„Vyhlášení celé třeboňské rybniční soustavy krajinnou památkovou zónou s ambicí na zařazení do seznamu UNESCO bude to nejlepší, co jí může potkat,“snažil se mne před dvěma lety marně přesvědčit významný jihočeský poslanec.
Tentýž politik, původně obhajující další konzervaci otisku systematického působení Štěpánka Netolického a Jakuba Krčína v jihočeské krajině, je momentálně velkým kritikem UNESCO kvůli politizaci této organizace a souhlasí s bojkotem finančního příspěvku světové to organizaci pro vzdělání, vědu a kulturu za Českou republiku. Snad se tím utnou domácí politické choutky na další utahování „ochranné“ smyčky dusící jinak harmonický život kulturní krajiny, zahrnující katastry třiatřiceti obcí na území o rozloze tři sta čtverečních kilometrů. Místní obyvatelé, zemědělci a rybáři jsou již nyní ve svém živobytí limitováni velkou partou omezení v rámci všelijakých druhů a stupňů ochrany (Chráněné krajinné oblasti, biosférické rezervace, NATURY 2000, památkových zón, přírodních rezervací, národně chráněných kulturních památek). Další ochranářská opatření vnímají jako hrozbu újmy konkurenceschopnosti, nárůstu byrokracie, posílení moci úřadů a politiků.
Zatímco angažovanost UNESCO v zahraničním náboženském sporu (protekce palestinským muslimům v izraelském konfliktu se židy) může eliminovat snahy o onálepkování jihočeských kaprů skanzenovou známkou, zdejší restitučně občerstvené církve šly vloni proti třeboňským rybářům skrze určovací žaloby domáhající se „zcírkevnění“ jejich, již peněžně odškodněného, majetku. Naštěstí tato svatá válka skončila bohulibým smírem.
Za dobrotu na žebrotu málem správci unikátního vodního díla přišli v důsledku prokázání mimořádného protipovodňového významu rybniční kaskády v roce 2002. Regionální politici jim za „odměnu“ chtěli nakázat trvalé snížení hladiny největšího rybníku v Česku na úroveň neumožňující plnit jeho produkční a rekreační funkci. Přitom hráz Rožmberka, i díky profesionálnímu nasazení třeboňských rybářů, dokázala odolat tisícileté povodňové vlně a zadržet údajně šedesát miliónů kubíků vody, což je asi desetkrát více, než při hladině umožňující efektivní chov šupináčů. Tím pádem naordinované snížení hloubky vody o nějakého půl metru by bylo jen malou překážkou pro povodeň, zato fatální pro kapří hospodářství.
Říká se, že kapři si sami rybník nevypustí. Rybníkářům v „Jižní provincii“ hrozí ztráta kontroly nad stavidly rožmberského odkazu permanentně.
