Naše veřejnoprávní média stále krmí náš národ nehoráznou lží o tom, že v každém náboženství se najdou podobně nepřijatelné věty jako v Koránu. Jsou to lži
roud
Věty o tom, že by se měla víra šířit stínáním hlav nevěřícím a odměňováním těchto vrahů životem věčným v jakémsi nadpozemském nevěstinci. Říkám rezolutně a s plnou zodpovědností, že to jsou lži! Že nikde v Bibli ani v evangeliích se takové zrůdné návody k šíření křesťanství nenajdou. Že to nevědí atheismem prosáklí novináři, je pochopitelné, i když to, že hovoří o něčem, co neznají, je odsouzeníhodné. Když ale takovou lež, že jsou islám a křesťanství srovnatelná náboženství, hlásá katolický kněz Tomáš Halík, je to již přímo skandální. Profesor teologie a kněz by měl podrobně obě náboženství znát a vědět, že křesťanství je založeno na naprosto, ale opravdu naprosto jiných základech, než islám. Pokud to neví, je to na exkomunikaci z církve, protože ji tím ostouzí. Protože již výše uvedené lži nejsem schopna poslouchat, využila jsem období Vánoc k opětovnému začtení se do evangelií a shrnula jsem získané poznatky, na nichž stojí základní pilíře křesťanských národů, do následujícího článku:
Morální a společenský rámec křesťanství definují Ježíšovy ctnosti, podle nichž žil, které hlásal a které jeho následovníci uvedli v život. S ubíhajícími staletími prostupovaly tyto jeho životní postoje křesťanskou společností a lidé je přijali za své, aniž si již mnozí explicitně uvědomují, odkud se vzaly.Křesťanská společnost je díky nim svobodná, otevřená a žije pod osvícenou avšak nedogmatickou vládou zákona. Ježíš nám svými životními postoji ukázal, jak uchovávat dobro i v našem moderním 21. století. Díky jeho příkladu a převzetí jeho životních postojů do podvědomí máme především úctu k lidskému životu zatímco sebevražda je hřích, chováme se dobře k dětem a ctíme instituci rodiny. V tom je jeho velikost a síla naší křesťanské společnosti založené na jeho myšlenkách. Ježíš byl nejúspěšnějším náboženským učitelem ve starověku, protože v jeho postojích a myšlenkách se projevilo naplno jeho božství - jedinečné spojení autority s vlídností. To ho činilo a po tisíciletí stále činí přitažlivým. A proto ho tolik lidí následovalo. O tom, že postoje, jimiž se řídil, jsou správné, svědčí to, že žádný jiný člověk v lidských dějinách neměl po tak dlouhou dobu takový vliv na společnost rozprostřenou po celém světě, jako on.
Podstatou křesťanství je připodobnění se Ježíši a v tom je jeho síla. Lidstvo má obecně sklon ke zlu i dobru.Ježíš, který byl ztělesněním lásky k lidem, ukazoval těm, kteří mu naslouchali, cestu, jak se přiklonit k dobru. Nikdo jiný nerozevřel s takovou vřelostí náruč celému lidstvu jako Ježíš, a proto se jím tolik lidí nadchlo. Všechna skutečná zlepšení společností, které přijaly jeho postoje, vzešla díky tomu z jeho učení.
Ježíš přetvořil Judaismus v něco nového. Náboženské schéma Ježíše nebyl už donucovací sbor zákonů a trestů. To přenechal Cesarovi a vojsku. Jeho náboženství bylo založeno na srdci a duševnu. Ze zákonů si vzal morální zásady a ostatní ignoroval a místo o zákonech mluvil o Božím nebeském království. Věřící člověk nebyl ten, který dodržoval bezmyšlenkovitě zákony, ale ten, kdo proměnou svého ducha vstoupil do království nebeského, kde na něj čekal Bůh, který nebyl již vzdálený, hrozivý Jahve někde tam nahoře, ale Otec jako je otec rodiny.K přísnému Jahvemu učil předchůdce Ježíše Mojžíš modlit Židy vestoje, nahlas se vztaženými pažemi jako když vzdávali hold vzdálenému neúprosnému božstvu. Ježíš naopak před tatínkem klekal a namísto honby za mocí nastolil pokoru. Nezáleželo mu tolik na vnějších činech jako na vnitřních pocitech. Snažil se, aby lidé neměli zlé pocity v srdci, protože pokud se zlé pocity nechají bujet, vedou k velkým hříchům. Zabití je vždy špatné, ale i když se hněváme na bratra bez příčiny, hřešíme také.
