Co je příčina toho, že přesto, že se o naší ekonomice tvrdí, že jsme evropský tygr, že jsme ujeli 4,6procentním růstem HDP stagnující měnové unii a prožíváme nebývalý boom růstu, roste Polsko rychleji než my?
Je to proto, že jsou větší nebo nás celkově opravdu dohánějí? Kdy nastane konec kombinace, že je přebytek peněz v bankách, ekonomika roste a úroky na úvěry jsou takřka nulové a přesto je lidé ani podniky nechtějí a raději nakupují státní dluhopisy se zápornými úroky? A především, zda tento razantní růst naší ekonomiky potvá nadále, nebo se opět sníží a jaké pro to budou příčiny. Na tyto a další otázky se snažil odpovědět seminář Centra pro ekonomiku a politiku Institutu Václava Klause (IVK) „Boom české ekonomiky – anomálie, nebo trvalý trend?“
Podle Heleny Horské, hlavní ekonomky Raiffeisenbank, bychom se měli stát při takovém růstu HDP atrakcí a koruna by měla posilovat alespoň na 25 Kč za 1 euro. Díky její nesmyslné fixaci Českou národní bankou (ČNB) je koruna stále na povinných 27 Kč za 1 euro. ČNB se brání, že byl růst nebyl tak dynamický, kdyby fixaci neprovedla. Proč tedy za Polskem zaostáváme, když máme tuto stabilní měnu proti Polsku jehož centrální banka nedělala masivní restrikce vlastní měny jako u nás. Proč jako jediná země neprodělalo Polsko celosvětovou krizi? Proč v Polsku investují mnohem dynamičtěji? Odpověď je nasnadě: Polsko nám prostě utíká díky lepší ekonomické politice vlády. Jeho vláda ví, že na ekonomiku nemá vliv jen export. Že pro ekonomický růst jsou důležité i investice a spotřeba domácností. K růstu investic přispělo u nás naštěstí nárazově nebývalé čerpání z evropských fondů (dočerpávání fondů dodává 1-2 procentní body do růstu HDP) a díky růstu zaměstnanosti nastala u domácností změna blbé nálady a nedůvěry a lidé začínají nakupovat. Nezaměstnanost je u nás ale tak nízká, že produktuivita práce díky ní neroste. „Na dotaz, kdy už konečně množství peněz, které nateklo do systému, přeteče do inflace, odpovídám, že možná za půl roku. Jakmile vzrostou mzdy, bude inflace.“
Doktorka Horská všechny vlivy na růst Hrubého domácího produktu (HDP) shrnula vtipně do vzorce: HDP=(D+Z) +E+R+K+S (Důvěra, Zaměstnanost, EU fondy, Rropa, Kurz stabilní měny a Sezónní očištění. Dá se podle ní předpokládat, že příští rok ceny ropy již nebudou klesat a čerpání z eurofondů poklesne, takže nás čeká místo 4,6 % růstu HDP jen 2,5 %.
„Nevěřím ve švýcarský scénář v ČR. Nicméně ČNB bude muset po ukončení neblahých restrikcí dál pomalu intervenovat. Až je bude opouštět, koruna bude polsilovat, trh si s ní začne hrát jako kočka s myší a ČNB bude zase muset znovu korunu uměle posilovat,“ uzavřela skepticky paní doktorka Horská.
Aleš Michl, poradce ministra financí Andreje Babiše nevěří na pouhé hodnoty HDP jako na ukazatele skvělé ekonomiky, ale na jeho reálnou vyváženost, kterou ukáže makroekonomický model IS-LM, který zobrazuje vztah peněžního trhu (LM) a trhu zboží a služeb (IS).
IS značí investiční úspory a spotřebu (Investment saving), LM peněžní nabídku preference likvidity (Liquidity preference Money supply). Na ose Y je uveden HDP, na svislé ose nominální úroková míra (i). Průsečík znamenávyváženost reálného HDP a nominálních úrokových měr pro ekonomiku. Posun v IS křivce způsobí posun v očekáváních a to znamená, že křivka LM se opět pohne.
