Nikdy jsem si nepomyslela, že budu mít radost z ruských vojáků. A že mi rodilá Číňanka mírně upraví názor na politiku jedné Číny.
Zatímco oblečeni do čínských hadrů vyvěšujeme tibetskou vlajku, kurdský prapor - jako symbol podpory utlačovanému etniku - jsem ještě nikde plápolat neviděla.
Trestáme východní velmoc za anexi Krymu ekonomickými sankcemi, přičemž náš USÁrenský parťák vesele exportuje do Ruska stále více zboží. Prezident Trump zmačkal a zahodil do koše kurdské spojence jako mastný papír po snědené sekané, kterou mu pomáhali upéci z Islámského státu.
Na tlustém českém pupíčku teoreticky bojujeme proti všem “zachvatčikům” a teroristům, ale chválit ruskou armádu za snahu bránit Kurdy před tureckou genocidou se nám do krámu nehodí.
Asi bychom si měli zvykat na odklon světovládců od “ochránímesvět” k “ochránímesvévoliče”, viz Donaldovo heslo America First! v předvolební kampani. A je jasné, že čím větší říše, tím více vnitřních tříštivých tlaků a nutnost používání větších gest a striktnějších nástrojů pro udržení celistvosti národa.
Nedokážu posoudit, jestli je menší zlo zavírání očí před Erdoganovým řešením kurdské otázky skrze “Protektorát Sýrie”, nebo hrozba otevření tureckých hranic uprchlíkům do schengenského teritoria.
Nevím, jak mám odpovědět na dotaz mé čínské “přítelkyně” ze sociální sítě, jestli bychom byli ochotní poskytnout azyl miliónu obyvatelům Honkongu, nespokojeným s blížící se čínskou nadvládou. Touto otázkou provokovala na Facebooku zmíněná čínská tlumočnice poté, co poněkolikáté musela reagovat na rozhořčené nepochopení čínských návštěvníků v centru Krumlova umístění protičínské výstavy k třiceti letům masakru v Pekingu. Proč prý si raději nepřipomínáme vlastní třicetileté výročí pádu železné opony, jako oni hrdě oslavují sedmdesátileté narozeniny Čínské republiky. "Ale vlastně, co je to demokracie," položila další řečnický dotaz s dodatkem, že demonstrace Tiananmen se zúčastnilo 100 tisíc lidí z 1,2 miliardy, zatímco nejpočetnější události naší sametové revoluce 300 tisíc z 10 miliónů.
Nejedná se žádnou nekritickou fanynku Čínské komunistické strany. je ráda, že je z Číny pryč, nicméně loajálnost většiny Číňanů vysvětluje tím, že přestože má její rodná země spoustu nevyřešených problémů, za posledních třicet let se jejich život kvalitativně výrazně změnil k lepšímu.
Čím víc se snažím vnímat věci v kontextu a naslouchat šumu i za hranicí své bubliny, tím víc se vymaňuji z černobílého vnímání světa. A tápu na názorových křižovatkách při volbě nejschůdnější ze všech špatných cest. Stoprocentně dobré v tom přelidněném terénu s ubývajícími zdroji neexistují.
