Asi za 7 minut 3:00 ráno dnešního středoevropského času zazvonil u nás doma budík, který mi ohlašoval, že je čas vstát k začátku prvního dne olympiády. Příjemné to nebylo, ale chtíč vidět zahajovací medailové souboje byl silnější.
Taková snídaně při badmintonu není úplně od věci. Co na tom, že jsem skrz zalepené oči ani pořádně neviděl, kdo hraje (snad Němka s Indonésankou). Ale byl alespoň čas se rozkoukat do hlavní akce dnešního rána. Finále střelby žen.
Zpráva o tom, že naše vzduchovková naděje Kateřina Kůrková - Emmons postupuje do finále z prvního místa, mě už ale probudila dočista. Sice jsem v té chvíli nevěděl, nakolik je to výhoda do závěrečných výstřelů, ale tušil jsem, že jsem možná nevstal nadarmo. Sakra ta holka, co jí tam tak zatápěli, jim to snad natře!
Netrvalo dlouho a už jsem spulu s dekou a polštářem držel u televize veškeré palce, co byly k dispozici. S každým výstřelem jsem zadržoval dech, jako bych snad měl prst na spoušti já, ale nebylo třeba se strachovat, Katka pálila jak zkušený ostrostřelec. Při vzpomínce, jak jsem asi z metru zápasil nedávno se špejlemi na střelnici, se mi zdála tahle Plzeňačka bohyní.
A pak to přišlo, desátá rána a zlato!!! Jenže radujte se, abyste v pět ráno nevzbudili celý barák. Nemožná a hrozně namáhavá věc. Navíc hrdost vás nutí každému to napotkání říct.
Mezitím, co jsem se štípal, jestli nesním, a díval, jak se Katka zdraví s rodinou, ozval se nepřítel hlad. Byl přeci jen čas na další ranní chod. Ale co si dát? Dalo se čekat, že se žaludek brzy přihlásí. To chce něco většího. Proč ne rovnou oběd? Brambory a kuře, to je nápad. Porci jsem si donesl právě všas na vyhlášení vítězů. To si musim vychutnat ve stoje. První madaile a rovnou česká. Slzy zvlhčují víčka. Před hymnou se ale opět zakručení. Nedá se nic dělat, dám si to přitom.
A tak jsem, přátelé, poprvé v životě jedl brambory a kuře za zvuků české hymny. Husí kůže, potůčky kolem nosu a skvělá chuť druběžího za melodie songu z Fidlovačky.
To jsou zážitky a pocity, za které Katko vážně dík!!!