Ježíšova filosofie nebyla politická. Neměl politické ambice a politikou se nezabýval, protože mu náleželo království mimo pozemský čas a prostor. „Odevzdejte císaři co je císařovo a Bohu co je Božího,“ odpovídal provokatérům podávajícím mu minci s obrazem císaře a dotazem, zda mají platit daně. Jeho cíl byl vyšší, chtěl změnit tehdejší svět. Člověk se měl stát jiným ve svém nitru. Nepřišel svět soudit, ale spasit. Proto jeho učení tak silně odlišovalo mezi materiálnem a duševnem. Nezakládal nový režim, ale nový způsob života. Neosvobozoval Židy od Římanů, ale od hříchu. Dělal revoluci proti sobectví, předsudkům, krutostem, chamtivosti, chtíči, hněvu, sebelásce... A chtěl své myšlenky šířit po celém světě a to i po své smrti prostřednictvím svých následovníků. Křesťané se o to snaží již po 2000 let a vedou lepší plnější život než národy založené na jiné morálce.
Dá se uzavřít, že Ježíš svým životem a učením přinesl lidstvu nové návody, jak správně žít. Jaké návody dával? Při jistém zjednodušení se dá říci, že existuje deset hlavních odkazů Ježíše lidstvu. Protože v Novém zákoně usiloval o vylepšení starého zákonodárství, dalo by se je nazvat Novým desaterem přikázání Božích. Protože ale Ježíš nepřikazoval, ale vysvětloval lidem, že pokud ho budou následovat a poslouchat jeho rady, budou víc než král, ale budou se chovat jako Bůh, slovo přikázání se mi ve spojení s ním příčí. Spíše zní lépe Ježíšovo poselství, či Ježíšův odkaz lidstvu, jak správně žít.
Deset nejdůležitějších odkazů Ježíše lidstvu, jak má správně žít
1. Ježíšův odkaz lidstvu: Křesťané musí odporovat zlu!
Ježíš měl odvahu nejen zlu odporovat, ale i zlo snášet. Byl velice statečný. Měl odvahu hlásat pravdu za každou cenu. „Život si zachráníme svou vytrvalostí,“ hlásal. Přestože on sám věděl, co ho čeká, a bál se toho, přesto utrpení na kříži přijal. Prokázal tím na kříži božskou odvahu v křehkém lidském těle. Takové odvahy a dokonce mnohem menší je nedostatek nyní stejně jako v jeho době. Přitom odvahy napodobovat Ježíše je zapotřebí nyní více než kdy jindy. Proto by toto přikázání mělo být pochopeno všemi křesťany a věrně následováno. Měli by se postavit zlu vraždících muslimům a chránit své děti před jejich hrůznou filosofií a z ní plynoucími životními postoji a jejich zákonodárstvím.
2. Ježíšův odkaz lidstvu: Křesťané si musí pěstovat otevřenou mysl.
Ježíš si pěstoval otevřenou mysl pro stále nové myšlenky a poznání a bojoval proti těm, jejichž mysl byla uzavřená. Nesnášel bigotnost náboženských bossů jeho doby - mužů z chrámů a vůdců sekt, farizeům a saduceům. Ježíš zdůrazňoval, že bigotnost vede k přesvědčení, že existuje jediná správná cesta jak žít, mluvit a myslet, což je jsou protikladem pravdy. (Stačí vzpomenout na nacismus a komunismus.) Křesťané, kteří přijali Ježíšův princip otevřenosti, se proto po dvě tisíciletí stále zlepšovali a zdokonalovali. Svrhli pohanství, vytvořili náboženskou společnost. I když se v období reformace navrátili k původním apoštolským ctnostem a v renesanci se snažili zachovat vše nejlepší z minulosti, nastala u nich v období vědecké revoluce touha po experimentech a jejich ověřování, v osvícenství touha po exaktním vědění a snaha zlepšit osudy lidí. Jejich vůdci nepodlehli dogmatismu a korektnosti a proto společnost pod jejich duševním vedením neustrnula. Na rozdíl od společností založených např. na islámu. I přes chvilkové zrůdné diktatury hlásající dogmaticky pouze jedinou pravdu (nacismus, komunismus), nakonec dosud přežila otevřená křesťanská společnost. Nenechme si ji zničit dogmatickými islámisty.
