Co Harry oznámil striptérce

Ze zahrady jsme se přemístili do bytu k Valdům bez koupání se v sudu s vodou. Ve výtahu s námi jel párek Němců, Harry je rozesmál několika průpovídkami něimeckým dialektem zdejšího regionu. V bytě jsme se konečně seznámili s 

jejich desetiletou dcerou Helenkou a čtrnáctiletým synem Romanem. A už se mluvilo jen česky.

Harry vyprovokoval syna, aby nám předváděl svou schopnost imitovat hlasem a pohybem všechny jejich příbuzné a známé. Evička v jednom kuse přisouvala na stůl potravu se slovy: „Ježíši, mně se tomu nechce věřit, že jednou poznám na živo Harryho kamaráda. Prej jste jako bratři…“

Krátce před půlnocí Harry odklopil víko klavíru v rohu a poprosil desetiletou dceru, „Helenko, zahraj Horstovi staré šlágry.“ Vzhledem k času jsem měl obavu, že se to nebude ale líbit sousedům.

„To jsou všechno nahluchlí hudební zločinci, jen hraj, Helenko!“ Ta se do toho pustila plnou vervou. Harry uznale a pyšně pokyvoval hlavou a doprovázel to dirigováním kvedlačkou v ruce. Nakonec si sedl ke klavíru sám, když děti a Ivu poslal spát. Opravdu se žádné bušení ze stropu ani od podlahy neozvalo.

Druhý den v neděli už bylo živo od rána. Harry zaměstnával po snídani celou rodinu k přípravě na oběd. Děti musely obstarat nákup různého, co jinak na stole nebylo. Evičky se každou chvíli ptal, jestli míchá na správnou stranu cosi v hrncích. Při obědě samotném, se má dcera, co chvíli zakuckala smíchy tak, že hrozilo její udušení. Byla sice zvyklá na různá šprťouchlata z mé a mé maminky strany, ale Harry to byla neřízená střela.

Kolem osmnácté hodiny, předal rodině do opatrování Ivu, a mě odvedl k autu Renault 4. Prý je to jeho třinácté ojeté vozidlo v Německu, koupená auta při první poruše reklamuje a vrací, bere si jinou ojetinu. Jeho cíl mi nebyl jasný. Prý jedeme ke kamarádovi, kterého i já znám. A opravdu, po deseti minutách jízdy zvonil u dveří, z kterých vykoukl Popovič, bývalý závozník z ČSAD. Při jedné jízdě zaměstnanců ČSAD na západ, se domů vrátil jen řidič s autobusem.

Po vstupu do bytu se Harry chvíli rozhlížel a oznámil, „tady je všechno stejný jako před rokem, i ta špinavá utěrka u dřezu. Oblíkni se, jedem za holkama!“

Po čtvrt hodině jízdy zaparkoval v podezřelé oblasti. Popovič se neustále smál, aniž něco řekl, takového jsem si ho pamatoval i z ČSAD.

Uvnitř bylo narváno, na obrazovkách běžely porno filmy a na stupínku tančilo několik slabě oděných krasavic kyprých i nekyprých tvarů.

Na půlnoc byly ohlášeny striptýzy. Dostali jsme se úplně před onu vyvýšeninu a byli jsme metr od holčiny která začala postupně s odhazováním všelijakých hadříků. Harry ji nahlas upozornil, aby si pospíšila, jinak že mu ujede vlak. Když konečně před námi stála celá nahá, Harry ji nahlas oznámil: „Tohle vědět, zůstal bych doma, moje stará má to samé…“

Na další jsme nečekali, tedy náš velitel nás vedl k autu, Popovič se ještě nepřestal bez jediného slova smát. Při couvání v neosvětlené uličce bral Harry bokem auta plastické popelnice, Popovič se stále smál a Harry ho odvezl před jeho bydliště. My se s ním několika slovy rozloučili, Popovič mávnutím pravé ruky a křečovitým smíchem.

