Miloš Zeman pro Izrael.

Marně se snažím v hlavě vybavit, kdy se v posledních desetiletích některá hlava státu vyjádřila tak jednoznačně ve prospěch Izraele jako současný český prezident. Jeho návštěva v Izraeli byla sice v izraelských médiích zastíněna smrtí nejvýznamnějšího současného izraelského rabína Ovadia Josefa, ale Zemanovy výroky z poslední doby přesto vzbudily velkou pozornost – zejména na palestinské straně a také v České republice.

Miloš Zeman se svými postoji k Izraeli a Palestině nijak netají a je v nich dlouhodobě konzistentní. Před jedenácti lety, ještě jako český premiér, proslul výrokem o kvákající kachně, který v Izraeli téměř zlidověl. (Pro zapomnětlivé – označil tím Jásira Arafata za teroristu – což si hned tak někdo v té době nedovolil). Česká diplomacie se potom snažila celou záležitost bagatelizovat a urovnat, nicméně vyřčené slovo zpět nevrátíš a od té doby již všichni zúčastnění vědí, na které straně Zeman stojí. Významným signálem je také pořadí zahraničních návštěv – po povinných návštěvách okolních sousedů vyrazil do první vzdálenější země - malého židovského státu na rozbouřeném Blízkém Východě. Vzhledem k tomu, jak dlouho předem se takové návštěvy plánují a připravují, je jasné, že tato návštěva patřila mezi jeho priority již v době nástupu do funkce českého prezidenta. Dalším nepřehlédnutelným detailem je skutečnost, že návštěva se týkala pouze Izraele, nikoliv i palestinských území, jak je u významnějších politiků z důvodu „vyváženosti a objektivity“ čím dále častějším zvykem. Na přímý dotaz odpověděl stejně přímočaře, že návštěvu Rumunska také nespojuje s návštěvou Srbska. Největší rozruch však způsobily jeho výroky na Dnech pro Izrael v Hradci Králové před deseti dny a následující interview pro izraelský deník Jediot Achronot. Palestinci se mohou zbláznit a většina našich politiků má potřebu se vůči jeho výrokům vymezit. Co tak hrozného vlastně Miloš Zeman řekl? 1) S teroristy se nevyjednává a teroristé s krví na rukou by neměli být propouštěni z izraelského vězení. Narážel tím na skutečnost, že navázání mírových jednání bývá z palestinské strany podmiňováno propuštěním většího množství vězněných Palestinců, kteří byli odsouzeni za útoky na Izrael, často se jedná o teroristické činy a mnozí z nich jsou usvědčenými vrahy izraelských občanů. Izraelská vláda, čelící enormnímu tlaku ze strany světového společenství a zejména EU i USA, na tyto požadavky již vícekrát přistoupila a jako gesto dobré vůle propustila stovky těchto palestinských vězňů, kteří jsou po návratu domů oslavováni palestinskými představiteli jako hrdinové. Naopak v Izraeli každé takové propouštění vyvolává vlnu nevole – zejména z řad blízkých obětem dotyčných teroristů. Miloš Zeman pouze otevřeně vyjádřil názor, který má každý normálně uvažující člověk. Nedokáži si představit, že by se například USA daly nějakým způsobem dotlačit k tomu, aby propustili Džochara Dudajeva, který je usvědčen z účasti na bostonském masakru, nebo jiné podobné teroristy. 2) Problém palestinských uprchlíků by mohl být vyřešen tím, že by se přesunuli z uprchlických táborů v Sýrii a Libanonu do bohatších arabských zemí a nahradili tam importovanou pracovní sílu (Pákistánce, Indy, Nepálce). Vskutku originální nápad, který by mohl být i elegantním řešením pro mnohé z téměř 4 milionů tzv. palestinských uprchlíků na Blízkém Východě. Arabské ropné velmoci si s podporou svých palestinských bratří dosud příliš nelámou hlavu. Problém palestinských uprchlíků je starý stejně jako historie izraelského státu, ale jeho řešení (i finanční) nese na bedrech OSN, EU, USA a Izrael. Jediné Jordánsko udělilo Palestincům státní občanství a umožnilo jim vstup do normálního života. Ostatní okolní arabské státy drží generace „uprchlíků“ v uprchlických táborech a jejich kartu vytahují k nátlaku na Izrael kdykoliv se jim to hodí. A nejvíce na to doplácejí samozřejmě samotní „uprchlíci“. Jsou bez práce, žijí z podpory a nemají žádnou naději ani motivaci pro život. Není divu že mezi nimi vyrůstají noví radikální bojovníci. Zeman si dovolil opět otevřeně vyjádřit názor diktovaný selským rozumem – místo gastarbeiterů dovážených ze střední a východní Asie do Saudské Arábie a ostatních sousedních ropných zemí, by se mohla práce – tím i výdělek a nová budoucnost nabídnout Palestincům. Jsou to Arabové, mají stejný původ, jazyk, kulturu i náboženství a mnozí z nich by tuto nabídku rádi přijali. A ten kdo pracuje, vydělává a buduje si existenci obvykle nemá myšlenky na terorismus. Jak prosté. Pouze by to arabskému světu vzalo argumenty a tím i vítr z plachet. 