Oko za oko, nos za zobák

Málem jsem spadla z koně. Uskočil, když mu bažant přikrčený v trávě s vřískotem vylétl nad hlavu v půlmetrové vzdálenosti od předních kopyt.

Před vyjížďkou jsem neslušně komentovala čištění jeho původně vraného hřbetu od běloby ptačího trusu. Máme v maštali načerno uhnízděných asi tisíc tlustých vrabců. Na vyjížďce jsem míjela vypasené divoké husy. Nad loukou plachtil mořský orel a zrcadlo rybniční hladiny rozbíjela parta kormoránů ve snaze upytlačit rybí snídani. Při pohledu na opodál se čachtající divoké kachny mi na jazyku vytanula  chuť olověného broku a otřásla jsem se v sedle při vzpomínce na desetitisíce drůbežích obětí ptačí chřipky, jíž jsou nejpravděpodobnějšími přenašeči. Ptačí to ráj, ten náš kraj. Svědčí o tom i šílenství obyvatel Českých Budějovicích, žijících v sousedství uřvaných kolonií havraních hnízdišť.

Nasycený hladovému nevěří, ale já vědeckou studii o 55procentním poklesu stavů ptáků od roku 1980 do současnosti nezpochybňuji. Ptáky mám ráda a sypu jim do krmítek. Jen mi vadí tvrzení ornitologů, že za to ptačí vymírání může intenzivní zemědělství. Prostými počty se dá dokázat, že viníkem je lidská reprodukce. Počet lidí na Zemi od osmdesátých let do současnosti stoupl o zhruba stejné procento, o jaké poklesl počet ptáků v evropské zemědělské krajině. Takže oko za oko, nos za zobák.

Každopádně úbytek ptačí druhové rozmanitosti kompenzuje druhová rozmanitost aktivistických ochránců přírody. Představitelé více než 130 evropských neziskovek před nedávnem demonstrovali v Bruselu na summitu lídrů členských států Evropské unie kvůli tomu, že při projednávání nového rozpočtu Evropské unie nebyla vůbec řešena ekologická problematika. Hlavním argumentační rozbuškou byli ti ubývající ptáci vinou bezohledných agrárníků.

Ti přitom, na základě společenské objednávky, dotační politiky a vědeckých poznatků prokazatelně stále méně škodí přírodě. Za posledních třicet let se v České republice snížilo užití průmyslových hnojiv o dvě třetiny. Od roku 2012 poklesla spotřeba pesticidů o osm procent. Pomalu spějeme k zákazu užití Roundupu, k eliminaci látek s možným negativním dopadem na včely. Ze zákona se bude snižovat maximální povolená výměra monokulturních plodin pěstovaných na erozně ohrožených půdách. Dám ruku do zobáku pelikánovi na to, že hospodáři na půdě vědomě nechtějí opeřencům ubližovat (až na špačky a přemnožené kormorány). Naopak považují za štěstí, mít ty nejvzácnější na poli. Vždyť za každý hektar zemědělské půdy, na kterém opečovávají čejku chocholatou dostanou 667 EURO. Podporu čerpají za údržbu všemožných ptačích útočišť, například biopásů, meziplodin, mokřadů, remízů, mezí apod. Rádi dají ruce od výroby jídla pryč, pokud jim přechod k nepřekážení divokým živočichům a rostlinám dostatečně vykompenzujeme. Obávám se, že bez hladu a regulace porodnosti to nepůjde.

Jo a pozor. Kam se ptáci ve vymírání hrabou na zemědělce, kterých nyní máme v republice 100 tisíc v průměrném věku kolem padesáti let. To je pětkrát méně než před třiceti lety!  Divím se, že se ještě nedostali na seznam nejohroženějších druhů.