Nejvyšší soud v Brně nedávno zamítl dovolání Alžběty Pezoldové (AP) v dědické při s Karlem Schwarzenbergem (KS).
Alžběta je vnučkou Adolfa Schwarzenberga (AS), jenž jako poslední „soukromník“ vlastnil hlubocký zámek a další významný majetek v Jihočeské kraji. V závěti vše odkázal adoptivnímu synovi Karlu Schwarzenbergovi (KS) z orlické rodové větve.
AP postavila nárok na převedení dědických práv ve svůj prospěch na tvrzení, že KS nesplnil závětní příkaz AS maximálně usilovat o navrácení rodinného majetku. Soud opakovaně žalobu AP odmítl s odůvodněním, že pro KS je právně nemožné prolomit zákon „lex Schwarzenberg“ z roku 47.
Paradoxní je, že tento účelový zákon, bezdůvodně trestající jediného občana, se vztahuje na rod, jehož heslem je „Nic než právo“. Lex Schwarzenberg je z mého pohledu Schrödingerova kočka české justice. Živý i mrtvý současně. A spojuje dva odlišné ženské pohledy na účel a povahu majetku.
Obě dámy pocítily, že hlas většiny není důkazem spravedlnosti. Jenda z nich takový důkaz nepřežila.
Žijící AP sporný zákon považuje za nespravedlivý a protiústavní. Domáhá se restituce dědečkova vlastnictví do soukromých rukou její rodiny, nesoucí jeho genetický otisk. Paradoxně se tím dostává do rozporu s komunisty zavražděnou Miladou Horákovou (MH).
Ta pro převod vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou hlasovala v roli národně socialistické poslankyně Národního shromáždění republiky Československé, které tuto „krádež za bílého dne“ většinově schválilo. Zdůvodnila to limitující „soukromokapitalistickou“ povahou schwarzenbergova majetku pro využití na poli „lidovýchovném“ a sociálním. Pro ni osobně se „lidovýchovné“ pole o tři roky později změnilo na pole minové.
Stala se obětí politického monstrprocesu. Gottwaldovská propaganda jím zfanatizovala proletářský lid k torpédování objednávkového soudu více než šesti tisícovkami žádostí o popravu obžalované MH. Ten stejný lid, pro který chtěla sociální spravedlnost a šlechtický majetek.
