Švédská král prý hodlá zakázat svým poddaným koupání ve vaně. To aby omezil plýtvání vodou a energiemi. V Maďarsku se mluví o vládní chuti vymýtit v zemi sběratelství, coby semeniště špinavých a nezdaněných peněz.
Před partou let, když můj synek nastoupil do učení na osmiletý gympl, zakázala jsem mu dlouhodoběji přístup na internet. Už si nepamatuji proč. O pár dní později jsem ho náhodou – podle zahozené školní tašky kousek od baru – načapala v transu u počítače v internetové kavárně. V té době byl úplně mimo z nějaké interaktivní virtuální hry. Ta vášeň ho nutila hledat jakoukoliv kličku, aby se na síť dostal. Když jsem ho táhla od „kompu“ v té zakouřené „kafárně“ za ucho, křičel o své nevědomosti vztahování se zákazu mimo dosah domácí „wifiny“. A pak mne utřel pohledem na můj rozpitý aperitiv: „Ty jsi tu autem a chlastáš. Taky porušuješ zákony. Policajtský.“
Zákazy a příkazy nás všeobecně provázejí od narození.
Nejprve jsem si nesměla sáhnout na žehličku nebo stahovat ubrus ze stolu. Zákaz se vztahoval i na konzumaci slepičinců. Babička mi mantinely správného chování vštěpovala skrze zákazy boží. Když se mi zapalovala lýtka, táta mi s cigárou v ruce hrozil fyzickým trestem za kouření. Do osmnácti let jsem nesměla na diskotéku. Známka horší než jednička znamenala zákaz vstupu do mé milované jezdecké stáje. Ostnaté dráty kousek od mého bydliště zakazovaly vstup na území prohnilého kapitalismu. Na střední bylo zapovězeno nosit minisukně a igelitku s nápisem Marlboro. Také mojí oblíbenou rockovou kapelu v té době zakázali. Se zákazem vjezdu a zastavení jsem se seznamovala v autoškole. Na internátu a koleji byly zakázané pánské návštěvy po večerce.
Většinu uvedených zákazů jsem porušila. Některé z hlouposti nebo ze vzdoru, jiné z lásky či touhy po zakázaném ovoci a zakázaném uvolnění. Slepičí výkaly již dobrovolně nekonzumuji a žehličce sahám jen na rukověť. Mám za sebou nikotinové i „pařmenské“ období. Odvál je čas i rozum, stejně jako období „ bezpodprsenkově minisukňové“. Jen závislost na koních a tvrdší muzice mi zůstaly.
Komunistické zákazy padly. Vskutku urputně je však dohání nedovolené věci a činnosti „eurounijní“. Brusel nám zakázal rum, pomazánkové máslo i silné vysavače. Kadeřnice by měl evropský zákaz, samozřejmě v jejich zájmu, zbavit vysokých podpatků a šperků.
Obaly kojeneckého mléka musí býti prosté obrázků zvířátek a miminek. Taky sleva nebo reklama na Sunar se zakazuje. Novelizovaný zákon o potravinách nedovoluje jejich výrobcům používat pro názvy svých produktů přívlastky jako domácí, přírodní nebo čerstvý. A vzhledem k zařazení uzenin do seznamu karcinogenních výrobků, stejně jako třeba azbest, je čas se obávat zákazu nebo regulace konzumování slaniny a klobásek. Nebo aby nedošlo ke státní monopolizaci jejich prodeje, jako třeba v případě silnějšího alkoholu ve Švédsku – v tom státu, kde se očistu těla budou provádět možná jen ve sprše.
Podle mne jsou zákazy nad rámec desatera dobré jen pro nechápavé děti a pitomce. Nebo na ochranu slabších a potřebných. Iracionální zákazy chrlí diktátoři, ortodoxní kněží, praxe neznalí hlupáci a diletantští aparátčíci toužící uchránit lidstvo k smrti.
Zákazy mají omezovat svobodu člověka v ten moment, kdy by se mohl dopustit omezování svobody a práv jiných. Zahuštěnost naší planety člověčinou stoupá. Přírodní zdroje jsou omezené. Z toho vyplývá přímá úměra mezi velikostí lidské populace a množstvím zákazů. Stejně zřejmá je i souvislost mezi množstvím restriktivních opatření a počtem bytostí živících se jejich vymýšlením, uváděním do praxe, hlídáním dodržování a sankcionováním jejich porušovatelů.
Stárnutí, smrt, porodní bolesti, těžká práce. To byly tresty za porušení Hospodinova zákazu ochutnat zakázané ovoce v Zahradě Eden pro Adama a Evu. Možná, kdyby Bůh neučinil ze Stromu Poznání tabu, naháči by si jej ani nevšimli.
Jejich potomci dostali šanci na smytí dědičného hříchu. I skrze dodržování Desatera přikázání Božích. Základní to směrnice pro lidský způsob žití se sestává z méně než dvou set slov. K sesmolení nařízení Evropského společenství o standardech kvality zeleniny jich bylo potřeba téměř pět tisícovek.
Možná by jako lék na normotvornou rakovinu zabral zákaz chrlení současných zákazů, norem a příkazů elektronicky nebo písemně. Jejich iniciátoři by byli povinní ručně je tesat do kamene. A jako Mojžíš pak ty kamenné desky nosit „zákazůdárcům“ ke schválení.
Inteligentní člověk se vyznačuje dobrým odhadem důsledku svých činů. Pokud je vybaven svědomím, dobrou výchovou a základním vzděláním, nedopouští se jednání ohrožujícího společnost nebo sebe. Lumpové stejně zákony nedodržují.
Apropos, když už ještě frčíme na dozvuku vánočních svátků a na afinitě ke všemu „usáckému“, víte, že zákaz Vánoc v Americe zrušili až koncem osmnáctého století?
