Mrtví na izraelsko-syrské hranici, kdo za tím stojí?

V neděli došlo na izraelsko-syrské hranici k vážným nepokojům. U příležitosti tzv. Dne Naksa (44. výročí vítězství Izraele v Šestidenní válce) se u hranice v oblasti měst Majdal-Šams a Quneitra shromáždily stovky syrských propalestinských demonstrantů, kteří se pokusili proniknout do Izraele.

Syrsko-izraelská hranice u QuneitryD.Haslinger Izraelská armáda demonstranty nejprve opakovaně varovala před překročením hranice, poté se je snažila udržet za hranicí pomocí slzných granátů a varovných výstřelů do vzduchu, na které demonstranti odpovídali házením Molotovových koktailů a sporadickou střelbou ze zbraní, které měli k dispozici. Jakmile se demonstrantům podařilo zdolat hraniční zátarasy, dostali izraelští vojáci pokyn k ostré střelbě. Podle syrských úřadů zahynulo při nepokojích 23 osob a 350 jich bylo zraněno. Mluvčí izraelské armády označil tato čísla za silně nadsazená. Navíc si podle očitých svědků i laických videozáznamů řada z nich způsobila smrt nebo zranění sama, když vstoupili na minová pole na syrské straně hranice, případně když mezi nimi vybuchly chybně vržené Molotovovy koktaily. Třikrát během boje vyhlásila izralská armáda zastavení palby, aby mohli zdravotníci Červeného kříže ošetřit a evakuovat zraněné. Syrští aktivisté této přestávky vždy zneužili k dalšímu postupu kupředu. Na izraelské straně došlo pouze k několika lehčím zraněním. Jednotky OSN, které mají dohlížet na dodržování příměří a nepustit nikoho neoprávněného do hraniční demilitarizované zóny, pouze přihlížely, a na scéně se objevily až s křížkem po funuse (jako obvykle). Souběžně došlo také k výtržnostem na izraelské straně hranice. Skupina asi 400 lidí (více než polovinu z nich ale tvořili zahraniční novináři, zbytek hlavně místní občané drúzského původu) se pokusila napadnout izraelskou armádu z boku kamením a odpoutat její pozornost od hranic. Izraelská policie v součinnosti s armádou akci utlumila za pomoci slzného plynu, bez vážnějších zranění na obou stranách. Tolik běžně známé informace. Celá kauza způsobila pozdvižení nejen na Blízkém Východě, ale i ve Spojených Státech a pochopitelně i na našem kontinentě. Zajímavé je sledovat různé postoje jednotlivých zemí i mezinárodních subjektů, vycházejících z různých úhlů pohledu. Hlasitě je odsuzován izraelský agresor, který způsobil smrt tolika „nevinných demonstrantů“ (někde jsou dokonce nazýváni mírovými aktivisty). Málokdo ale poukáže na to, že to byli tito demonstranti, kteří útočili na izraelskou hranici a použité prostředky určitě nelze označit jako mírové. Navíc syrská hranice je z hlediska mezinárodního práva dodnes válečnou zónou, protože Izrael a Sýrie nemají dodnes podepsanou mírovou smlouvu, ale pouze dohodu o zastavení palby a zřízení demilitarizovaného pásma (hlídaného právě jednotkami OSN). Izrael pouze chránil legitimními prostředky svoji hranici. Shrnuto jinými slovy: pokud taháš psa za ocas, nemůžeš se divit, že tě kousne. Toto potvrzují také výpovědi propalestinských demonstrantů – např. Muhammad Schiber se přímo na místě v rozhovoru pro sdělovací prostředky vyjádřil jasně: „ Předem jsme věděli, že jsou tam položené miny, i že na nás budou Izraelci střílet, ale rozhodli jsme se jít dál navzdory silné palbě.“ Izrael také předem varoval (a po incidentu znovu zopakoval), že armáda je připravena chránit hranici před jakýmkoliv pokusem o prolomení. Nikde (s výjimkou izraelské strany) jsem nezaznamenal legitimní a přirozenou otázku: kdo to celé svolal a organizoval? Davy lidí odhodlaných jít kulkám vstříc se na exponovaných místech obvykle neshromáždí samovolně. Kdo přivolal ambulance, které již byly připraveny a rozmístěny na důležitých místech? Kdo upozornil novináře a zorganizoval jejich zapojení do demonstrace v izraelském pohraničním městě Majdal-Šams? To nevypadá na spontánní akci propalestinských nadšenců, kteří by chtěli pouze demonstrovat svůj zájem na navrácení této části Golanských výšin Sýrii. Otazníky vzbuzuje také vysoká účast místních vesničanů mezi protestanty (obvykle se totiž místních konfliktů neúčastní). Podle představitelů opoziční Reformní strany Sýrie slíbil prezident Asad 1.000 USD odměny každému účastníkovi této akce a pro případ smrti střelbou z izraelské strany slíbil vyplatit rodině pozůstalého 10.000 USD. To je již silná motivace pro místní zemědělce, jejichž měsíční příjem nepřesahuje 200 USD. Syrská opozice je přesvědčena, že se tím prezident Asad pokouší odvést pozornost od vlastních problémů – za poslední 2 měsíce zabily syrské vládní jednotky během protivládních nepokojů již více než 1000 osob a během minulého víkendu se Sýrie ocitla na pokraji občanské války. Vzhledem k tomu, že v tomto týdnu si Izrael připomíná nejen výročí Šestidenní války, ale právě dnes i sjednocení Jeruzaléma, byla izraelská armáda uvedena do stavu zvýšené pohotovosti. Lze očekávat další provokace a pokusy o narušení klidu ze strany arabských radikálů, kterým „arabské jaro“ v okolních zemích přidává na smělosti. Doporučuji pozorně sledovat situaci nejen v Izraeli, ale i v Egyptě, Sýrii a Libanonu, protože se vyvíjí velmi rychle a nepříliš nadějně. Zatímco Evropu zajímá spíše Kaddáfí a Lybie, skutečná válka se může odehrát brzy v tomto regionu. A to ještě neřekl Izrael své poslední slovo k íránskému jadernému reaktoru... Mimochodem: ve dnech 10. - 13. 6. bude v ČR koncertovat známá izraelská hudební skupina Hava Nagila. Závěrečný koncert se uskuteční 13. června v Ostravě u příležitosti výročí vypálení ostravské synagogy nacisty. Mladí izraelští muzikanti předem vyjádřili ochotu diskutovat o dění v jejich zemi s případnými zájemci. Takže jste všichni zváni.