Všichni to známe, všichni tam musíme. Většina z nás má hrůzu, když jde na tuhle nemilou návštěvu. Ani já nejsem výjimkou. S blížící se zubní prohlídkou ve mně vždy stoupá nervozita. Nedávno jsem ale vyslechl ve vlaku rozhovor dvou starších dam a to jsem se, vážení, nad tématem stomatologie musel pousmát.
Obě cestující si vyměňovali názory, co jim na této prohlídce nejvíc vadí. Jedna mluvila o vrtání, druhá zase o trhání. Nechuť k těmto činnostem se dala vyčíst i z jejich tváří.
Grády to ale dostalo hned, jak si začaly vyprávět historky ze zubařské ordinace. První se pochlubila příběhem vlastním. Před několika lety chodila k nějakému staršímu panu doktorovi. Byl to prý dobrák, který si uměl pacientů vážit. Ale co naplat, musel dělat i věci nepříjemné. V případě naší dámy to bylo trhání zubu moudrosti.
Ta z toho zákroku měla hrozný strach. A tak, když se lékař připravil a začal se zubem pracovat, paní se zachovala naprosto nečekaně, vrazila panu doktorovi facku. Ten jen strnul, zblednul, ale s naprostým klidem řekl: „Co jsem vám udělal?“ Pacientka se mu s snažila s otevřenými ústy vysvětlit, že to ten strach a aby se nezlobil. Ale ten místo výčitek ukázal vytržený zub. „Dala jste si na tom úderu tak záležet, že jste necítila, že už je venku.“ Od té doby až do důchodu dával zubař každému tuhle historku k dobrému.
Druhá paní jí to oplatila jiným příběhem. Tentokrát ne svým. Její manžel si údajně stěžoval na bolest zubu, a tak chtě nechtě musel vyhledat odborníka. Slečna zubařka tenkrát pána nepotěšila a sdělila mu, že ten zub musí ven. Dala mu injekci na umrtvení a pro velký shon ho poslala do čekárny než látka zapůsobí. Mezitím lékařka zvládla pár pacientů. Manžel vypravečky za chvíli cítil, jak bolest ustupuje. I zaradoval se, že už je to v pořádku a s dobrým pocitem odešel domů. Mladá stomatoložka za ním za chvíli ještě vyběhla, ale to už byl pacient fuč. Bez bolesti se přece jen snáž jde. Nešťastník se druhý den divil, že ho zub bolí znovu a že musí do ordinace podruhé. Zubařka si ho už ale lépe ohlídala a kleštím neunikl. Oba se tomu ještě pěkně zasmáli.
Tady vidíte, že se na zubařském křesle dějí i věci lidské a legrační. Není třeba se stresovat, nido z nás tmu neunikne. A když už třeba musíte snášet bolest a dívat se tomu zubnímu tyranovi do očí s otevřenou pusou, vzpomeňte si na tyhle příhody a třeba se nad tím i trochu povznesete.
Přeji málo kazů!!:-)