Hodinu po půlnoci Harry doma budil Evičku se slovy, „vstávej, nabourali nám auto!“

„A proč mě kvůli tomu budíš,“ vyšlo z ospalé.

„No, a taky si s tebou chci jako manžel zašpásovat…“

Na druhý den si Harry vzal volno, hned ráno telefonoval na svou pojišťovnu a hlásil nabourání auta. Z druhé strany se ozvalo, že jeho pojištění se týká jen toho, co nabourá on. Harry žádal k telefonu ředitele, když od tohoto slyšel to samé, oznámil mu, že dá výpověď a půjde k jiné pojišťovně a praštil se sluchátky do vidliček.

Po snídani nás s Ivou nacpal do auta, že nám ukáže město. Když jsme stáli na tříproudové křižovatce na červenou v pravém pruhu, všiml si, že z mercedesu ve vedlejším pruhu, potutelně zírají na odřený bok Renaultu.

„Já vám dám, holomci!“ I když byla stále ještě červená, Harry zařadil a naznačil rozjezd. Ti vedle v domnění, že naskočila zelená, udělali totéž. Harry to udělal ještě jednou a ti vedle ho zase následovali. Naopak, když zelená naskočila, Harry se hned nerozjel. Ti vedle také ne. Až když se ozvalo houkání těch vzadu, se dali ti vpředu do pohybu a kroutili při tom hlavou směrem k nám. Harryho ďábelský smích jim byl odpovědí.

Při obědě bylo puštěné rádio. Pojednou hlasatel oznámil úmrtí Elvise. Harry se na mě podíval, „teď ho musíš nahradit ty, umíš ho imitovat a taky jiný známí zpěváky, akorát je blbý, že to dokážeš jen při vlastním doprovodu na kytaru, jak se přidají i jiný hudební nástroje, tak tě to vykolejí, přestáváš správně do rytmu nasazovat a začneš intonovat jako vykolejená tramvaj. Já, kdybych měl tvůj hlas, tak jsem světová jednička. Nikdo nemůže mít všechno, hlavně že nám chutná jíst…“ Měl pravdu, zúčastňoval jsem se různých pěveckých soutěží a imitoval různé zpěváky s kytarou. Nalákali mě do dvou orchestrů jako zpěváka, když jsem ale neměl v ruce kytaru a měl zpívat za doprovodu orchestru, byl jsem v koncích. Ty zvuky nástrojů mě mátly, zkrátka, s hudebním zločincem se díra do světa neudělá.

Objevila se Evičky máma a Harry oznámil, že nás Renaultem navede k nájezdu na dálnici. Chtěli jsme pokračovat v návštěvě tet, strýců, sestřenic a bratranců.

S námi chtěla jet i Evička se svou mámou. Na hlavy si narazily obrovské klobouky a Harry poznamenal, že nebude vidět dozadu. Po příchodu k autu, kontroloval tlak v pneumatikách kopáním do nich. Dva klobouky se vedle sebe usadily vzadu. Harry je opět vytáhl a pustil do vozu opačně. Tuto záměnu udělal ještě dvakrát, než byl spokojený. Při jízdě za ním jsme s Ivou mohli sledovat, jak ty dva klobouky létají ze strany na stranu, jak Harry trhal volantem. Iva si smíchy neměla v autě kam lehnout na břicho, tak si aspoň strčila hlavu mezi kolena nebo se třískala do stehen.

Před námi jedoucí naznačil rukou, že máme pokračovat vpravo, oni se s námi loučili jízdou rovně neustálým blikáním světel a houkáním. Klobouky pro změnu putovaly vpřed a vzad a ruce na nich se je snažily udržet na hlavě. Iva se přestala tlouct do stehen a utírala si slzy.

Pokračování příště

Tento blog věnuji k dnešním narozeninám Šimonu von Hamerský a děkuji mu, že se dobře stará jako choť mé dcery Petry o její dny bez nudy! Gratuluji vám oběma k 33 letům soužití bez uškrcení jeden druhého!