3) České velvyslanectví by se mělo přesunout z Tel Avivu do Jeruzaléma. Tento výrok rozčílil nejenom samotné Palestince, ale i řadu politiků a různých „expertů na Blízký Východ“ v ČR. Miloš Zeman tím dal najevo, že respektuje izraelský zákon, kterým byl v roce 1980 Jeruzalém prohlášen za hlavní město Izraele. Liga arabských států reagovala výhrůžkou, že pokud by tam některý stát přesunul svoji ambasádu z dosavadní metropole Tel Avivu, přeruší s ním veškeré diplomatické a obchodní styky. Žádný stát se k tomu od té doby neodhodlal, hrozba ropného embarga a přerušených vazeb na bohaté arabské země dosud působila dostatečně vážně. Miloš Zeman tímto výrokem pootevřel Pandořinu skříňku. Jednak dal opět nepokrytě najevo svoji podporu izraelskému státu, ale v pozadí je i připomínka roku 1948, kdy bylo Československo prvním státem světa, který prolomil zbraňové embargo a poskytl rodícímu se židovskému státu zoufale potřebné zbraně, letadla, výstroj, výcvik a vojenské dobrovolníky. Nyní prezident téhož státu říká, že navzdory embargu ze strany arabských zemí, by mělo být Česko opět první zemí světa, která učiní rozhodující krok vedoucí k úplnému uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele. Zároveň tím dal najevo, že hrozba přerušení obchodní spolupráce s arabskými zeměmi, jejichž ekonomický i ropný potenciál je již za zenitem, nemusí být žádným strašákem a že raději vsadí na kartu dynamicky se rozvíjejícího Izraele, který se díky nedávnému objevu obrovských zásob zemního plynu a vybudování vlastního plynovodu stal vycházející hvězdou i v oblasti strategických surovin. Palestince tato představa rozzlobila natolik, že kromě silných výroků na adresu našeho prezidenta požádali i o mimořádné zasedání Ligy arabských států a hledali všude možně po světě někoho, kdo by jim vyjádřil podporu a porozumění. Kromě některých arabských zemí ale příliš neuspěli. Jednak proto, že český prezident nahlas řekl to, co si mnozí myslí, ale neodvažují říci a jednak jednoduše i proto, že v řadě zemí již mají palestinského vzdychání plné zuby. Dokonce mám podezření, že jsou nejmenované státy, které jim to tak trochu i přejí. Zato řada našich politiků měla potřebu se svézt na vlně protizemanovské hysterie a vyjadřovala se k jeho výrokům kriticky, případně se je pokusili rovnou žehlit na arabské straně i ve veřejném mínění. Ani mě nepřekvapuje, že se k tomuto honu přidala i většina našich – tradičně protiizraelských médií. Miloš Zeman nás již dlouho přesvědčuje o tom, že není žádný nevzdělanec ani neobratný diplomatický začátečník. Jsem přesvědčen, že předem přesně věděl, co jeho výroky vzbudí a že s tím počítal. Jeho slova byla do určité míry zjevnou nadsázkou, na kterou potěšeně reagoval se stejnou nadsázkou izraelský premiér, který nabídl svůj vlastní dům v centru Jeruzaléma jako sídlo českého zastupitelství, pokud by ke stěhování opravdu došlo (mimochodem ten dům je hezký a na dobrém místě – pro sídlo naší ambasády by byl přímo ideální :-)). To, že Zeman později svému prohlášení ulamoval hroty a nechal i hradního zástupce pro zahraniční záležitosti aby situaci uhlazoval jen svědčí o tom, že dobře věděl co dělá. Není nutné se chovat jako slon v porcelánu a vše hned rozbít. Stačí naťuknout, pootevřít, ukázat možnou cestu. Miloš Zeman dal způsobem sobě vlastním najevo nejen na kterou stranu izraelsko-arabského konfliktu se staví, ale svými výroky otevřel i debatu o některých tématech, která byla dosud v mezinárodní diplomacii tabu. A jsem si jist, že tato debata bude pokračovat. A naši političní, novinářští a jiní „experti“, kteří jeho výroky různě kritizovali? V mých očích se diskreditují buďto tím, že se vyjadřují k něčemu o čem toho příliš nevědí, nebo – a to je ještě horší – ze strachu či sympatií k Palestincům jsou ochotni cupovat jasná a logická vyjádření našeho prezidenta, případně překrucovat fakta a hrát si s pravdou. Myslím, že se tomu musí Miloš Zeman smát, podobně jako já, když si to v posledních dnech někde přečtu. Možná je to jedna z mála věcí ve kterých se s ním shodnu, ale v každém případě jeho postoje k Izraeli oceňuji jako autentické, pravdivé, odvážné a potřebné.