Novinářská obec jakoby jedním dechem chválí kroky vlády, která se sama označuje vládou rozpočtové zodpovědnosti. Myslím si, že takové to bezhlavé šetření, kterou se chystá praktikovat, je cestou do pekel. Je to jako byste koňovi nedávali žrát a chtěli, aby dobře táhl fůru.
Naše ekonomika v poměru k dalším státům EU na tom totiž není vůbec tak špatně. V současné době, kdy se na obzoru objevuje oživení hospodářského růstu v Německu, podvazovat výkon naší ekonomiky nesmyslným šetřením na infrastruktuře a dalších ekonomiku povzbuzujících odvětví, je nesmyslné. Sám, jako celkem úspěšný podnikatel vím, že šetřit na některých atributech povzbuzujících výkon podniku je cestou k postupné likvidaci podniku. A stát je vlastně takový velký podnik. Problémem ovšem je, že stát řídí lidé, kteří s podnikáním neměli (až na výjimky) nic společného. A bohužel, netýká se to jen levicových vlád, ale i té dnešní, kterou nazývají pravicovou. Ale řekněte mi, jak mohou ministři, kteří pomalu od školních lavic sedí na různých místech stranických ( a vládních) struktur ať už v ODS či u lidovců ( teď přešlých do TOP) a s praktickým řízením podniků se nikdy nesetkali, jak mohou rozumně řídit stát. Oni totiž „na statku“ (ve státě), jak píšu v úvodu, řídí hospodářství tak, že nedávají koni žrát a chtějí aby táhl ještě větší náklady. A stát je pak odsouzen ke stejnému konci jako ten podvyživený kůň.
Docela lituji ministra dopravy Bártu, jehož podnikatelské srdce musí krvácet, když z nedostatku financí musí zastavovat práce na rozpracovaných komunikacích. Určitě ví, právě tak jako já, že zastavení prací na komunikaci spojující severní Moravu se Slovenskem je prostě sebevražda. Vždyť cca 30 kilometrový úsek z Českého Těšína do Jablunkova příšernou silnicí trvá mnohdy déle než hodinu.
S velkým rozmachem se začla stavět silnice z Ostravy do Opavy. Ta stávající, připomínající vlnobití na oceánu, je rozkopaná a jezdí se přes vesničky. Přece zastavit tuto stavbu je naprostý nesmysl, právě tak jako most spojující dvě části Bohumína, tolik zasaženého letošními povodněmi. A to prosím tyto lokality neznám jenom z novin, ale všude tam jsem se několikrát pohyboval v souvislosti s volbami a kandidáty Suverenity, kteří žijí právě v těchto lokalitách.
Zajímavé je, že úspory na infrastruktuře, platech státních zaměstnanců a dalších položkách jsou našimi médii vítány. Proč však nikdo neupozorní na to, že se vůbec nemluví o obřím stomiliardovém tendru na odstranění ekologickýh škod. Straší se arbitráží.
Ano je to tak, strašák arbitráží byl hned na počátku sametové cesty nalajnován jako ochrana pro různé tuneláře. Pokud to někdo s ekonomikou tohoto státu myslí dobře, měl by se velice vážně zamyslet nad tímto problémem. Protože jestli budeme pouze šetřit na atributech podporujících ekonomický růst a přitom se bát těch, co státu pouští žilou mnohonásobně více, děláme věci nerozumně.