3. Ježíšův odkaz lidstvu: Křesťané musejí žít vyrovnaným životem.
Ježíš vedl vyrovnaný život plný sebekázně, klidu, mírnosti a nadhledu nad malichernostmi. Těšil se ze všeho v přiměřené míře. Vyjadřoval se klidně, stručně, výstižně, pokládal otázky a odmlčoval se, čímž se stal skvělým řečníkem. I když se dokázal někdy rozčílit, byl ve své podstatě mírný, laskavý. I když mu nebyl cizí pláč, nikdy nezoufal. Rád se smál, ale s ostatními, nikoli jim. I když byl mnohými vysmíván, sám se jim neposmíval. Nepral se. Dokonce, i když byl udeřen, nastavil druhou tvář. Právě kvůli této jeho vyrovnanosti ho nevyrovnaní zbabělci zabili. Žárlili na to, že ve věku nenávisti náboženského extrémismu ho měli lidé rádi a obávali se, že je připraví o jejich moc. Rovněž nevěřili, že neusiluje o světskou moc, když má takovou oblibu.
4. Ježíšův odkaz lidstvu: Křesťané nemají zneužívat moci.
Přestože Ježíš měl jako Bůh neomezenou moc, nezneužíval ale tuto moc a měl úctu náležející bezmocným. Jeho vrazi ji naopak krutě zneužili. Ukřižování věští zkázu světské moci, naopak vzkříšení vzestup bezmocných z hlubin. Moci se má využívat zdrženlivě a přiměřeně s milosrdným soucitem a láskou.
5. Ježíšův odkaz lidstvu: V lidských vztazích je zapotřebí lásky.
Ježíš kladl mimořádný důraz na lásku, bez níž není život šťastný a plnohodnotný. Podle Ježíše v lidských vztazích je zapotřebí lásky nejen k Bohu, ale i k lidem. „Milujte svého bližního jako sebe samého a budete pak dokonalí jako Bůh,“ hlásal ježíš ve svém všeobjímajícím evangeliu lásky. Nejvyšší akt lásky prokázal vzdáním se svého života pro druhé.
6. Ježíšův odkaz lidstvu: Milosrdenství s trpícími je nejzářivější drahokam křesťanské společnosti.
Prokazovat milosrdenství trpícím stejně jako ho Bůh prokazuje nám tím, že odpouští naše hříchy, bylo podle Ježíše milostí. Nesepisoval k tomu ale Všeobecnou deklaraci lidských práv, protože v právo nevěřil a tato myšlenka mu byla naprosto cizí. Nesnášel úzkoprsý výklad a dodržování litery zákona. Mluvil přesně naopak, než tehdejší zákoníci. K dobrání se nového poznání používal svou mysl a fantasii. „Běda Vám, znalci zákona, protože jste odstranili klíč k poznání,“ hlásal. Věřil ale v povinnosti a milosrdenství přesahovalo oboje, jak právo, tak povinnost. Nebylo prokazováno jako povinnost ani na něj neměl nikdo právo ze zákona. To, že pojmu milosrdenství k trpícímzneužívají současní promerkelovští politici k pomáhání zdravým ženitby a sladkého života chtivým vypočítavým mužům připlouvajícím k nám po milionech, je jeho strašlivé zneužití a nepochopení Ježíšovy myšlenky. Pomoc potřebují naopak jimi nenávidění křesťané, které jejich soukmenovci vraždí doma po statisících. Ale to je na jiný tragický článek.
7. Ježíšův odkaz lidstvu: Mocní mají přistupovat ke všem stejně spravedlivě.
V očích Boha jsme si všichni rovni a přistupuje ke všem lidem stejně. Kdokoliv získá moc, měl by podle Ježíše následovat tento příklad Boha a přistupovat ke všem lidem stejně spravedlivě. Ježíš proto nemiloval hierarchie, příčila se mu ctižádost a snaha být první mu byla dokonce odporná. „První budou poslední a poslední prvními,“ říkal. Nepohrdal ale úsilím a pílí. Takoví lidé byli pro něj vznešenými postavami. Neusiloval o světskou moc a postavení.
8. Ježíšův odkaz lidstvu: Křesťané mají hledat pravdu.
Podle Ježíše je jednou z nejcennějších z lidských aktivit hledání pravdy a to pravdy neupravované, prosté a jasné, nepřikrašlované sektářstvím. Pravdy Boží, kterou nalezneme kráčením v Božích cestách a v souladu s přírodou, která byla Bohem stvořena a tedy posvátná. Jít proti přírodě by znamenalo popírat Boží pravdu, protože v ní se projevuje tvůrčí koloběh Boží. Přírodu prostě miloval, v ní meditoval a byla základem jeho poezie. Povinností lidí je chránit svět jak ho ve své prozřetelnosti Bůh stvořil a mají si proto neustále připomínat Ježíšův výrok: „Já jsem ta cesta, pravda a život.“ Proto bychom měli přírodu ponechat v rukou Božích a nechtít poroučet ani větru a dešti jako bezbožní komunisté, ani její teplotě jako nabubřelí "klimatologové". Marně neplatí přísloví: Pýcha předchází pád. Pýchu Bůh trestá jako velký hřích.
