Naše média všechna do jednoho uvedla zprávu, že se Slovenský deník Sme vyjádřil o Její Excelenci Livii Klausové jako o postarší tetě a doplňku manžela. Místo toho, aby se média vyjádřila k jejímu rozhovoru: "Klausová: Môj manžel ani Mečiar si rozpad Česko-Slovenska nepriali", který pro Sme učinila, chovala se jako opice uhranutá pohledem hada Kaa v Knize džunglí a jako uhranutá hrubým komentářem Petera Morvaya: "Funkcia: pani Klausová" s podtitulem "Nová česká veľvyslankyňa Livia Klausová potvrdzuje, že sa na svoju funkciu nehodí."
foto: Archiv velvyslanectví
Zajímalo mne, čím tato elegantní dáma tak popudila komentátora Sme Petera Morvaye, že k jejímu rozhovoru pro list Sme o ní napsal: „Paní Klausová v rozhovoru působí jako postarší teta, která doteď žila jen pro svého manžela, jako doplněk jeho kariéry." Přečetla jsem si proto podrobně tento rozhovor, který poskytla listu, a to i s videozáznamem. Zda se tam nesnížila k nějakému přiblížení se slovenskému prostředí a nezměnila image či výrazivo. Závěr z toho je, že nikoliv. Odpovídala diplomaticky, jak velvyslankyně jakékoliv země musí. A naše média se chovala přesně tak, jak popisuje Petr Žantovský ve své nové knize Česká politika a média po roce 1989. Ale to je na jiný článek. Vraťme se k tématu.
Otázky, které redaktorka Martina Pažitková pokládala, se netýkaly práce diplomata. Nezajímalo jí, co chce ve své funkci pro Slovensko-České vztahy paní Livia učinit, jaký má vztah ke Slovensku... Jen neustále vyslýchala na úrovni bulváru. Výslechů podobným tomu, který provedla redaktorka Sme, jsme si z komunismu užili na StB dost. Ve svobodné zemi se již lidé naštěstí nekádrují tak, jako to předvedla paní redaktorka. Obdivovala jsem, že se paní Klausová nezvedla a neukončila rozhovor, ale s noblesou jí vlastní odpověděla na útoky slovy diplomata: "Vztahy mezi našimi zeměmi jsou v tom nejlepším slova smyslu standardní, ale mají výjimečný charakter. Ta výjimečnost je v tom, že ty vztahy probíhají nejen na nejvyšší politické úrovni."
Paní redaktorka by měla vědět, že velvyslanec demokratického státu se nemůže vyjadřovat k politikům daného státu a už vůbec ne k místním politikům, jako např. k Marianovi Kotlebovi. To patří do gesce politiků, nikoliv diplomatů. Slovo diplomat předpokládá diplomatické chování a jednání. Dělala jsem interview s německým velvyslancem i s americkým a vím, že nemohou k jistým věcem hovořit, protože jsou povinni dodržovat diplomatickou imunitu, a je proto neprofesionální se na ně ptát. Stejně musí odpovědět diplomaticky, tedy nijak. To že se rozčílili slovenští novináři, že toto paní velvyslankyně dodržela, a nedostali z ní nic z politického zákulisí, potvrzuje, že svou roli zastává dobře.
Pan komentátor Morvay má pravdu, že paní Livia Klausová po dobu mandátu manžela žila v pozadí v roli první dámy. Taková byla její role. Vzpomínám, jak předchozí první dáma trpěla dlouho od novinářů útoky, že naopak zastiňuje manžela. Toho se chtěla paní Livia vyvarovat. Rozhodně se ale pan komentátor mýlí, že politiku vnímala jen přes manžela. Za ta léta jsem byla mnohokrát svědkem toho, že se pan prezident vyjadřoval, jak mu naopak pomáhá konzultace a usměrnění od rodiny a jmenovitě od ní. I ve Španělském sále na posledním rozloučení zazněl dík za její podporu. V rozhovoru se na něj paní Livia neodvolávala, pouze odpovídala na neprofesionální otázky paní redaktorky týkající se současného prezidenta Zemana, že o tom nemůže ve svém postavení hovořit, že snad může říci jen něco o manželovi, když jí to zajímá.
A nazývat velvyslankyni a manželku prezidenta jakékoliv země postarší tetou je prostě od médií buranstvím. Něco podobného provedl kdysi pan Rath výrokem o staříkovi na Hradě a jak dopadl on a jak ten "starík". Nechápu šéfredaktora, že to pustí. A to i kdyby tak působila, což určitě není případ paní Klausové. Spíše o jejích modelech, kostýmcích, úpravě zevnějšku a chování, po celých deset let co byla ve funkci první dámy bylo slyšet opačné až závistivé poznámky. Ale ať již působí na redaktora jakkoliv, nehodí se, aby v noblesním listu popisoval své postoje, ale aby lidi informoval o tom, co bude ve funkci dělat a jaký přínos to bude mít pro obyvatele dané země. Například jaké regiony Slovenska plánuje pravidelně navštěvovat. Početná česká krajanská komunita žije například v Košicích. Její představitelé by uvítali například obnovení činnosti českého konzulátu na východním Slovensku, což by krajanům ulehčilo hlasování ve volbách. A podobně.
