Jako vždy, paráda!

díky

Pozdí hosti jedí kosti a pozdní glosátoři bez básnického střeva holt dobře nevědí, jak být, s přihlédnutím k předchozím glosátorům, nějak - a pokud možno více - originální. Nejde to, vzdávám to, tak tradičně dávám za jedna s modrou hvězdičkou!

Jardo, děkuji ti

Pestrý život a věčně mladé srdce- to je Horst! Zdravím

Díky děvčátko

Na tý spartakiádě v roce 1955 jsem také cvičil, za Učiliště státních pracovních záloh. Větší nudu v horku jsem zažil jenom na vojně v Boru u Tachova. Ale ty rudé tepláky, co jsme na to dostali, jsme si pak mohli nechat. Aspon něco. Horste, vzpomínej dál...hezky píšeš..

Ten Bor u Tachova mohu potvrdit. Též jsem absolvoval, i když mnohem později.

Pekne cteni jako vzdy, Horste

Honzo, budu se snažit ti věřit

Kocoure, ty máš paměť jak slon. Jsi mladý duchem, nevíš co je staří, ať se Ti i nadále daří.

Davide, díky! Kéž bys měl pravdu. Na oplátku přeji celé tvé rodině zajímavý konec týdne!

Na této spartakiádě jsem coby absolvent prvního ročníku ČVUT brigádničil u turniketu před hlavní branou za 3 Kčs na hodinu neboli 30 korun za celý den v úporném vedru. Na cvičení jsem byl sám levý jak šavle a tak jsem byl rád, že na vystoupení vojáků i záloh nás na chvíli pustili se podívat.

Byli jste docela prima - jak se dnes říká - takový byla doba!

Tenkrát nám, Vladimíre, ještě horko nevadilo. Jen při pohledu na ty holky kolem se nám zrychloval a stoupal tep.