Jsou filmy, které divák (nemusí to být zrovna nadšený filmový fanoušek) s oblibou shlédne několikrát za sebou. Většinou je zařadí do svého TOP žebříčku a doporučí je svým přátelům. Mezi své TOP filmy řadím hlavně Ženu ve vodě.
Netajím se tím, ale režisér Manoj Night Shyamalan patří mezi mé oblíbence. Po shlédnutí jeho filmů ve mně zatím vždy zůstal pocit, který nelze jednoznačně popsat. Napětí, nadšení, str
ach, myšlenky a víra. Tato všechna podstatná jména by se dala přiřadit k jeho filmům. Ať je to jeho komerčně nejúspěšnější Šestý smysl (1999) s vynikajícím Haylem Joelem Osmentem, málo známý Vyvolený (2000) s „comicsovým“ Samuelem L. Jacksonem nebo kontroverzní Vesnice. Shyamalana si diváci zaškatulkovali jako tvůrce filmů s šokující pointou. Bohužel naposledy šokující pointu předvedl právě ve zmíněné Vesnici (tu někteří diváci a kritici označili za dvouhodinovou zbytečnost!!). Od té doby je důležité jak se na jeho další filmy díváme. Ať Ženu ve vodě nebo Stalo se (zatím jeho poslední počin).
Film Žena ve vodě byl do kin vyslán v roce 2006, byl označen žánry jako pohádka, horor, thriller nebo fantasy. Sám tvůrce o něm vypráví jako o pohádce pro své dcery, kterou si pro ně vymyslel. Sami si udělejte obrázek:
Dívku jménem Story (Bryce Dallas Howard) objeví v bazénu bytového komplexu Cove jeho údržbář Cleveland Heep. Zjistí, že Story je Narfa (vodní víla), která touží po návratu do svého „pohádkového“ světa, ale zabraňují jí v tom taje
mná stvoření jménem Skrunt (něco jako vlk pokrytý trávou). Cleveland zjistí, že osudy jeho sousedů jsou úzce spojeny se Story, a právě oni jsou jediní, kdo jí mohou pomoci k návratu domů…
Režisér ví moc dobře jak budovat atmosféru, tudíž pár záběrů na Skrunta vytvoří u diváka dokonalé napětí. Alespoň u dvou scén jsem se lekl tak, že jsem vykopl nohou a převrhl nejednu sklenku položenou na stolku. Samozřejmě, podruhé už se neleknu, ale lekání není důvod, proč se stal tenhle film mou srdeční záležitostí. Zajímavé poskládání postav do děje (každý něco znamená, i když o tom sám neví), výborná hudba tradičně skvělého Jamesa Newtona Howarda (např. filmové finále si nedokážu představit s jinou hudbou) a obsazení Paula Giamattiho (role koktajícího údržbáře). Nejen to vytváří z filmu originální filmový počin, který u některých zapříčinil to, že Shyamalana nadobro zamítli.
Hodnocení: 100 %
Původně napsáno pro www.dejffik.blogspot.com
