Kus zla bez zárodečné buňky dobra neexistuje. Každé zrození je vykoupené nějakým umíráním. Ostatně Ježíš by bez ukřižování z mrtvých nevstal.
V tomto duchu a po svém letos vítám probouzející se přírodu a loučím se s umírající zimou. Namísto Morany jsem do jarního proudu sebeobrany zahodila pokořenou angínu.
Improvizovat budu i v oblasti velikonočních rituálů. V rámci pašijového týdne přesouvám škaredost ze středy na úterý. Kvůli těm mrtvým v Bruselu. Blízký terorismus, asi na základě úvodního konstatování, v mém nitru, snad poprvé v životě, vzkřísil pocit sounáležitosti s tím eurounijním cirkusem.
A tak s přijímáním božské krve - rozuměj s pitím červeného vína - nebudu čekat až na Zelený čtvrtek. Dopřeji si ho hned, ke psaní. Přípitek věnuji poselství Ježíšovy poslední večeře s učedníky. Osvobození, radosti a sjednocení . Osvobození od hříšného balastu. Radosti z poznání. Sjednocení bytostí stejné víry a hodnot, vyznávajících stejné nebe. Nebo Vesmír?
Mišmaš pohanských, konzumních i křesťanských rituálů na oslavu života brutálně pokazili zřejmě džihádističtí vražedníci. Ten odporný akt „antilidskosti“ nechť se promění v katalyzátor obratu k pochopení nejhlubšího významu nadcházejících svátků. K umocnění víry, že smrtí vše nekončí. A že po temné noci přijde ráno, po zimě jaro. Pokud se nebudeme bát pro to světlo a za tu vesnu položit život.
Uf, až mne ten vlastní patos polekal. A přiznávám se k pokrytectví. Bojím se bolesti i smrti. Lidé bez úcty k životu jsou mojí noční můrou. Pořád se mi nechce věřit, že už jsou za rohem.
Nápad po dobrém změnit fundamentální zločince je kvalitní asi jako moje alibi pro obarvení nehtů namísto vajíček v zájmu záchrany životů kuřátek.
Jo a beránka neupeču. Proměním se v něj! Pokorně se vynasnažím obětovat přáním svých nejmilejších. Obávám se, že budou chtít klišé malovaných skořápek a rohatou buchtu z trouby.