9. Ježíšův odkaz lidstvu: Křesťané mají nesmrtelnou duši, která utváří jejich osobnost
Ježíš toho, aby žil podle výše uvedeného, dosáhl díky tomu, že byl synem Božím, ale kde máme k tomu vzít sílu my, smrtelní křesťané? I na to nachází Ježíš odpověď: Pomocí nesmrtelné duše. Každý z nás má jako akt Božího stvoření kromě těla a vůle i nezničitelnou nesmrtelnou duši, v níž je uchován náš charakter. Tato nesmrtelná duše, která nám byla dána Bohem, utváří spolu s naší vůlí podle Ježíše naši osobnost. Každý musí tudíž vyrůst v osobnost, která má nad sebou absolutní moc a je tudíž zcela svobodná. Za tento dar duše utvářející naší osobnost odpovídáme pouze my a za to, jak osobnost utváříme během života, se budeme Bohu zodpovídat na posledním soudu. Cílem života na zemi je proto dělat vše tak, aby byla naše nesmrtelná duše přijata Bohem a vstoupila do království nebeského. Nezapomínejme, že Bůh o nás ví vše, protože nás stvořil. I kdyby člověk získal na zemi celý svět, zničí-li si duši, ztratí vlastní život a dojde k zatracení. Politický, i společenský význam duše je proto nesmírný. Víme to již 2000 let a přesto mnozí stále nechápou její hloubku. Podstatou křesťanství je význam nesmrtelné duše a tím utváření silné osobnosti každého člověka.
10. Ježíšův odkaz lidstvu: Křesťané musejí přijmout universalitu mezi sebou
Duše je lidskou jedinečností, stojí před Bohem absolutně sama, bez ohledu na to, jakého národa, náboženské skupiny či rasy jsou křesťané. Ježíš nebyl pacifista, demokrat, humanista ani multikulturalista. Miloval ale bližního jako sebe samého, a protože v očích Boha jsme si všichni bližními, každá duše je i přes svou jedinečnost podle Ježíše též součástí lidstva, a proto křesťané musejí přijmout universalitu mezi sebou. Neznamená to ale multikulturalismus v současném výkladu! Pouze lidé, kteří přijali Ježíšovu křesťanskou morálku, budou spaseni a jsou si rovni po celém světě, tedy universálně. Politicky a společensky je tato universalita křesťanů velice důležitý požadavek. Nestanovil mezi lidmi sice žádné národní či rasové hranice, ale zato výrazné hranice morální, jasně vymezené tím, kdo přijal či nepřijal jeho víru. Pouze těm, kteří přijali jeho víru, křesťanům, sliboval že budou spaseni a čeká je život věčný, budou-li se chovat podle jeho příkladu. Rozhodně tedy nebyl multikulturalista, jak to definují někteří proimigrační politici. Naopak. Bezvěrcům na rozdíl od Islámu nikdy hlavy nestínal, ale do království nebeského mají podle něj cestu uzavřenou.
Závěr z výše uvedeného
Ježíš nepřikazoval víru desaterem zákonů jako Mojžíš, ani nestínal nevěřícím hlavy jako Mohammed, ale trpělivě a klidně vysvětloval lidem, že pokud ho budou následovat a poslouchat jeho rady, budou víc než král, budou se chovat jako sám Bůh. A čeká je po smrti setkání s ním. Proto po dvě tisíciletí na jeho postoje lidé slyší. A jeho slova mají dopad větší než právní věda a politické traktáty moderního světa. A co je pro současnou dobu nejvíce důležité. Svou víru šířil Ježíš svým příkladem a vnitřním přesvědčováním lidí, nikoliv hrozbami a stínáním hlav. Nikde v evangeliích ani v Bibli nenalezneme ani sebemenší zmínku o páchání násilí či dokonce zabíjení bezvěrců. A v tom je síla křesťanství. Národy založené na něm žijí kulturně a jinak než ty, které založily svoji morálku na nebeské odměně v podobě jakéhosi nebeského nevěstince za zabití bezvěrců.
Kde je Duch Páně, tam vládne svoboda. Kde jsou odměňováni vrazi za své hrozné činy životem věčným, vládne hrůza a násilí. A to bychom si měli uvědomovat v dnešní době stěhování muslimských národů do Evropy a bránit se jejich usazení zde všemi prostředky. Jinak nastane konec naší kultury založené na křesťanských kořenech a nastolení života podle jejich práva šária a z něj plynoucích důsledků.
