Farmaceutická medicína na „korunovanou“ morovou ránu zatím neexistuje. Milosrdná příroda a jaro nabízejí mírnou, ale víceúčelovou kompenzaci.
Šťavnatou, křehkou a trochu štiplavou. Jako život v plné síle. Biologická náplast na bebínka, způsobená viry, plísněmi i bakteriemi, k nám kdysi připutovala z dálné Asie. Asi jako předběžná omluvenka za současný moribundus. Možná i proto má rudou barvu. Ale jen na povrchu. Stejně, jako čínští komunisté. Na politikaření teď není čas. Zpátky k zázračným „maxipilulkám“ „bulvoidního“ tvaru. Jedná se o minerální a vitamínové bomby.
O ŘEDKVIČKY!
Čistí konzumentům tělo, rozpouští žlučové kameny. Léčí kůži a pomáhají hubnout. Koronavirus asi nezabijí, každopádně mohou být řešením žaludečních problémů a průjmů ze strachu před neukočírovatelnou nákazou. Obsahují oleje účinně desinfikující ústní dutinu a nosohltan, kde navíc rozpouštějí hlen.
Historicky se jejich anální aplikací trestala nevěra. V budoucnu možná pomohou člověčímu osídlení Marsu nebo přežití na Zemi v extrémních klimatických podmínkách. Dokazuje to experimentální projekt realizovaný na České zemědělské univerzitě.
Dříve by mne nenapadlo, že také pomáhají odhalovat charakter. Dokud jsem nebyla očitým svědkem případu, kdy si zákaznice v oddělení zeleniny nejmenovaného supermarketu „přikrádala“ do sáčku k přiznanému svazečku ředkviček otrháváním sólo bulviček ze série dalších trsů.
Kéž by kradené ředkvičky té zlodějce vypálily červa z těla. Přeji nám všem, kromě pevného zdraví, dostatek vzcházejících ředkvičkových a dobročinných semínek. Plus naději na nekonečnou řadu příštích sklizní.
