- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Horste, ty kluku jeden ... čtu dobrovolně a rád.
Osud Vaseho pribuzneho me pripomina zraneni meho dedy. V srpnu 1914 na srbske fronte byl zasazen dun dun strelou do zad v oblasti kloubu sakralniho a kycelniho. Strela roztrhala misto v jednu krvavou kasi. Vedomi nabyl na obvazisti, kdel ezel na nositkach mezi ranenymi vojaky. Osetrovatele se bavili mezi sebou madarsky, s doktorem nemecky. Bralli ranene jednoho po druhem a dedu nechali lezet, az nakonec tam zbyl sam. Doktor se zeptal: "a co tam ten"? Osetrovatele odpovedeli: "ten uz umira tak ho nechame". Doktor jim naridil: "jen mi ho prineste sem na stul, ja se na neho podivam"! Deda nemecky rozumel, madarsky ne. Rozumel tedy jen tomu o cem mluvili s doktorem jehoz zasluhou zil jeste dalsich 55 let a cely zivot chromal, Hrozne trpel kvuli nekolika strepinam ktere nebyly na miste vyjmuty, pozdeji kdyz se rana zhojila pru uz to neslo. Zemrel v r. 1969.
Deda o tom nikdy nechtel mluvit, dozvedel jsem se o tom, od jeho bratra, otcova stryce.
Jaromíre, můj děda, táta strýce o kterým to tady píši, válčil také 1914. Oproti tomu vašemu zraněn nebyl. POvedený zbytek víkendu!
UtrpeníTo jsem netušila, že se do žil může dávat "falešná" krev, hlavně, aby v nich věco bylo...
Prý stačí i solná voda, Ivano...
Dobré čtení. Když mi bylo 18 tak jsme říkali, kam půjdem pánové? Dnes je mi 77 a říkáme, kam půjdem kluci?
Vašek
Václave, někteří kluky zůstaneme do konce... povedený KONEC týdne!
Ivano, neztrácej tvůj hezký úsměv, i kdyby bylo hůř!
Danko, díky a ať tě víkend potěší!
Vďaka za návštěvu!
JIrko, ať tě víkend nezklame!