Graf ukazuje hlavní kritiku nadměrných státních výdajů, které mají stimulovat ekonomiku - zvyšování úrokových měr, které vytěsňují např. soukromé investice, což může mít v dlouhém období za následek pokles růstu agregátní nabídky (což je HDP). Pokud se zvýší deficit rozpočtu (státní výdaje rostou), má to stejné účinky, jako např. zvýšení soukromých investic, tedy že se zvyšuje poptávka po domácím produktu a křivka IS se posouvá doprava. To samozřejmě zvýší rovnovážný bod neboli úrokovou míru (z hodnoty i1 na hodnotu i2) a tedy HDP roste (z Y1 do Y2).
Pro podrobnější pochopení dějů v reálné ekonomice je samozřejmě zapotřebí zahrnout do modelu kromě nominálních úrokových měr i úrokové míry reálné, pracovat s otevřenou ekonomikou zahrnující transakce se zahraničím, vyjádřené formou platební bilance a dokonalou kapitálovou mobilitou (Model Mundell-Flemingův). I když zjednodušená verze modelu IS-LM počítá pouze s uzavřenou ekonomikou nezávislou na transakcích s ekonomikami zahraničními a nerozlišuje reálné ekonomické veličiny od nominálních, používají ho jako názornou pomůcku pro pochopení reálného světa ve vysokoškolských učebnicích i moderní makroekonomické teorie. A pro vysvětlení hrubých rysů proměn naší ekonomiky ho užívá i pan Michl:
Do roku 2012 zvyšovala vláda daně a krotila deficit veřejných financí. IS se posunula vpravo. Úroky bank se snížily, ale lidi si přesto nepůjčovali. LM zůstala vodorovná na ose Y. ČNB se zamýšlela nad tím, jak vše rozpohybovat, a řekla si, že oslabí korunu. Nepomohlo to. Měli raději zkusit nakopnout IS (spotřebu domácností), ne LM. Vláda si řekla, že sice spotřebu nakopnout nemůže, ale může napravit investice, co jen půjde. IS se tak posune také doprava a vláda bude doufat, že se LM oživí. Že nastane zájem o úvěry. Protože je vytisknuta spousta peněz pocházejících z intervencí ČNB, vytiskla z nich vláda za 30 miliard korun dluhopisy s úrokovou sazbou -0,27 %. Lidé je kupují, protože si myslí, že za 5 let bude sazba ještě horší. Něco se stalo chybně, když nastala taková nedůvěra v bankovní systém.
Je divné, když je vytištěno mnoho peněz, s nimiž si banky nevědí rady a nabízejí je s velmi nízkým úrokem, že raději lidé nakupují vládní dluhopisy se záporným úrokem, tedy se znehodnocením již při jejich koupi. Vysvětlení je jasné. Lidé se právem obávají, že pokud peníze půjdou takto do ekonomiky, nastane velká inflace. Stát by měl nabídku dluhopisů omezit, aby lidé peníze místo do dluhopisů investovali do úvěrů. Pokud by dala pomocí dluhopisů banky do mínusu, pak by ztrácely peníze uložené v bance hodnotu a lidé by je z ní vyzvedli a přestali spořit. Ublížilo by to podnikům, které nemohou peníze dát do matrace a čekat na lepší časy kvůli zákonnému limitu plateb v hotovosti.
Marek Rojíček, místopředseda ČSÚ informoval přítomné o růstu ekonomiky na základě statistických dat. Uvedl, že mezikvartálně roste ekonomika o 0,8 %. V roce 2014 se vrátila na předkrizovou úroveň a v roce 2015 se všechny složky poptávky chovaly pozitivně. Nastal růst disponsibilních důchodů domácností (spotřeba) a investic. Na dynamiku růstu měl dominantní vliv průmysl, ale takéstavebnictví a služby, v němž nastal růst firemních zisků. Růst průmyslu a tím HDP měl dobrý dopad na růst zaměstnanosti, kterou máme nejnižší ze všech zemí EU. Roste od roku 2008. Tehdy vzrostla zaměstnanost o 4,3 %, nyní o 8 %. Vporovnání s EU je dynamika růstu ČR od roku 2010 nadprůměrná. Táhne to především doprava, ale i zahraniční obchod, nápoje, tabák, potraviny a zvířata, chemikálie, průmyslové zboží. Pozitivní vliv průmyslu k přídavné hodnotě růstu je jednoznačný. Transpozice peněz do reálné ekonomiky ale zatím není. V Polsku je menší otevřenost ekonomiky, struktura zahraničního obchodu je jiná – obchod s potravinami má stabilnější charakter. Jsou tam menší podniky. Proto je jeho ekonomika stabilnější.
