Dávejme peníze raději našim potřebným lidem

V neděli jsem v centru staré Prahy málem přehlédl velice smutný výjev. Prošel jsem kolem čistě oblečeného starého pána s deštníkem lehce pod osmdesátkou. Zaregistroval jsem nesměle se natahující ruku s otevřenou dlaní.

Žebral a bylo mu to velice nemilé. Styděl se za to. Samozřejmě, že jsem mu přispěl. Ten slušný pán, zřejmě neměl na jídlo a snad dokonce neměl ani kde bydlet. Byl to typ celoživotního subalterního úředníka či učitele, prostě někoho, kdo neměl možnost si během života našetřit na stáří. Nesrovnávejme tohoto pána s množstvím poměrně drzých a alkoholem páchnoucích individuí, které vám, zastoupí cestu a vehementně se almužny dožadují. Tento pán byl zcela jiný. Už jsem nedávno psal, že jsem viděl i paní s rozloženým nádobím na schodech k mostu. Také osoba, která určitě ne vlastní vinou přišla o střechu nad hlavou. V Praze je to tak jednoduché. Nájmy se zvyšují, důchody nestíhají pokrýt všechna vydání a exekuce za nezaplacení nájmu skončí veškeré naděje za klidné a důstojné stáří. Tito lidé potřebují naší pomoc. Byli celý život slušní, nenakradli si v období transformace, umřel jim třeba životní partner a z jednoho důchodu nedokáží zaplatit zvyšující se náklady na život.

     Ta pomoc není tak viditelná, jako přeprava rodin z Iráku do České republiky.

Proto mě velice naštvalo, jak ony křesťanské rodiny, které prchly do Německa, nebo se o to pokusily zneužily důvěru i práci lidí, kteří se jim snažili pomoci. Zneužili i ochotu našeho státu, pomoci jim jako skutečným uprchlíkům. Navíc lidem, kteří jim mnohdy ze svého osobně pomohli, se dostává odsuzování ze strany společnosti. Dva z nich osobně vzdáleně znám a jsou to velice vzácné osobnosti. Dan Drápal, pastor křesťanského společenství pomohl na počátku devadesátých let mému tehdy šestnáctiletému synovi, když mu umřela maminka a já ovdověl, najít správný směr života. S panem Salmanem Hassanem, Iráčanem, který je v ČR už řadu let odborníkem na informační technologie jsem se seznámil prostřednictvím špičkového endokrinologa prof. Ivana Šterzla. Je to smutné, že jejich úsilí přišlo vniveč a vrhlo stín na veškeré křesťany. Jenom podotýkám, že se ten stín většinou dotýká katolíků, kteří s tím ale neměli vůbec nic co do činění. Tuto akci organizovali tzv. evangelikálové, což jsou moderní křesťanské církve.

   Mimochodem, před mnoha lety jsem na tiskové konferenci, kterou uspořádal patriarcha syrské ortodoxní církve Řehoř III (na kterou nepřišel mimochodem nikdo z mainstreamových novinářů) po zničení historického aramejského města Maloula islamisty, které v té době podporovala EU i Obama, slyšel od tohoto moudrého kmeta názor, že by křesťané měli zůstávat s Sýrii, aby tak podpořili náboženskou různorodost syrské společnosti (což se určitě týká i Iráku).

    Můj názor je takový. V naší zemi je tolik potřebných lidí, že by se organizace zabývající se dobročinností měli zaměřit právě tímto směrem. Lidi z různých zemí, kteří u nás žijí přišli na vlastní pěst a museli se sami zorientovat. Nynější masová imigrace nic dobrého nepřinese. A v případě přijímání muslimského etnika přinese navíc nebezpečí a ohrožení života i těch, co se jim snaží pomoci. Terorista si nevybírá. Ten vraždí i konkrétní osoby, které se o něj starají a pomáhají mu, jak jsme zaznamenali ve Švédsku.

    Navíc jsem právě teď četl, že teroristé připravují letní útoky na pláže mimo jiné ve Francii. To jest právě v zemi, která jak sociálně tak společensky muslimům ze severu Afriky šla na ruku. Je mi jasné, že všechny nemůžeme házet do jednoho pytle, ale jak mám proboha rozpoznat, jestli je někdo s kakaovou pletí a plnovousem neškodný, či jestli náhodou nemá pod oděvem pás s výbušninou.

     V novinách jsem viděl gumový člun napěchovaný migranty, které právě zachraňuje loď mající chránit evropské námořní hranice a které posléze vysadí v jižní Itálii. Nebyla mezi nimi jediná žena, jediné dítě. Samí chlapíci v nejlepším bojovém věku, mnozí z nich s plnovousy. Já ač přesvědčený Evropan, který má přátele všude na kontinentu i za kanálem, začínám mít názor, že je načase přehodnotit naše členství v EU, které nám v současné době připravuje povinné kvóty pro tyto migranty. Asi by bylo lépe se domluvit s Poláky, Slováky a Maďary a udělat si takou mini EU rozumných. Zatím. Třeba se časem západní Evropa probudí ze sna. A pokud ne, tak budeme zase jezdit k Baltu a Balatonu. Alespoň tam nebudou na plážích nakladené miny.