Obava o turka kvůli strachu z Turka

„Možná tě taky zakážou.“ Mluvím ke svému turkovi. „Polévání národa vroucí vodou je nekorektní.“ Vysvětluji svému šálku kávy obavy o jeho budoucnost.

 Po přečtení zprávy o zákazu vztyčení sochy polského krále Jana III. Sobieskiho ve Vídni, kterou před 335 lety zachránil před Osmany. Vedení města se bojí anti-rakouských aktivit pod záminkou anti-turecké provokace tím pomníkem.

Ťukám lžičkou do šálku, jako krkavec do hlavy Turka v části rodového znaku Schwarzenbergů na počest dobytí turecké pevnosti Raab v roce 1598. To asi teď budou zmínění urození nuceni k zakrývání nebo ke změně rodinného  symbolu.

Ostatně selektivní zakrývání je pro mezinárodní pohled na „postosmanskou“ říši typické.

Pomník polského vojevůdce, který zachránil centrální Evropu před osmanskou invazí, v Rakousku zřejmě neuvidíme. Stejně tak Američané a Britové zavírají oči nad tureckou genocidou (1915-1918) až dvou miliónů Arménů. Asi proto, že Turecko je významným členem NATO, silným regionálním hráčem a geopolitickým spoluhráčem proti Rusku.

Ostatně i prezident Obama před třemi lety souhlasil s tureckými bombardováním v Sýrii a Iráku, které pod rouškou likvidace Islámského státu (IS) umožnilo cílené útoky na kurdské cíle. Přestože právě Kurdové patřili mezi klíčové spojence západních zemí v boji s ozbrojenci z IS.

Omlouvám se za ty zkratkovité úsudky. Současné mezinárodní vztahy vřou a hrozí explozí jako v papiňáku. Jsou kalné a pálí víc, než moje turecká káva. Každý stát do stále těsnějšího hrnce přihazuje podle své chuti. Lahodnou špetku pokání, pár deka odpuštění či humanitárních úmyslů zcela přebíjí hořké maxi-dávky oportunismu.

V tom kotli se taví i složitá mozaika více či méně smutných příběhů rodů a národů věčně bojujících za zachování svého místa na Zemi a práva na zemi. Protože historické křivdy většinou svými pachateli nebyly uznány a ukřivděnými odpuštěny. Zla minulosti už mají prošlou dobu trvanlivosti. Zatímco jejich sochání je nekorektní, jejich užívání jako té nejjedovatější ingredience mají mocichtiví kuchaři naší budoucnosti povolené.  Obávám se, že výsledný pokrm bude sladký, jako turecký med. Lehce se jím dají vylámat zuby a zalepit ústa.

A co se týče nového návrhu na neprovokující vídeňskou skulpturu oslavující pokoření tureckých nájezdníků, navrhuji vyvarovat se konkrétního hrdinského obličeje. Co třeba monstrózní socha neurčité vojevůdcovské zadnice, která bude na kolemjdoucí, skrze turecký záchod zvysoka….vrhat stín.