A už rozhodně není jedno, jakou funkci paní Livia Klausová zastává. Naopak by měl vědět, že ve funkci diplomata prostě nemůže odpovídat na vše, nač si redaktor vzpomene. Nesmí kritizovat a komentovat politiky dané ani své země. Proto nechápu, odkud bere pan komentátor tu drzost na základě toho, že velvyslanec odpovídá diplomaticky na bulvární neprofesionální otázky o vrcholových politicích (Zemanovi, Schwarzenbergovi, Ficovi, Klausovi) učinit závěr, že se "na post velvyslance vůbec nehodí". Rozhodovat o tom, koho jmenuje diplomatem, je výsostné právo prezidenta dané země a tímto postojem uráží redaktor prezidenta svrchovaného státu, že nezvládá svou roli.
Ostatně posuďte sami zda rozhovor ve Sme si zaslouží komentář pana Morvaye:
Klausová: Môj manžel ani Mečiar si rozpad Česko–Slovenska nepriali
Diplomatický post v Bratislave získala vďaka Milošovi Zemanovi. LIVIA KLAUSOVÁ odmieta, že sa jej odvďačil za podporu pred voľbami prezidenta.
Kto prišiel s myšlienkou, že by ste sa mohli stať veľvyslankyňou?
„Ponuku som dostala od pána prezidenta Zemana.“
Prečo ste chceli byť veľvyslankyňou?
„Študovala som Vysokú školu ekonomickú, zahraničný obchod a medzinárodné vzťahy. Celú kariéru som sa zaoberala medzinárodnými financiami, bola som pracovníčkou Ekonomického ústavu akadémie vied. Nemyslím, že by to bolo niečo, o čo by som sa snažila a po čom by som túžila. Ale keď ponuka prišla, bola pre mňa cťou. A to osobitne, že prišla pre Slovensko, pretože tu môžem prispieť k dobrým vzťahom.“
Keď ste sa o funkciu výrazne nezaujímali, prekvapila vás ponuka Zemana?
„Samozrejme.“
Aj vám vysvetlil, ako mu napadlo, že práve vy by ste mali byť veľvyslankyňou?
„Prezidenti veľa vecí nevysvetľujú. Prezidenti vám dajú ponuku a vy tú ponuku môžete prijať alebo odmietnuť. Pre mňa bola cťou.“
Zaujíma ma, či ste rozoberali, prečo si vybral vás?
„S pánom prezidentom nemám také vzťahy, aby som s ním mohla rozoberať jeho rozhodnutia.“
Karel Schwarzenberg tvrdil, že Miloš Zeman vás presadzoval na post za odmenu, lebo ste ho podporili v prezidentskej kampani. Ako ste to vnímali?
„Pokiaľ ide o túto výčitku, nezakladá sa na pravde. Bolo to tak, že ako manželku prezidenta ma médiá pred druhým kolom prezidentskej voľby oslovili, aby som povedala svoj názor. Rovnako ako názor povedali desiatky ďalších, ktorí dostali otázky.“
Ako spätne hodnotíte, že ste sa zapojili do prezidentskej kampane? Po tom, ako ste povedali v narážke na Schwarzenberga, že nechcete, aby prvá dáma nevedela po česky, vyšla najavo minulosť vášho otca, že bol funkcionárom Tisovho vojnového štátu. Bol pri konfiškácii majetku židovských občanov a pracoval ako vedúci cenzúrneho oddelenia Ústrednej štátnej bezpečnosti.
„Nezapojila som sa do prezidentskej kampane. Dostala som otázku od televízie Prima pred druhým kolom voľby, koho z kandidátov preferujem. O pánu Schwarzenbergovi som nepovedala jedno jediné slovo. Povedala som tieto tri vety. Pán Zeman v tejto krajine žil. Pozná občanov a ich históriu. Ako politický protivník môjho muža vždy dodržal slovo. To bolo všetko. K vašej otázke hovorím, že nebudem odpovedať na špekulácie a výmysly. Pokiaľ chcete viesť rozhovor o mojom otcovi, tak to nie je rozhovor pre mňa. Môjho otca som poznala do svojich 15 rokov, mám množstvo dokumentov, aj od slovenských historikov, ktoré vyvracajú, čo prebehlo v médiách a čo hovoríte. Čo otec robil, nemôžem ani dokázať, ani vyvrátiť. Ale určite nerobil nič zlé, naopak, pomáhal v odboji. Prosím, hodnoťte ma podľa toho, čo urobím ako veľvyslankyňa pre Českú a Slovenskú republiku a vzájomné vzťahy.“
Nechcem vás hodnotiť cez otca. Pýtam sa, ako s odstupom času hodnotíte prezidentskú kampaň...
„Znova hovorím, že som sa do prezidentskej kampane nezapojila. Jediný raz ma oslovila televízia Prima.“
Na otázku ste nemuseli odpovedať, mohli ste to nechať bez komentára a nehodnotiť ani jedného z kandidátov.
„Ale ako som to mohla nechať? Toto všetko mám tiež nechať bez komentára? Nemám vám odpovedať?“
Pýtala som sa na prezidentskú kampaň, ako s odstupom času...
„Nechajte prezidentskú kampaň, máme nového prezidenta. Prezidentská kampaň čaká vás na Slovensku.“
autor: Martina Pažitková
