Není chlup, jako chlup

Ochránci němých tváří prosadili zákaz chovu jednoho typu chlupatých zvířat. Dobrá zpráva pro lišky, norky a všechny, kdo nechtějí jejich chovy a zabíjení kvůli srsti. Králíci a nutrie mají smůlu.

Důvodem je jejich maso, které prozatím může český chovatel – i v tom hřejivém stahovatelném obalu – produkovat.

Staletou tradici české produkce kožešin zmařilo poukazování na mučení divokých zvířat. Jedná se o hřebík do rakve pro méně zvířecích velkofarem v Česku, než je prstů na dvou lidských rukách.

Přestože při sledování videa dokumentujícího neodpustitelnou brutalitu chovatelů při usmrcování  malých chlupatých šelem jsem nezadržela slzy, principiálně se mi nad smrtí chovných farem chce brečet taky.

Souhlasím s nárokem člověku užitečných zvířat na co nejslušnější zacházení. Nicméně totální zákazy, namísto zpřísnění pravidel a kontroly jejich dodržování, mi smrdí liščím, pardon, pokryteckým, tedy vlastně prohibičním pachem. Dávající záminku k většímu profitu nelegálních chovů i zahraničních dovozců kožešin do našeho teritoria.

V kontrastu se společenským  jásotem nad osvobozenými norky mne nedávno rozlítostnil popis neskutečného utrpení dvacítky ovcí usmrcených šumavskými vlky, z úst majitele zdevastovaného stáda.

Obávám se chvíle, kdy na základě jediného důkazu o zemědělcem týraných ovcích, krávách, prasatech a další hospodářské havěti podepíší soucitní spoluobčané  petiční ortel plošného zákazu činností vedoucích k zabíjení chuděrek zvířátek. Snad jen ti vlci budou mít ze zákazu hromadného vraždění výjimku.

A všichni se pak na oslavu zrušení živočišné výroby v Čechách pustíme do veganské hostiny. Jenomže zeleného jídla nebude z důvodu nedostatku hnoje dostatek, tak se asi začneme požírat navzájem.

Doufám, že do té doby zákonodárci zakážou také pěstování chlupů na lidském těle. Jinak bych při té kanibalské katarzi nemohla polknout ani sousto.