Nechceme euro, nenuťte nás platit za vaše hloupé avantýry.

Pojďme se podívat na dění na Ukrajině z trochu jiného pohledu. Nechme politiku stranou a zamysleme se nad tím, co nás čeká, připojíme-li se k fiskálnímu paktu, anebo, nedej bože, přijmeme-li euro, jak to chce naše vláda, opoziční TOPka a různí Zelení, LESové atd...

Obávám se, že se Putin nezastaví pouze na Krymu, ale na řadu přijde i východ Ukrajiny, kde je situace podobná jako na Krymu. Převaha ruskojazyčného obyvatelstva si i tam žádá připojení k Ruské federaci.

    Zbytková Ukrajina, bez zdrojů a s velmi chabým průmyslovým potenciálem, navíc vysátá místními oligarchy na dřeň, se stane zcela závislou na financování z EU. Navíc se tam rozhoří v návalu lidové demokracie, vzešlé z náměstí, prudká boj o moc. Vzpomeňme na Velkou francouzskou revoluci 1789. Napoleona, který by revoluční kvas usměrnil, na Ukrajině nevidět, nebo je jich tam několik, což je ještě horší. Zato sousední Rusko Napoleona má.

     Jak je známo, EU, kromě Německa, nehýří zrovna přebytkem volného finančního potenciálu. Některé státy, platící eurem, jsou na hraně krachu – Portugalsko, Španělsko, Itálie a jedna dokonce už za hranou – Řecko.

      Co se zadlužení naší republiky týká, nejsme na tom tak špatně, jako některé státy, platící eurem. Euro je totiž pro slabší ekonomiky sebevraždou. Proto Švédsko dělá všechno proto, aby do eurozóny nemuselo vstoupit a Dánsko má vyjednanou výjimku. A řekl bych, že tyto státy jsou na tom ekonomicky daleko lépe než my. Ekonomicky silné Německo vlastně prostřednictvím eura drtí všechny kolem, včetně těch větších států (Francie).

    Nechápu, proč se ČSSD pere o to, přijmout euro co nejdříve, či se ještě předtím připojit k fiskálnímu paktu. Vždyť je to proti zájmům voličů ČSSD a dokonce i některých jejích straníků, jak mohu číst z mnoha internetových vyjádření. Mocně jim přizvukuje KDU a z opozice TOPka. Tyto dvě strany ovšem mají zcela jiné zájmy, než by měla mít ČSSD.

     Co se týká Babišova ANO, je ve vleku výše zmíněné vládní dvojky. Proto Sobotkovo vedení v čele s Jiřím Dienstbierem a Lubomírem Zaorálkem, tolik stálo o koalici s KDU a s ne s programově voličům bližším Okamurovým Úsvitem. Navíc si myslím, že plány hnutí ANO na ozdravení právního prostředí, jsou v této vládní sestavě nereálné. ANO by, podle mne, mělo využít současného volebního potenciálu k uskutečnění nových předčasných voleb (spojených s volbami obecními na podzim – neprodražilo by se to) – starého psa (ČSSD a KDU) totiž novým kouskům nenaučíš.

     Ale abych se vrátil k Ukrajině. Kdo se bude asi nejvíce finančně podílet na sanaci Ukrajiny? Samozřejmě my s pobaltskými republikami a snad i Polskem, které se ovšem z povinnosti nějak vykroutí, protože Poláci jsou vždy,  jde-li o jejich vlastní zájmy vůči EU jednotní, na rozdíl od nás.

   Svými hloupými avantýrami (podporou těžce definovatelných ukrajinských politických proudů – Banderovci atd., vynořivších se na Majdanu) jsme bohužel pomohli destabilizovat situaci na Ukrajině a svým způsobem tak uškodili prostým Ukrajincům, jejichž životní úroveň neustále klesá. Oligarchové se nakonec vždy připojí k těm, od nichž budou mít zaručeno, že jim jejich ekonomické impérium zůstane zachováno. Nechme tedy sanaci Ukrajiny na těch, kteří z toho budou profitovat. Silnému Německu. A my se snažme ze všech sil, nepřipojovat se k fiskálnímu paktu a už vůbec si zakažme přijímat euro. Řiďme se už jednou, proboha, zdravým rozumem.