Záchrana života po masakru: zdravotníci izraelské armády zachránili život palestinské rodičky a jejího dítěte během smutečního týdne za oběti pátečního masakru židovské rodiny.
Ve středu 16. března se v Izraeli udála věc, která velmi dobře charakterizuje zdejší situaci. V izraelské osadě Neve Tzuf, ležící na území Západního břehu Jordánu asi 30 km severně od Jeruzaléma tento týden drží nejbližší příbuzní zavražděné rodiny Fogelových sedmidenní šivu (židovský smutek za mrtvé). Během tohoto období nejhlubšího smutku blizcí příbuzní truchlí, nevycházejí z domu, nepracují, přijímají pouze návštěvy a kondolence. V tomto případě jde o masakr v osadě Ítamar, kde byla během páteční noci ve spánku brutálně zavražděna židovská rodina – rodiče a tři děti ve věku 11 a 6 let a 4 měsíce. Právě vražda kojence, spícího se svými rodiči v posteli, otřásla izraelskou veřejností nejvíce a rozdmýchala vášně vedoucí část místní společnosti k projevům nenávisti vůči palestinskému obyvatelstvu, k němuž podle dosavadních předpokladů patřili dosud neznámí vrazi. Ve středu se do osady, ve které probíhá nejhlubší sedmidenní smutek, vřítila palestinská dodávka ze sousední arabské vesnice a když ji hlídkující izraelští vojáci zastavili, našli uvnitř rodící palestinskou ženu s vážnými porodními komplikacemi – hlavička dítěte a horní polovina těla již byly venku, ale okolo krku se omotala pupení šňůra, která dítě téměř zadusila a bránila v pokračování porodu. Dítě již bylo modré a nejevilo známky života, také matka byla ve vážném ohrožení. Pouze rychlá pomoc místního zdravotníka - teprve 19 letého svobodníka Chaima Levina - zachránila život novorozené holčičky i její matky. Po uvolnění zamotané pupeční šňůry pomohl za asistence své kolegyně vyčerpané rodičce dokončit porod a s pomocí resuscitační soupravy pro novorozence se jim podařilo přivést dítě k životu. Když dorazila přivolaná ambulance, bylo již nebezpečí zažehnáno. Mezitím do osady dorazili také další Palestinci ze sousední arabské vesnice Nabi Salah včetně matky rodičky a s radostí děkovali Izraelcům, za záchranu obou životů. Novorozená holčička bude celý život nosit připomínku toho kým byla zachráněna – bude se prý jmenovat Jude. Arabové vědí, že je v každé izraelské osadě přítomen zdravotnický tým s dobře vybaveným zdravotním střediskem a v případě nouze tam hledají pomoc - jako v tomto případě. Pro všechny zúčastněné nebylo snadné zvládnout emoce z toho, že ve chvíli, kdy o několik desítek metrů vedle jedna rodina truchlí nad smrtí zavražděného kojence a jeho rodiny (v podezření jsou stále Palestinci), jiné novorozeně z „nepřátelského tábora“ přichází v jejich osadě na svět. Tolik zpravodajství. Možná nám to připadá jako běžný dramatický příběh se šťastným koncem o jakých čteme ve zprávách denně. Kdo ale nezažil ten šok a zděšení z páteční vraždy rodiny Vogelů, které se rozlily napříč izraelskou společností, tomu dá možná více práce pochopit ten moment katarze, který se skrze tuto událost dostává nejen do rodiny smutnících Vogelů, ale do celého společenství izraelských osad na Západním břehu Jordánu a určitě i mezi palestinské obyvatele vesnice Nabi Salah. Jen mám trochu obavy o malou Jude. Se svým jménem bude mít občas určitě potíže.
