Nová konzervativní britská premiérka Theresa Mayová má před sebou historický a krásný úkol - vyvést svoji zem z protektorátu EU ke svobodě a prosperitě.
David Cameron, který neměl tolik hrdosti, aby po prohraném referendu sám okamžitě odstoupil z funkce premiéra, musel složit funkci dřív než chtěl, konkrétně 13. července 2016, a tímto dnem se Spojeného království stalo opět svobodnou a suverénní zemí, která nemusí poslouchat nejen nesmyslná, ale v poslední době již skutečně velice nebezpečná nařízení bruselských úředníků. Chtěl vládnout se svou zelenou proevropskou politikou až do podzimu 2016 v naději, že do té doby si díky jeho agitacím Britové brexit rozmyslí a po druhém referendu zůstanou v EU. Jeho strana na tuto jeho podpásovou hru nepřistoupila, dala najevo, že chce skutečně vystoupit z EU, a to pod vedením opravdu pravicového konzervativního lídra. Lídra, který z Cameronovy chaotické levicové multikulturní bezbožné a zelené Anglie vytvoří opět Starou dobrou Anglii. Do svého čela zvolila bleskově Theresu Mayovou, která se zavázala, že brexit rušit nemíní a nové referendum nevypíše.
Při zvolení do čela strany slíbila paní Mayová: "Nemohu to říct jasněji: Brexit znamená brexit a pokusíme se, aby přinesl úspěch. Žádné pokusy zůstat v Unii nebo se k ní znovu připojit zadními vrátky, ani žádné další referendum. Země zvolila opuštění Evropské unie a jako premiérka zajistím, abychom ji opustili."
Protože Theresa Mayová byla ale před brexitem zastánce setrvání Velké Británie v EU, příliš velkou důvěru ve mně po změně svého názoru nevzbudila. Slovo krále má být svaté. Mrzelo mne, že si strana nezvolila do čela pana Johnsona, který se tak zasazoval za svobodnou Británii, či jiného euroskeptika. Proto jsem byla stále opatrná napsat o této dámě jasný komentář a vyčkávala, co bude dělat. Když jsem se 14. 7. 2016 seznámila s tím, koho zvolila do svého kabinetu, začínala jsem věřit, že levicová, multikulturní, zelená a takřka muslimská Cameronova Anglie má šanci se pod jejím vedením stát opět pro svět symbolem pravicového kapitalistického konzervativního státu, jakým byla pod vedením největší poválečné britské političky lady Margaret Thatcherové.
A když jsem si přečetla, jak negativně se o jejím kabinetu vyjádřil dvaadvacetiletý povaleč v EU, nynější předseda jejího parlamentu Martin Schulz, tak věřím, že je to zřejmě dáma na pravém místě. Negativní kritika od takového omezence je tou největší zárukou. Pokud se Theresy Mayové bojí tento předseda EP, dá se očekávat, že bude schopná vést svou zemi zpět k jejím pravicovým konzervativním kořenům a tím k prosperitě. O jejích komunikačních a empatických schopnostech vést vládu svědčí i velká podpora nejsilnější parlamentní strany Velké Británie.
V každém případě je skvělé, že se zelenorudý Cameron s rodinou odstěhoval z premiérské rezidence na prestižní londýnské adrese Downing Street číslo 10. Svými postoji, které po dobu vládnutí hlásal, dělal pravicové Konzervativní straně ostudu.
A ještě jedno varování pro všechny dvojaké politiky: Cameronova prohra by pro ně měla být varováním, že dvojaké postoje voliči poznají. Cameron slibem Britům, že vypíše referendum o setrvání v EU, vyhrál pro svou stranu volby, protože lidé mysleli, že stojí na jejich euroskeptické straně. Když ale sám vedl kampaň pro setrvání v EU, vycítili jeho neupřímnost. Připomnělo mi to někdejší vítězství ODS díky slibu zavedení rovné daně a prohru jejího lídra Topolánka, když voliči poznali v televizních debatách, že on sám neví, o co jde, a že jí nevěří. Vůdce musí být ve svých postojích jasný a stálý a vědět, o čem mluví. Lídr žádné strany nesmí používat podpásové havlistické metody, jako tomu bylo například u nás při Sarajevském atentátu.
Britská premiérka Theresa Mayová připomíná na snímcích v mnohém lady Thatcherovou, doufejme, že se bude snažit jít v jejích stopách. I když po tak silné osobnosti to nebude mít snadné. Nezbývá než jí popřát, aby ji k tomu pomáhal Bůh.
fota: Reuters