Jan Skopeček, Institut Václava Klause sice řekl, že je rád, že ekonomika letos rostla, ale je přesvědčen, že letošní růst HDP o 4,5 % ve třetím čtvrtletí se nebude opakovat. Také zaměstnanost, která vzrostla o 1,1 %, již nebude mít kam růst. V minulosti byly také v letech 2005-2007 vysoká tempa růstu a pak vše ustalo. Nárazový růst není proto dobré přeceňovat, jak o tom v knize IVK „Česká republika na rozcestí – Čas rozhodnutí“ psali. Současný růst je podle něj výchylkou, ne trendem. Čeká v příštím roce pouze 2,5 % protože naše ekonomika trpí zásadními systémovými poruchami.
Letošní velký objem vládních investic, nebude mít ten efekt, jak se čeká, protože odezní evropské dotace. Je chybná měnová politika díky uměle oslabeného kurzu koruny ČNB a expanzivní fiskální politice vlády. Velmi nízké ceny ropy se projevily v cenách energií a po zvýšení cen ropy se to změní. Velmi optimistický výhled podniků i domácností klesne. Nastává zpomalování čínské ekonomiky a také okolní státy mají a budou mít stále větší problémy. Německo roste pouze o 1,6 a velmi výrazným rizikem budoucího růstu Německa i okolních států je a bude stále větší migrace. Migrační krize nemůže mít pozitivní efekt na ekonomiku žádné ze zemí EU a projeví se to i u nás.
Také vnitřní řízení ekonomiky má potíže. Krize vedla k utužení role státu. Nastává vysoké přerozdělování. Na HDP má negativní vliv podíl veřejných výdajů. Máme vysoké vedlejší náklady práce pro podnikatele. Její celkové zdanění bylo v roce 2013 42,4 %, v OECD pouze 35,6 %. Abychom se vrátili k robustnímu hospodářskému růstu, potřebujeme politiku volného trhu a co nejméně zásahů státu. Přesně, jak to píšeme ve výše citované knize:
„Abychom se vrátili k robustnímu hospodářskému růstu se zdravými základy, potřebujeme místo netradičních měnových politik, schodků veřejných financí v době růstu, státních intervencí a regulací, vysokých daní a složitého právního řádu velmi jednoduchou, ale v době vlády nejrůznějších zájmových skupin jen těžce realizovanou politiku.Potřebujeme politiku směřující k volnému trhu co nejméně omezovanému ze strany státu,“ říká ekonomiký expert ODS Jan Skopeček
Doktorka Horská má podle něho pravdu, že trh si bude po nešťastných restrikcích ČNB hrát s korunou jako kočka s myší. ČNB bude zase muset intervenovat. Pokud jde o velké množství peněz v ekonomikách od centrálních bank, je to obecně nebezpečné. A pokud by snaha odborů o navýšení platů o 25 % pro státní zaměstnace byla vyslyšena, nastane díky již tak nebezpečné bankovní situaci vysoká inflace. Ve svém důsledku může nakonec zaměstnanec nakoupit za vyšší plat méně než dosud. Nehledě k tomu, že je obecně problém, aby soukomý sektor byl méně atraktivní než státní. Vedlo by to k jeho omezení a postupné likvidaci. A tuto dobu jsme zažili a víme, k čemu vedla. Je smutné, že v EU to již nastává, protože studenti chějí dobré místo ve státním podniku, v USA naopak chtějí získat po absolvování školy místo u soukromých společností, např. u Microsoftu.
Máme strukturální potíže i tím, že máme nedostatek českých subjektů v ekonomice a zahraniční majitelé stahují peníze z našich poboček do matek, pokud mají problémy. Vláda musí podpořit růst českých podniků, jinak se s tím nedá nic dělat. A to podniků soukromých.
I přes všechny výše uvedené systémové problémy naší ekonomiky zájmové skupiny byznysové i voličské zůstanou bez změny, pokud se nic nestane se sociálním a zdravotním systémem. Takže se vláda nemusí i přes sebenebezpečnější zásahy obávat voleb a vyslyšet hlasy vzdělaných makroekonomů.
