Je to neskutečné, nechce se tomu věřit, ale na Slovensku v 21. století pracují místo psích útulků antoušci, rasové, jako ve středověku. Toulavé a ztracené psy čeká na Slovensku velmi smutný osud. Některé ras utratí hned po odchytu, někteří se dostanou do tzv. karanténních, či asanačních stanic (KS). Nemluvě o příšerných podmínkách, hladu, mrazu na studeném betonu a bolesti z neléčených ran získaných po vyhazovech z domovů bezcitnými pány, čeká tam psy po této kalvárii vesměs za týden smrt. V některých karanténních stanicích vládne naprostá anarchie. Fenám se v takových podmínkách rodí štěňata, která umírají. Pokud nejsou ještě ony samy před porodem utraceny. Svévolné utrácení psů je na Slovensku na denním pořádku.
Myslela jsem nejdříve při těchto zprávách, že o tomto nestvůrném zákonu vláda neví ve zmatcích s eurem a dalšími problémy s eurovaly a podobnými problémy, které se na ní valí z EU. Nedovedla jsem si představit, že být na místě premiérky Radovičové, strpěla bych podobný středověk euro neeuro a euroval neeuroval. Ale zjistila jsem že o tom slovenská vláda ví, že slovenští ochránci zvířat na to upozorňují a že dokonce i u nás proběhla již v srpnu minulého roku demonstrace před velvyslanectvím Slovenské republiky v Praze - Bubenči.
Výmluvy, že situaci zhoršuje nezodpovědné chování majitelů psů, díky kterému se zvířata zejména na venkově nekontrolovatelně množí, neobstojí. Podobnou situaci řešila před lety Praha s kočkami. Bylo rozhodnuto, že toulavé kočky po odchycení budou kastrovány a pak po vyléčení vypuštěny, čímž nekontrolované množení ve velkém ustalo. Totéž by mohla udělat i slovenská vláda, ale dělá raději mrtvého brouka.
Samozřejmě, že existují i slušné psí útulky, ale ty jsou většinou soukromé. Vláda zřizuje tzv. KS, z nichž mnohé dostaly přízvisko psích koncentračních táborů. Jedná se především o KS ve Zvolenu, Trebišově a Martině, nejčastěji v souvislosti s nimi padají jména Vaňo, Hrdlík, Hatara. Hodně se také mluví o nehumánních odchytech psů v Košicích a MVDr. Belákovi. O tom, který pes bude utracen a kdy, rozhodují někteří správci s absolutním cynismem. Jakákoliv kontrola je prakticky nemožná. Správci si dokážou věci zorganizovat tak, aby na ně nikdo nemohl. Státní orgány nemají vůli věc řešit.
Vím, že slovenští ochránci zvířat dělají, co můžou, aby psům zachránili život. Inzerují zvířata, kde se dá, zařizují dočasnou péči u různých dobrovolníků, organizují dopravu a posílají psy do útulků, kde utracení nehrozí. Psi se vozí po skupinkách do Čech. Ohledně statistiky utracených zvířat Státní veterinární správa SR mlčí. Město Žiar nad Hronom se dokonce hájí, že podle oficiální statistiky utratilo od roku 2007 „pouze“ 99 psů. O tom, že do skutečné evidence se dostane jen část psů utracených v KS, mezi slovenskými ochránci zvířat nikdo nepochybuje. Další otázkou je, kolik psů se skutečně dostane až do karantény. Některé odchytové služby prostě přijedou na žádost starosty do vesnice, všechny volně pobíhající psy odchytí a hned usmrtí. Může se jednat i o několik desítek psů usmrcených najednou. O život takto přicházejí samozřejmě i zvířata, která mají majitele a prostě se jen na chvíli vzdálila od domu. Více se o těchto praktikách můžete dozvědět třeba v tomto článku.
Když vím, jak u nás ušlechtilí ochránci přírody s nasazením vlastního života bojují za každého kůrovce či žábu v říji ptám se: "Kde jsou všichni tito páni Stropničtí, Liškové, Bursíkové, že neburcují v EU na poplach, že jsou i jiné starosti než ohnuté okurky, že je potřeba řešit podstatnější věci, chce-li se EU řadit mezi státy hodné kultury lidí 21. století.
Nejsem přívržencem mnoha nesmyslných vyhlášek z Bruselu, ale tady by opravdu bylo na místě sjednotit přístup ohledně útulků a karanténních stanic pod velkou sankcí. Po dobrém to zřejmě v některých zaostalých státech nepůjde a němá tvář se nemůže bránit. Rovněž by se měl udělat celoevropský oficiální server s nabídkou pejsků všech zemí a měl by být propagován ve veřejnoprávních televizích a rádiích, aby se o něm lidé dozvěděli. Těžko si totiž bude zvířata řídit chudák v chudém státě a v těch bohatých zemích o jejich utrpení lidé nevědí. Pokud se o tom dozvědí, jde to. Pamatuji, jak se podařilo zachránit několik kamionů chrtů týraných ve Španělsku převezením do Anglie a k nám. Proč by to nešlo zařídit také pro tyto chudáky, než bude stanovena přesná legislativa. Pak věřím, že by se vše co do počtu postižených psů zmírnilo a nastala by ve všech zemích snesitelná situace.
Ano, vím, že mi namítnou ochránci u nás, že i zde občas dojde k utracení zdravého psa bez trestu. Ale je to protizákonné a zvěrolékař riskuje postih. Naproti tomu na Slovensku je to povoleno a ještě si to někteří starostové pochvalují. A tomuto zvěrstvu by se měla udělat přítrž.
Má-li někdo chuť a možnost pomoci ať již adopcí pejska či jinou pomocí, dozví se vše podrobně kliknutím na: http://slysim-psi-plac.profi.cz/15464-jak-to-skutecne-chodi-ve-slovenskych-karantennich-stanicich.html
