Změkčilá společnost, která ve jménu „ušlechtilých idejí“ nedokáže uchránit své řádné občany před násilím, je odsouzena k zániku.
Pomyslel jsem na tuto historicky prověřenou pravdu při sledování zpráv o teroristickém útoku na nákupní středisko v Keni. V médiích probleskla zpráva, že ten, kdo neznal jméno matky proroka, neměl šanci přežít a byl teroristy zavražděn. A při tom Keňa není převážně islámskou zemí.
Možná, že si říkáte, že Nairobi je daleko a že nás taková tragédie hned tak nemůže potkat. Jenže, Evropa už dávno není tím sebevědomým kontinentem, který určoval běh dějin. Evropa nemá nástroje, jak se účinně bránit takovýmto útokům, neboť odhodila pud sebezáchovy. Ideje nadřazuje vlastnímu bezpečí.
Od doby nástupu humanistických filosofů konce osmnáctého století se vydala Evropa na cestu své postupné sebedestrukce. Jejím vrcholným projevem je úmluva Rady Evropy o zákazu trestu smrti na celém teritoriu Evropy. To není nikde jinde na světě. V USA je šestnáct států, kde je stále trest smrti praktikován. A to už nemluvím o ostatních kontinentech (vyjímaje Austrálii).
Při zvažování o účinnosti trestu smrti je třeba vzít do úvahy, že uvězníte-li chyceného teroristu na doživotí, stále má ve vězení kontakt s jiným spoluvězni, kteří jsou samozřejmě ochotni ve své nenávisti ke společnosti přejmout myšlenky onoho zločince. A místo jednoho teroristy vám jich vyroste hned několik. Vždyť právě v Nairobi se ukázalo, že nevraždili jenom Somálci, ale že je podezření, že mezi teroristy byli i Evropané a dokonce i ženy. To je jeden aspekt, proč obnovit trest smrti. Terorismus.
Ve společnosti existuje vždy jeden malý segment lidí, kteří jsou patologicky nenapravitelní. Nedají se převychovat v řádné občany a už vůbec ne humanistickými vězeňskými metodami. Takoví patologicky zlí jedinci nakonec ve vězeních získávají pro svou krutost převahu nad ostatními vězni a vězení místo, aby je převychovalo, naopak utvrdí jejich přesvědčení, že vše co konají, konají správně. Pokud zrovna nejsou odsouzeni na doživotí, po propuštění na svobodu se z nich rozhodně nestanou vzorní občané a vraždí dál.
Proto je třeba za brutální úmyslné vraždy zločince popravovat. Totéž za sériové vraždy. Ještě máme v paměti manželský pár, který vraždil důchodce v podstatě pro pár korun. Nebo mladík z USA, o kterém je předpoklad že zavraždil své české příbuzné, kteří mu vlastně předtím pomohli, bude vydán zpět do ČR a souzen u nás. V USA by, možná za mnohočetnou vraždu byl odsouzen k trestu smrti, pokud by byl souzen v oněch 16 státech Unie, o kterých jsem se zmiňoval. U nás dostane maximálně doživotí a my jej budeme z našich daní živit nejméně jeho dalších 50 let života. Ještě je třeba zmínit případy, kdy zločinci, kteří vlastně neriskují svou vlastní smrt, vraždí úspěšné podnikatele, kteří na rozdíl od vrahů byli pro tuto zemi přínosem.
Samozřejmě, že je třeba vzít v úvahu možnost justiční vraždy. V současné době máme možnosti DNA a tak je možné z velké části justiční vraždy eliminovat. Ale to je o jiném tématu, o kterém se rozepíši někdy příště. Je třeba zcela změnit nás soudní systém. Je třeba vyčistit právo tak, aby soudci mohli soudit spravedlivě a ne podle formálního práva. Zavést precedenční systém. Je třeba soudit rychle. A to znamená skončit s mnohoinstančním soudnictvím, kdy se k rozsudku nedohrabou soudy ani za 15 let.
Místo věčného posouvání k soudům různých instancí zavést soudy s účastí porot. Členové počítačově vylosovaných a utajených porot nelze tak snadno ovlivnit. I když u nás je možné všechno, ale alespoň by to bylo přece jenom účinnější než současná praxe. Jestli někdo něco důkazně provede, musí být okamžitě potrestán. Žádné odvolávání donekonečna. Žádné lékařské omluvenky až do promlčení. A hlavně žádné amnestie. Za zločin trest.
