Důstojná oslava SDH v Hněvkovicích při příležitosti získání historického praporu

Sbor dobrovolných hasičů (SDH) patří vždy neodmyslitelně k životu každé obce a není tomu jinak ani v Hněvkovicích u Humpolce, v nichž dne 26. září 2015 oslavil 120 let od svého založení.

Členy SDH  bývalo a stále je vidět nejen při hašení požárů, ale i při pomoci občanům v běžném životě, například při odvozu železného šrotu, rekonstrukci hřišť, čištění místních rybníků, odklízení padlých stromů či větví po bouřkách. To vše ale není ničím oproti tomu, čím se zapsal SDH do srdcí hněvkovských občanů po nešťastném zrušení místní základní školy.Svou činností s dětmi převzal na sebe starost o ně ve volném čase a postaral se o to, že se tyto skamarádily mezi sebou tak, jako kdysi jejich šťastnější předchůdci ve školních lavicích hněvkovské školy. Kdyby nebylo této činnosti sboru, mnohé děti by se vůbec neznaly. Místo společných cest do místní školy je nyní ráno odvezou rodiče či autobus do školy v Humpolci a odpoledne zpět. Tam chodí do tříd rozstrkaní mezi děti z jiných vesnic a nebýt společných akcí ve sboru, seděly by po návratu ze školy buďto zavřené doma, nebo by se bezprizorně potulovaly po obci podobně, jako tomu je u dětí na sídlištích. Byly by ochuzeny o společné prožitky, rošťárny a kamarádství ve škole a po ní, které zůstanou v každém uloženy na celý život.

SDH  s napětím očekává předání historického praporu, který získal za své úspěchy 

To není fráze. Mohu hovořit ze své zkušenosti, jak je příjemné, že si i ve stáří tykám s mnoha spolužáky, s nimiž jsem absolvovala místní dvoutřídku, která spojila mezi sebou děti s odstupem 10 let. Nyní tento kontakt prožívají místní děti a mládež díky obětavé práci starosty hasičského sboru Radka Romanovského, jeho náměstka Vladimíra Bendy, velitele Libora Plíhala, zástupce velitele Zdeňka Pečenky ml., jednatele Jiřího Němce, preventisty Lukáše Magaly a mnoha dalších hasičů. 

Bývám často v létě svědkem mnoha šťastných návratů dětí i odrostlejší mládeže ze soutěží, jejichž poháry a trofeje místní hostinec U dubu již nemá téměř kam dávat. Ale nejkrásnější odměnou jsou stejně ty rozzářené oči a chlouba kluků, že vyhráli. A protože vyhrát chtějí, musejí pravidelně cvičit, uklízet hadice a pomáhat svým cvičitelům, takže to v nich buduje smysl pro kázeň a povinnost, který je v životě každého nesmírně důležitý. A rodiče toto kladně vnímají, protože maminky obětavě pomáhají, vozí na hasičské soutěže děti ve svých autech, pečou na oslavy cukroví, pomáhají čepovat i pivo a uklízet. A jak sdělil našemu listu pan Romanovský, je jim za to nesmírně vděčný a chtěl by jim moc poděkovat. 

Hněvkováci slavili - jejch SDH byl oceněn historickým praporem

Ale dost již o tom. Chci přiblížit  svátek hněvkovských hasičů a vlastně celé obce. Ke 120. výročí založení sboru přebral starosta Radek Romanovský z rukou zástupce humpoleckého starosty Ing. Květoslava Namysla před místní hasičskou zbrojnicí vyšívaný historický prapor sboru, který bude zdobit včetně vlajkových stuh na žerdi hněvkovský sbor dobrovolných hasičů  po generace.  Umělecký a jedinečný autorsky chráněný grafický návrh pro novou slavnostní hasičskou vlajku je jedinečný a vyšitý jako přesná replika hasičského praporu dodaného dle historického vzoru. A dlužno podotknout, že tento prapor nezíská každý sbor, ale může se jím chlubit jen sbor oceněný za své výsledky.

Slavnostní nástup vedení SDH a vzácných hostů

Starosta SDH Radek Romanovský přebírá z rukou humpoleckého místostarosty Květoslava Namysla vzácný prapor sboru

Starosta SDH Radek Romanovský s místostarostou Liborem Plíhalem (vpravo) ukazují Hněvkovským občanům historický prapor sboru

Praporečníci převzali prapor, aby ho mohli nést v čele průvodu

Však si ho také hněvkovští hasiči právem váží a zanesli ho v průvodu k místní kapličce na návsi, aby mu požehnal Bůh ústy P. Mgr. Timoteje Miroslava Tutoky, OPraem, administrátora excurrendo z Jiřické farnosti, pod níž obec Hněvkovice spadá.

U místní kapličky je očekával pan farář P. Mgr. Timotej Miroslav Tutoka, OPraem

 Bůh žehnej praporu i celému sboru, říká pan farář a kropí prapor svěcenou vodou

Po společné modlitbě Otče náš, jenž jsi na nebesích... pokračoval průvod ke slavnostnímu nástupu na hřiště, kde je očekávala hasičská technika, s níž předvedli hasiči  řadu požárních útoků. To vše za zvuků dechové hudby Libkovanky, která zahrála jejich rodičům a hlavně prarodičům.

 Po slavnosti požehnání praporu průvod odchází na hřiště, kde ho očekává technika a pohoštění

 Pan farář si i přes obrovské pracovní vytížení udělal chvíli a zašel se podívat mezi mladé hasiče

 Právě získaný prapor se stal středem zájmu místních obyvatel

 Po skončení ukázek, co vše umí sbor provádět s hasičskou technikou, si večer mladí za zvuků moderních rytmů na hřišti zatančili a bavili se při dobrém občerstvení a moku do… No mnozí tvrdí že až do rána. Zaslouží si to, mají být nač hrdi. A ať Bůh žehná nejen praporu, ale jim všem.

Snímky autorka

 © Kulturní komise ČR