Poznámka k bezpečnosti na českých fotbalových stadionech

V poslední době se v souvislosti s výtržnostmi fotbalových fanoušků na Slovanu Bratislava a v Plzni opět rozproudila debata nad možnostmi  eliminace těchto jevů. Ačkoli se necítím být v této oblasti odborníkem, dovolím si přispět jednou příhodou z mého života.

Psalo se jaro 2004 a Praha zase jednou hostila mistrovství světa v hokeji. Jako mnoho jiných firem, dostala i ta naše od svých dodavatelů lístky na několik utkání, včetně finále. Jelikož však se naši odporoučeli ze scény už ve čtvrtfinále, nejevil u nás o tyto lístky nikdo valný zájem.  Tak jsem na to finále holt šel já.

Shodou okolností to byla doba mých golfových začátků. Den před finále jsem si byl koupit svoji první hůl. Sedmičku železo. Asi jsem si nevybral správný obchod, protěže ji neměli a tak jsem, jak jsem byl natěšený, zakoupil alespoň své první dva golfové míče.

Ale zpět k hokeji. Zhruba půl hodiny před začátkem utkání jsem dorazil k tehdy fungl nové Sazka aréně. Před vchodem se tísnil mnohatisícový dav fanoušků, pokoušejících se probít na svá místa. V cestě totiž stála mohutná bezpečnostní kontrola. Její úroveň byla srovnatelná s tou na letištích. Každý musel odložit bundu či kabát, který byl spolu se vším kovovým z kapes a případným zavazadlem prohnán rentgenem. Každý navíc musel projít detektorem kovů a byl poměrně podrobně prohledán.

Několik metrů před prohlídkou jsem si s hrůzou uvědomil, že mám v kapse ony dva nové golfové míče. Znáte něco  vhodnějšího k vhození na led?

Dnes už vím, že golfový míček je ta věc co vylovíte z krabičky a první ranou utopíte ve vodě či ztratíte v lese. Tohle ale byly moje první míče a já je rozhodně nehodlal vyhodit do odpadu. Chvíli jsem horečně přemýšlel co provést a pak jsem se uchýlil k zoufalé akci. Nenápadně jsem si oba míčky vložil do slipů. Neobsahují kov a předpokládal jsem, že až tak hloubková ta osobní prohlídka nebude. Nemýlil jsem se. Tak jsem, já obyčejný divák bez postranních úmyslů, propašoval na zápas nebezpečný předmět.

Nelíbí se mi co se děje na stadionech a jsem přesvědčen, že se s tím musí něco udělat. Nemohu se však zcela ztotožnit s přísnými postihy jednotlivých klubů. Nemyslím si totiž, že mohou i při nejlepší snaze zabránit pronesení třeba tří pitomých dýmovnic.