Milý Nový Roku, opatři nám prosím vagínu, pardon pochvu

Narodil ses jako jedenadvacáté děcko poměrně mladému otci. Jedenadvacátému století. A zralé matičce Zemi. Tahle oběžnice kolem Slunce porodila už jedenadvaceti partnerům skoro dvě a čtvrt tisícovky děcek.

Žádné se nedožilo třinácti měsíců. Zato lidem se dosud dařilo stárnout čím dál pomaleji. Asi nás, v podobě mikrofauny na kůži Tvojí maminky, má kmotra Časomíra raději, než letopočty.

Sotva si na jejich (i Tvůj) zimní batolecí věk člověk zvykne, uteče jaro, léto, podzim a šup už vás pohřbíváme v archivech a vzpomínkách.  Nicméně Ty vypadáš jako nadprůměrně houževnaté mimino. Možná to bude tím, že Tvá máti, v rámci loňského těhotenství, nečekaně zpomalila a i když je kulatá odjakživa, více srkala smetanu z Mléčné dráhy a gravitací i graviditou přitahovala více klidu. Možná k tomu přispěla i eliminace stresujícího bzučení  lidských vznášedel nad její hlavou. 

Taky oslava Tvého příchodu na svět, narozdíl od tradičního vítání Tvých starších sourozenců mezi námi, byla jiná, méně hlavobolná. Namísto bezbřehých koktejlů, namíchaných z ohňostrojů, tlačenic, petard a alkoholických veselic se většina z nás uchýlila do ticha, pokory a naděje, že nás i mamku zbavíš zákeřného parazita se jménem Covid 19. Funguje jako globální mačeta kosící lidstvo fyzicky, psychicky a ekonomicky. Můžeš, prosím Tě, nějak otupit to její ostří? 

Cože? Ty už umíš mluvit? Zopakuj mi to trochu víc nahlas! 

Že Tvé mamce Zemi předepsali Pan Bů a Vesmír Covida jako vakcínu k léčbě přelidněnosti?   Hele, to snad nemůžou zmínění nadpozemští felčaři myslet vážně. Vždyť tím smrtonosným ostřím můžou zabít i Tebe, protože bez člověčího kalendáře umřeš. 

Prosím, prosím, vyřiď mamince, že už budeme hodní a symbiotičtí mikroobové. Budeme si jí i Tebe více vážit a smysluplně užívat každý Tvůj den. 

Přáli jsme si Tě šťastného, a jestli chceš, abys takový pro nás byl, opatři nám fungující vagínu, pardon vakcínu, pardón pochvu na pacifikaci té pandemické mačety.