Co se týče české, respektive československé kinematografie, jsme národ opatrný, který příliš často s filmovými žánry nepracuje. Přesto, je-li nám nějaké filmové zpracování hodně blízké, je to právě to, ve kterém herci zpívají, tančí a nebo oboje dohromady, dokážeme vyvtvořit i povedené kousky. Z takovýchto filmů se pak stávají divácky velmi úspěšné snímky, které ovšem u kritiků ne vždy zabodují. Pojďmě společně kouknout na několik českých filmů s touto tématikou, tedy kouknout na české filmové muzikály, hudební a vlastně i taneční filmy.
Po prvním článku (o českých fantasy a sci-fi filmech), který si můžete přečíst zde, jsem vybral téma filmových muzikálů. Stejně jako předchozí žánr, i tento u nás není hojně zastupován. Zatímco ve světě se točilo například Zpívání v dešti, u nás se teprve vše rodilo pozvolna, ale o to s pečlivostí "českých filmařských ručiček".
Když herečka Zdenka Sulanová ve filmu Madla zpívá v Evropě (1940) dokáže svým zpěvem vyvolat i sbírku na vyhořelou rodnou vísku, málokoho nezamrazí. Možná právě proto je film často kritizován za často viděné a několikrát opakované: jak mladá chudá dívka ke štěstí přišla. V protektorátní době jde ale o film, který vyvolával národní hrdost. Jednu ze svých prvních rolí zde ztvárnila i devítiletá Jiřina Bohdalová.
Agitační film Zítra se bude tančit všude (1952) bohužel moc velkou díru do žánru hudebních filmů neudělal. Snaží se tancem a písní bojovat za mír, přátelství národů a za družbu. Posloužil spíš jako propaganda, než jako důstojný zástupce českých hudebních filmů. A ani první pokus o muzikál nevyšel. Film Hudba z Marsu (1955) se stal také jakousi agitkou, kde se bojuje za skvělý komunismus. Snímek zachraňuje jen obsazení Jaroslava Marvana.
Teprve v roce 1964 se natočila hudební komedie, která je víc než zajímavá. Limonádový Joe aneb Koňská opera režiséra Oldřicha Lipského je důstojným zástupcem českých hudebních filmů a zároveň se dá označit jako jeden z mála českých western filmů. Kdo by si nevzpomněl na padoucha v podání Miloše Kopeckého nebo lady vamp Květy Fialové? Film přinesl i pro český film neznámou technologii zabarvování. Ve stejném roce vznikl i další kultovní film – muzikál Starci na chmelu, který lze po právu označit za českou muzikálovou klasiku. Vypráví o studentech na chmelové brigádě, při které vznikne první velká láska mezi Honzou (Vladimír Pucholt) a Hankou (Ivana Pavlová).
O dva roky později se pokusil opět režisér Ladislav Rychman navázat na úspěch předchozího filmu a natočil Dámu na kolejích (1966) v titulní roli s Jiřinou Bohdalovou. Bohužel, proměna uťáplé Marie v odhodlanou a módou posedlou ženu nevyšla, a nedokázala tak navázat na předchozí úspěch Starců na chmelu. Ve stejný rok tvůrce pohádek Bořivoj Zeman přivedl na svět hudební parodii (na podbízivém sešitové romány) s názvem Fantom Morrisvillu (1966). Ve filmu se opět objevila velká řada herců (i zpěváků) v čele s Oldřichem Novým, Waldemarem Matuškou (viz. video s písní z filmu) nebo František Filipovský.
Velkou částí hudebních filmů se stalo propojení hudby s pohádkami, respektive i s filmy pro děti. Za všechny jmenuji například tyto: Šíleně smutná princezna (1968), o které si můžete přečíst více zde. Dětský muzikál Přijela k nám pouť (1973) zase vypráví o dvou dívkách a dvou fotbalových týmech, které obě touží po fotbalistovi „Pelé“, jenž přijel do vsi s poutí. Ve filmu se poprvé objevila například Zuzana Bydžovská. Velký úspěch zaznamenalo televizní zpracování pohádky od K. J. Erbena Zlatovláska (1973), která z písní, jenž zazněly ve filmu, udělala doslova populární hity. Dětská hudební komedie Ať žijí duchové (1977) s geniálními triky kameramana Novotného a s legendární hudbou Jaroslava Uhlíře. Film režíroval podle scénáře Zdeňka Svěráka opět Oldřich Lipský. Stejný skladatel a textař (Uhlíř & Svěrák) je podepsán pod další hudební televizní pohádkou – Princové jsou na draka (1980), kde zazněla například píseň Dělání v podání herců Jana Čenského a Ivany Andrlové. Podobná podívaná je například v televizní pohádce Co takhle svatba, princi? (1985). Opět s chytlavými písněmi (Když se načančám, Máme tu další krásný den, apod.), pod taktovkou režiséra Jiřího Adamce, který natočil i volné pokračování s názvem Ať přiletí čáp, královno! (1987). Pohádkám je často vyčítána „televiznost“ a naopak chváleny vtipné role Petra Nárožného (viz. video).