Po přednáškách nastala bouřlivá diskuse
Profesor Janeček z bankovní rady ČNB při ní zodpověděl otázku, zda přispěla ČNB intervencemi k růstu naší ekonomiky. Na rozdíl od názoru 1 člena rady dospěli prý k názoru, že ČNB přispěla k růstu HDP 0,9 %. To ale odezní příští rok, neboť prý veškeré ceny komodit kromě kakaa spadnou. ČNB proto očekává růst HDP 2,8-2,9 %. Všechny intervence ČNB byly od 7.11.2013 nešťastné. Díky intervencím ČNB je v ekonomice příliš mnoho peněz. Nakoupili jsme 7 miliard eur a dostali jsme ještě 4 miliardy. Druhá polovina jsou úspory domácností a prostředky podniků.
„Banky si ukládají každý den 500 až 600 mld. Kč. Obnovil se sice růst spotřeby, ale úvěry lidi nechtějí. Proto mají banky obrovské volné prostředky. To bude bankovní sektor v ČR dlouho trápit. Přes 80 % podniků tvrdí, že je spokojena s nabídkou úvěrů, ale nechtějí je. Jak se ukazuje, ať ale mají banky peněz, kolik chtějí, naše ekonomika ztěžuje přístup obyčejných lidí do podnikání. Její růst proto čekat nemůžeme. Měnové uvolňování v ČR je jiné než ve FEDu, Švýcarsku a Evropě,“ uvedl pan profesor a dodal:
„Víme, že exit intervencí ČNB nebude procházka růžovým sadem. Ale nesouhlasím s názorem Heleny Horské, že protihráči přehrají na trhu ČNB. Když někdo na trhu spekuluje na posílení kurzu, musí mít pro to partnera, který spekuluje na snížení kurzu. Kdo kupuje eura z trhu? ČNB. Kdo je nemá? Naše banky. Začaly proto eura u nás nakupovat. Jejich heroickým optinismem je, že jim je prodáme. Po oslabení koruny byl její kurz mírně nadhodnocen. My ho dáme na 26 Kč za euro a pak o 3-4% bude ročně klesat. Exportéři se budou muset proti tomu bránit a ČNB bude muset zasahovat.“
Moderátor semináře Martin Slaný z Institutu Václava Klause na závěr poděkoval přítomným, že věnovali adventní večer ekonomickým problémům naší země a popřál jim krásné předvánoční dny.
Dá se uzavřít, že je dobře, že se povedlo ministru Babišovi získat evropské fondy, které neschopné předchozí vlády nechaly povalovat v EU. Dostalo to ekonomiku z propadu způsobeného leností a neschopností jeho předchůdce Miroslava Kalouska opět do plusových čísel. Bohužel tato selanka nebude trvat věčně a ani ceny ropy nebudou stále klesat. Nehledě k tomu, že okolní státy, zejména Německo, kam je nejvíce mířen náš export, si nesmyslnou populistickou promigrační politikou zavařily na obrovské ekonomické problémy, což naše exportní podniky postihne určitě také. A co je snad nejhorší, že naše socialistická vláda na nátlak lobbistických odborů může svými intervencemi velice ublížit již tak napjaté situaci v bankovním sektoru. Že může rozpoutat nedomyšlenými kroky, do nichž ji tlačí odbory, velkou inflační krizi a velké oslabení soukromého sektoru.
Pokud chce vláda setrvat na robustním hospodářském růstu jako letos, musí provést zásadní systémové změny směřující k volnému trhu co nejméně omezovanému zásahy ze strany státu. Pokud se k tomu odhodlá, nebude potřebovat k růstu ekonomiky evropské fondy. Vzpomeňme jen na vládu Václava Klause v počátku transformace, která dosáhla 6,5 % růstu HDP díky volné tržní ekonomice a kdyby nebylo podpásového Sarajevského atentátu mohli jsme být opravdu již evropskými tygry. Od té doby jsme ale již nikdy neměli čistě pravicovou vládu, pouze rozhádané koalice, což je velká škoda. Vláda by neměla v žádném případě podléhat nedomyšleným populistickým požadavkům ekonomických neodborníků z levicových odborů, ale jednat podle rad ekonomicky vzdělaných friedmanovských politiků. Zejména v budoucnu, kdy bude opravdu potřeba domýšlet dopady každého jejího kroku. I když to nikdo nechce otevřeně přiznat do médií, Evropa je ve válečném konfliktu neuvěřitelných rozměrů.
