhle budou všechnyrtuťové žárovky recyklovány předepsaným a bezpečným postupem. Zejména když sinebezpečí rtuťového zamoření občané bez varování ani neuvědomí. Dá se očekávat,že většina úsporných žárovek skončí proto spolu s domácím odpadem na skládkách.
Rtuť je toxický prvek, který v ekosystému nalézá své vlastní,někdy nepředvídatelné cesty a dokáže nebezpečně znečistit vše, kam vnikne. Atato rtuť skončí v půdě a následně v řekách a rybnících. Podle údajůspecialistů na fluorescentní svítidla a jejich recyklaci, americké firmyEco-Products, která rozhodně není nepřítelem úsporných svítidel, rtuť obsaženáv jediné úsporné žárovce dokáže znečistit 2500 až 21000 litrů vody nad bezpečnýlimit. Povolený obsah rtuti v povrchových vodách určených k odběru pitné vody unás a v EU je 0,001 miligramu na litr! Přitom EU zakazuje dokonce i rtuťovélékařské teploměry a kdejaký výrobek se zanedbatelným procentem toxickýchlátek, přitom zde se rozkáže téměř půl miliardě občanů používat rtuťovéžárovky! Ekologické škody, které tímto nehorázným rozkazem zelených politiků EUmohou být způsobeny, pokud nebudou tato nebezpečná svítidla bezpečnělikvidována, mohou být obrovské. (Dá se snadno dopočítat že při uvažování průměrných tříčlenných rodin bydlících v bytech 3+1 tedy s desetižárovkami by padlo 460 000 000 :3= 150 000 000 x 10 = 1,5 mld. žárovek. Ty byznečistily až 1,5 mld. x 21 000 = 315 bilionů litrů vody. To nehovořím ofirmách, úřadech a továrnách...)
Je proto skandální tvrdit z ideologických důvodů, ženejdůležitějším faktorem pro zlepšení životního prostředí je pouze spotřebaenergie a nebrat při tom v úvahu skutečná rizika a nebezpečné důsledkyurychleného plošného nahrazování „nehospodárných" svítidel, kdykriteriem je pouze ekonomika. Nehledě k tomu, že i s tou je to problematické. Náklady na energetickou náročnost výrobytěchto svítidel podobně jako u solárních panelů, na jejichž výrobu sespotřebuje energie třikrát tolik, než jí za svou existenci vyprodukují, nebylyEU vyčísleny. Argument o energetické náročnosti výroby daleko jednodušších alevnějších klasických žárovek je proto bez porovnání obou typů náročnostinízkoenergetických žárovek zavádějící. Pokud se toto nevyčíslí, mohou seobčané právem domnívat, že systém, který má sloužit ke snížení emisí a čistotěovzduší, byl zaveden proto, aby sloužil ke zvýšení zisků jisté částienergetické lobby na účet ohrožení živočišného druhu - lidí. Táži se protonašich politiků, kteří tak patolízalsky poslouchají i ty nejstupidnější rozkazybruselských zelených byrokratů, kolik to vše činí u nás? A mají-li vůbecnachystány dostatečné kapacity na likvidaci těchto žárovek?
Aby nedošlo k omylu, nepochybuji o tom, že úsporné žárovky uspoříelektrickou energii při svém provozu. Sama je používám. Ale jejich plošnépovinné zavedení bez skutečně fungujícího systému jejich recyklace, která nenídoprovázeno informacemi o riziku pro životní prostředí a pro uživatele a i oodpovědnosti uživatele za jejich bezpečnou likvidaci pokládám za velmihazardní. Je nebezpečné, když se jakákoliv otázka, včetně otázky ochranyživotního prostředí, zjednoduší na simplistické rozkazy a zákazy, přičemžnázory a úvahy odporující právě převládající „politicky korektní" teorii, jakoži známá a ověřená fakta se neberou v úvahu a jsou dokonce bagatelizována.Připomínám, že na toto nebezpečí nesčíslněkrát upozorňoval nejen prezidentrepubliky, ale i jeho poradci. Jeho bývalý blízký spolupracovník Petr Machpořádal se svou nově založenou stranou Svobodných protestní mítinky protitomuto nařízení EU, ale naše média, která se zabývají kdejakým toxickýmporušením životního prostředí, v tomto případě mlčí jako hrob. Proč asi?
