Dlouho jsem se tomuhle filmu vyhýbal. Doporučení kamarádů, pozitivní ohlasy kritiků, jméno režiséra Aronofonskyho, který mě již jednou překvapil svým filmem Fontána. Záměrně jsem se vyhýbal Černé labuti, protože, co nechci vidět hned, nechci vidět vůbec. Jenže není vyhnutí.
Film sklízí jednu chválu za druhou, kamarádi, jeden za druhým, atakují mou zeď na Facebooku odkazy s Natalii Portman a obrázky labutí, Zlaté Glóby nadělily pár nominací a jedno ocenění… Černé labuti se zkrátka nedá vyhnout.
Jméno Darrena Aronofonskyho (filmy Fontána, Wrestler) zná zřejmě každý, i ten poslední adolescent, který ujíždí na filmech o drogách (Requiem za sen). Ale upřímně, Arafonskeho jsem zaznamenal až někdy v roce 2005, kdy prosákly na veřejnost první zprávy o jeho filmu Fontána. Od té doby jsem začal jeho filmy milovat, jeho cit pro vizuálnost obdivovat a jeho pracovitost nenávidět (filmy po takových odmlkách…ts!) Jak jsem na tom ale po Černé labuti?
Příbeh filmu Černá labuť (Black Swan) je docela prostý. Mladá ambiciózní baletka Nina (Natalie Portman) touží po velké vysněné (doslova) roli v Labutím jezeru. Léta dřiny, odpírání a bolesti se museli nějak
projevit a tak roli Nina nakonec dostane. Jenže režisér Tomas (Vincent Cassel) chce, aby bílou a černou labuť ztvárnila právě jen a tatáž baletka. Nina v průběhu zkoušek začíná propadat obavě, že není vhodnou adeptkou na dvojroli, navíc jí na záda dýchá kolegyně Lily (Mila Kunis), avšak svým největším protivníkem je Nina sama…
Nina bojuje o roli takovou měrou, že se z nekončícího boje nekontroluje sama nad sebou. A to, co prožívá Nina, nám Natalie Portman dává dokonale „sežrat“, aby ne, když hraje takřka o život. Pod tlakem své matky by každá dcera toužila ukousnout to největší sousto, ale za jakou cenu? Ani další herecké výkony nejsou špatné. Vincent Cassel má v sobě dost charisma, aby mohl svádět nezkušenou balerínu, a Mila Kunis zas ví moc dobře, jak prodat svou divokost. Za zmínku stojí i Winone Ryder, kterou jsem zprvu nepoznal a zbystřil jsem až u závěrečných titulků, a ačkoli hraje malou roli, sedne jí na míru – velká hvězda dělá místo nové, mladší…
Je až s podivem, že v baletu mohou zaznít i dost peprná slova. Něžné dívky, odkojené rivalitou, tak běžně používají vulgarismy nejen pod vlivem alkoholismu, násilím útočí na své matky a zkoušejí zákoutí masturbace.
Oku lahodící kamera diváka fascinuje! Pohyby, které snímá kamera, nám dávají další rozměr. A je dobře, že kamera je často rozechvělá než statická, přidává tak příběhu na reálnosti a napětí (místy ale vyznívá prvoplánově, což se dá odpustit). Stejně tak našemu oku lahodí i vizuální koncepce filmu – černá/bílá. Ne nadarmo se říká: V jednoduchosti je krása.
Režisérovi se daří v nás budovat napětí krůček po krůčku až do finále. Pomáhá si prvky hororu, a navíc hudbou od nikoho jiného než Petra Iljiče Čajkovskijho. Jenže depresivnímu ladění moc nepřizvukuje přímočarost děje – z křehkého mláděte se stává divoká a dokonalá labuť – jiným směrem se ani film ubírat nemohl. Sází zkrátka na jistotu.
Mimochodem, film stál „pouhých“ 13 mil. dolarů, a už stihl vydělat přes 75 mil. dolarů. A to jsou teprve chystány premiéry ve zbytku světa.
P. S.: Labutí jezero jako vyzváněcí melodie na mobilu nezní vůbec špatně, tak jako ve filmu.
Hodnocení: 70 %
USA, 2010, 108 minut
Režie: Darren Aronofsky
Scénář: Mark Heyman, Andres Heinz, John J. McLaughlin
Kamera: Matthew Libatique
Hudba: Clint Mansell
Herci: Natalie Portman, Vincent Cassel, Mila Kunis, Barbara Hershey, Winona Ryder
Premiéra: 10.02.2010
Distributor: Bontonfilm
Hodnocení jinde: CSFD – 88 % IMDB – 8,6/10
Článek vznikl pro web www.lookhere.cz.
foto: Bontonfilm
