Dnes odpoledne jsme se z brífinku Ministerstva financí z úst ministra dozvěděli, že daňoví poplatníci zaplatí zhruba jeden a půl miliardy za špatně vypracovanou smlouvu státu s ČSOB, která byla podepsána za vládnutí ČSSD, tehdy v čele s Milošem Zemanem a ministrem financí Pavlem Mertlíkem. Je jasné, že tehdejší vláda musela nějak řešit zcela prekérní situaci. Krachem IPB by byla postihnuta velká část obyvatelstva i podnikatelské sféry.
Stát tehdy musel vyřešit problém IPB, tehdy čtvrté nejsilnější banky, která stála před krachem. Za symbolickou 1 korunu byla krachující IPB prodána ČSOB. Nebudu se pouštět do detailů, to nechť posoudí odborníci. Jedna věc mě však zarazila. Povinost zaplatit ČSOB byla rozhodnuta arbitráží v Paříži a splatnost pohledávky ČSOB za českým státem je 14 dní. Při čemž jiná arbitráž před tím v Londýně, zase dala za pravdu našemu státu, kdy ohodnotila cenu IPB v době převzetí ČSOB na víc než 30 miliard. Čili žádná koruna, ale 30 miliard. Ovšem arbitráž v Paříži usoudila s odkazem na tehdejší smlouvu, že je to sice pravda, ale že ze smlouvy vyplývá, že český stát dává za IPB stoprocentní záruku a že oněch 30 miliard nehraje žádnou roli a že mezi těmi dvěmi kauzami není dle smlouvy žádná souvislost.
Jak často jsme neustále strašeni arbitrážemi ze strany zlatokopů na český stát, ať už je to v současné době v kauze fotovoltaika, či v minulosti nespočet prohraných arbitráží, např. televize Nova atd. Navíc se strašák arbitráží používá i v případech ještě nevypuklých kauz, např. supertendr na odstranění ekologických škod (ale to už snad bylo zažehnáno a daňový poplatník nebude platit 116 miliard za nadhodnocenou zakázku)
Rozhodčí doložky připravily tento stát a jeho obyvatele o spoustu peněz, které mohly být určeny na daleko lepší účely, než jako příspěvek do kapes globálních spekulantů.
Rozhodčí doložky jsou nástrojem mocných proti obyvatelstvu. Od čeho jsou soudy? Výmluva na rychlost arbitráží oproti soudům je lichá. V arbitrážích většinou vyhrávají ti, co drží kormidlo sporu ve svých rukou. Stát se svou těžkopádnější mašinérií je vždy v nevýhodě proti nadnárodní společnosti či globální bance. Občan je vždy v nevýhodě, proti společnosti, která rozhodčí doložku zakomponovala do smlouvy. Kdokoliv, kdo to myslí s naším státem a jeho občany dobře, by si měl na systém rozhodčích doložek posvítit.
