„Primula – posel jara“. Nechtěně dvojsmyslný titulek článku věnovaného petrklíčům – prvosenkám -v únorovém vydání odborného měsíčníku.
Kouzlo neplánované predikce symbolů letošního způsobu jara. Zdánlivě neslučitelnou kytku Primulu s ex-šéfem Ústředního krizového štábu Prymulou přece jenom něco spojuje. Oba používáme pro potírání kašle, zánětu plic a chřipky.
Neviditelný plicní, a zejména rozumový, plevel během měsíce nastolil nový společenský řád v České republice. Karantenismus. Stejně jako kretenismus se karantenismus, v rámci celého světa, vyznačuje různě silným lokálním výskytem despocie. V místech s nejdelší dobou nadvlády cíleně způsobuje poškozování inteligence, motoriky a němoty postižených.
Na druhou stranu nás učí novým věcem a oživuje i dávno zapomenuté dovednosti. Třeba otevřít třetí mikrotenový pytlík se dvěma na rukou, šlapat na pedál šicího stroje, v padesáti si opatřovat cigára skrze škemrání u staršího člověka o jejich nákup ráno před supermarketem.
Karantenismus je svým způsobem korektní diktatura. Jistěže zpočátku pandemie a ve fázi strmého růstu počtu nakažených či mortality potřebná a obhajitelná. Ovšem ke zdraví člověk kromě „bezcovidovosti“ také potřebuje mít co jíst, být v teple, oblečený, ve stáří důchodově zabezpečený a také v případě jiných, než virových, onemocnění, zdravotně opečovávaný. K uspokojení zmíněných potřeb je důležité nediskriminační fungování ekonomiky. Pouze ona může zajistit stabilitu státu a pomoc nejpotřebnějším. Bez výrobního, obchodního a služebního provozu nelze žádnému obyvateli karantenistické republiky dlouhodobě garantovat příjmy na léky, energie, oblečení. Taky jídlo se časem může stát nedostupnějším. Nejenom z důvodu omezených finančních zdrojů státu i podnikatelů, ale i kvůli suchu, hrabošům, kůrovcové kalamitě, a dalším tragédiím, pro které dnes v médiích a v naší pozornosti, zaplněných Covidem, nezbývá místo.
Občanská společnost, jindy tak citlivá na jakýkoliv náznak omezení osobní svobody, se u nás změnila ve vystrašené stádo ovcí, poslušně cupitající za pasákem a před jeho psy do údajného bezpečí před neviditelným vlkem. Jenom se bojím, aby na to tempo úprku a na pobyt v zabezpečené ohradě s poloprázdnými krmelci nepošlo víc zvířat, než na zabití vlkem. Ostatně na virová onemocnění umírají většinou jen včely vyčerpané (doslova vycucané) cizopasným roztočem kleštíkem. Možná bychom se měli i v rámci boje s lidským coronavirem zamyslet, kdo, nebo co, nás nejvíc vysává a toho se zbavit. A jestli se necháme uchlácholit objednávkou krmení na dluh od pasáků žijících z naší krve, vysajeme tím šanci na dobrou budoucnost našim dětem.
PS: Zatímco jinde bývá netopýr symbolem smrti a zla, v Číně se štěstí a netopýr vyslovují stejně: „Fu.“
