Proč chci hodit Zemana do urny

Před druhým kolem prezidentských voleb si připadám jako nad jídelním lístkem nabízejícím pouhá dvě, méně a více, nepoživatelná jídla: dršťkovou polévku se slivovicí, nebo grilované kobylky s mořskou řasou.

Pach hovězích vnitřnosti mi připomíná rozkládající se krávy na pitevním stole morfologické učebny z doby mých vysokoškolských studií. Stejně tak se mi zvedá žaludek z představy polykání hmyzu. Přestože jde o proteinovou bombu a v kombinaci s vodní trávou geniální futuristickou stravu.

Mám dvě možnosti: opustit hospodu, abych se pak alibisticky (protože jíst se musí) vrátila a nadávajíce hltala většinovou objednávku, nebo překonat falešné hrdinství a zvolit méně hnusné žrádlo.

Prostě se sebezapřením budu volit Zemana (MZ). I s odkazem na Václava Havla, respektive na jeho obavu, aby se příštím prezidentem nestal nějaký zasloužilý profesor egyptologie, který nakonec bude zvolen jen proto, že nikomu nikdy nevadil a nikdy nikoho nenaštval. Ačkoliv můj neúspěšný favorit z prvního kola, větrolam Topol, doporučuje profesora.  I když si tím koleduji o držkovou v rámci svých sociálních a politických bublin asi víc, než kdybych uškrtila dítě a srazila autem v opilosti stařenku na přechodu.

Současný prezident mne nespočetněkrát iritoval vulgárními výrazy a pomstychtivými stanovisky i divnou družinou. Nicméně stejně často jsem žasla nad ostrým břitem jeho bezpapírových projevů  a nad odvahou jít proti proudu a vyvažovat mainstreamové trendy. O falešnosti lynčování jeho pročínskosti a proruskosti mne utvrdila prosperita americko-čínského gigantu vesele  produkujícího vepřové maso v Polsku, nebo rekordní nárůst amerického exportu do Ruska navzdory sankcím.

Profesně (živí mne zemědělství) mu to taky musím hodit. Snad jako jediný z kandidátů nevylévá kvůli Agrofertu z vany, která nás živí, všechny nerodinné agropodniky.

Jeho účelové a dočasné spojení s oligarchou je pro mne mnohem menší hrozbou, než kývačské a vítačské ohrožení naší národní suverenity a křesťansko-židovské kultury, čišící z prázdnosti jinak sympatického protikandidáta.

Možná jsem jen hysterka spatřující v přemnožených kobylkách namísto lahůdky hrozbu pro naší úrodu. Pokud se však podobně smýšlející středoevropští lídři nevzepřou nové podobě migračních pravidel a sociální chartě, vnucená solidarita nás zničí, direktivně rozemele do nepoživatelného eurounijního karbanátku. Zlatá dršková!

A když už jsem u toho jídla, zkusím vsadit na pozitivní dortíkovou zkušenost MZ při léčbě cukrovky. Podle jeho návodu by nás vlastně z MZ mohla vyléčit volba MZ. Minimálně tím získají stranické hospody čas na ukuchtění stravitelnější a chutnější krmě z domácích surovin…