Během šabatové noci z pátku 11. na sobotu 12. března 2011 došlo v židovské osadě Ítamar na Západním břehu Jordánu k hrůzné události. Dvanáctiletá dcera rodiny Vogelových se vracela domů z mládežnické akce a nalezla své rodiče a tři sourozence doma v tratolišti krve.
Neznámí útočníci vnikli do domu oknem a brutálním způsobem zavraždili své oběti ve spánku. Kromě obou rodičů zahynuli také chlapci ve věku 11 a 3 roky a teprve tříměsíční děvčátko, které spalo v posteli s rodiči. Další dva chlapci ve věku 6 a 2 roky spali v jiné místnosti a útočníci je neobjevili. Nejstarší dcera s nimi po návratu utekla zalarmovat sousedy. Do akce byly okamžitě povolány vojenské a policejní jednotky, ale pátrání po pachatelích je dosud neúspěšné. Zatím nebylo ani oznámeno kolik osob se na vraždě podílelo. Ukázalo se však, že pachatelé se nejprve vloupali do sousedního domu, kde shodou okolností nebyl nikdo přítomen, a když zjistili, že je prázdný, přeběhli o několik metrů vedle k sousednímu domu rodiny Vogelových. Rodina Chai (pozn. Chai znamená hebrejsky „život“) si svojí nepřítomností doma život prodloužila a hovoří o zázraku. Radost jim ale kalí vědomí, že to bylo na úkor přátelských sousedů... Ítamar je židovská osada ležící v centru Samařska, nedaleko od starobylého města Šekemu (dnešního Náblusu) v oblasti převážně osídlené Palestinci. Na dohled od Ítamaru leží nábluská tvrť Balata, která dříve sloužila jako uprchlický tábor. Právě mezi jejími obyvateli panuje dodnes zuřivá nenávist vůči všemu židovskému a je možné, že právě odtud vrazi přišli. Dosud není známo, jak se jim podařilo překonat elektronickou bezpečnostní bariéru, která v případě narušení prostoru osady alarmuje bezpečnostní složky. Nedělního pohřbu rodiny Vogelových v Jeruzalémě se zúčastnily desetitisíce lidí a další tisíce demonstrovaly na křižovatkách větších izraelských měst. Izraelský premiér Benjamín Netanjahu i další členové kabinetu vyjádřili odhodlání nejen vraždu vyšetřit, najít viníky a potrestat je, ale i zavést další opatření ke zvýšení bezpečnosti vlastních občanů jak na území Izraele tak i v okolí osad na Západním břehu. Zároveň roste napětí, protože Palestinci očekávají ze strany Izraele restrikce a odvetná opatření, která na sebe – jak znám místní situaci – nenechají dlouho čekat. Osadu Ítamar znám. V poslední době jezdím často na vedlejší horu jménem Kabir, odkud je možné přehlédnout téměř celý Izrael a zároveň člověk přímo pod sebou vidí místa spjatá s nejstaršími dějinami Izraele (starobylé Šekem, Jákobovu studnu, místo, kde byl pochován Josef, oltář na kterém obětoval Jozue, hora požehnání Gerizím a hora prokletí Ébal...) řadu němých svědků událostí starých více než 3 tisíce let. Při poslední návštěvě před dvěma týdny nám židovský osadník Geršon ze sousedni osady Elon More vyprávěl, že okolo svých osad záměrně nedělají hradby a bezpečnostní bariéry, protože ty by byly projevem strachu a nepřátelství. Naopak oni chtějí žít se svými sousedy v míru a přátelství, proto se neopevňují a místní židovské vesnice jsou hlídány pouze elektronicky. Je pravda, že přeskočit plot je možná ještě snazší než obelstít elektroniku a jak vidno, podařilo se i to. Za smutné považuji, že se o této události česká média nijak nezmínila. Je pochopitelné, že zemětřesení a tsunami v Japonsku zaplnila první stránky novin a svým rozsahem je nelze srovnávat s pěti mrtvými v Ítamaru. Na druhou stranu ale v Japonsku zabíjela příroda, která nemá zákeřný pokřivený charakter, zatímco v Ítamaru někdo provedl čin, který si chladnokrevně naplánoval. A nebyla to loupež. Rodina Vogelových zemřela ve spánku jen proto, že jsou to Židé... Všechny zdravím aktuálně právě z Izraele.