Asi nejznámější český filmový muzikál Noc na Karlštejně (1973) vznikl podle divadelní hry Jaroslava Vrchlického z roku 1884. Filmové písně se staly velkými rádiovými hity (velká zásluha skladatele Karla Svobody). Ve filmu se naposledy objevil herec Jaroslav Marvan. Podle filmu vznikl i muzikál divadelní, který dodnes uvádí Hudební divadlo Karlín. Zdeněk Podskalský (režíroval i Noc na Karlštejně) má na svědomí i další hudební film – Drahé tety a já (1974).
A do třetice natočil Ladislav Rychman, tentokrát nepříliš úspěšnou, alespoň u kritiků, hudební komedii Jen ho nechte, ať se bojí (1977) v titulních rolí s Luďkem Sobotou a Helenou Vondráčkovou. Film prezentuje i zbylé dva kolegy Soboty z divadlaSemafor, Petra Nárožného a Miloslava Šimka.
Muzikálové zpracování osudu loupežníka Nikoly Šuhaje dal vzniknout filmové adaptaci divadelního představení Balada pro banditu (1978) s Miroslavem Donutilem a Ivou Bittovou. Pokud se někomu povede na Barrandově udat filmový scénář, může z toho vzniknout Trhák (1980), stejně jako film režiséra Podskalského. Scénář má na svědomí dvojce Smoljak a Svěrák, kteří vytvořili dokonale „ujetý“ příběh s hláškami, které zlidověly. Stejně je to tak i s písněmi (Nech brouka žít, Lásko, Amore…, a další).
V českých hudebních filmech se sází ale i na erotiku. Režisér Václav Matějka se o to pokusil hned dvakrát s filmy Anděl s ďáblem v těle (1983) a Anděl svádí ďábla (1987). Filmy, přesto, že byly ve své době jedny z nejnákladnějších, neuspěly ani u diváků natož u kritiků. Oba snímky sází na "zakázané ovoce", a bohužel je ho tolik, že ani zpívající Zdena Studenková nedokáže vše zpackané zachránit.
Diskotékově naivní filmy, Discopříběh (1987), Discopříběh 2 (1991) a nebo Láska z pasáže (1984) proslavily písně Michala Davida a zároveň předznamenaly budoucnost režiséra Jaroslava Soukupa, který se vyznamenall již jen sérií filmů o policajtovi Maisnerovi. Oba Discopříběhy nelze bohužel považovat ani za generační výpověď. Po taneční stránce českých filmů moc nevzniklo. To se nedá říct ani o filmu Kouř (1990). Přesto lze označit alespoň za takový malý český pokus, ve kterém se bilancuje s normalizací a vše se bere tak nějak "fajnově", jak by řekla jedna postava z filmu Tomáše Vorla.
Českými lvi ověnčený muzikál Šakalí léta (1993) byl z těch filmů, který na dlouho dobu uzavřel kapitolu českých hudebních titulů. Tu otevřel až muzikál Rebelové (2001) Filipa Renče a dokázal nevídáné. Renč slavil úspěch u kritiků a diváků. Soundtrack k filmu sesbíral zlaté a platinové desky za prodej a Češi konečně měli další důstojný muzikálový hit.
Podle La Fontainových bajek vznikl český animovaný muzikál Báječná show (2002). Film opět dokázal, že nám hudební a hlavně animované filmy nějak moc nejdou. Jakýsi český Slepičí úlet proslavila jen píseň Dana Bárty - Píseň hraboše. Fiktivní film Rok ďábla (2002) zato dokázal snadno mystifikovat několik diváků a nechat uvěřit alkoholové závislosti Jaromíra Nohavici nebo transexuálním choutkám Františka Černého.
Naposledy se český filmový muzikál přihlásil v roce 2007. Muzikant Daniel Landa společně se svou ženou Mirjam dali dohromady muzikál Kvaska, který dává nahlédnout pod pokličku českých muzikálů.Těžko říct zda je o obhajodu degradování české divadelní (muzikálové) tvorby nebo vážně myšlené dílo s přehrávající Lucií Vondráčkovou a neuvěřitelně toporně trčícím Rudolfem Hrušínským nejml.
Příště: Český životopisný film
