Ráno jsem se domů vracela pro stoh papírů, protože kam čert nemůže, tam nastrčí veřejný zájem o výchovu dětí. Pětiletá dcera musela vypracovat a ve školce odevzdat domácí úkoly nejpozději v dnešním termínu.
Protože zákon přikazuje dokládat předškolní vzdělávání prcků právě archivováním papírů dotčených kresbou malých analfabetů. Dorazil mne pokyn vyvěšený na nástěnce pro rodiče, před kterou plakal chlapeček. Vzlykal, že žádný bílý šatičky nosit nebude. To když mu maminka oznámila pokyn z plakátu oznamující termín Mikulášské besídky, na které budou kluci za andílky a holky za čertice.
Před školkou jsem potkala souseda. I přes zamlžené brýle jsem poznala, že má smutné oči. Pusu zakrytou hadrovým náustkem. Končí s živností, krámek se suvenýry musel kvůli pandemii zavřít a teď už mu nezbývají peníze na nákup zboží. Poslední úspory dal za uhlí. Podnik by podle jeho slov nemělo smysl křísit ani s bezúročnou půjčkou, protože vládní nařízení paralyzovaly cestovní ruch, bez kterého ty jeho cetky nejdou na odbyt.
Mám větší nos a rouška mi brání ve výhledu pod nohy. Proto ještě před nástupem do auta přehlížím chodníkovou hranu a padám na kolena. Bolestí vidím všechny svaté a souseda bych za vtípek o andělech určených k pádu nejraději propíchla vidlemi.
Na spadnutí je novela zákona o veřejném zdraví. Slibuje ďábelskou moc hlavnímu hygienikovi. Podle jejího návrhu by nám, bez vyhlášení nouzového stavu a posvěcení vládou, mohl zakázat cestování, setkávání, podnikání, sportování a šmírovat mobily. Samozřejmě jen v zájmu veřejného zdraví.
Je to peklo, tahle inverze. Třeba nás spasí klimatická žaloba šestice děcek z Portugalska. Tahle uvědomělá parta andílků, odhodlaných k nebeské očistě, v ní obviňuje, a žádá potrestání, třiatřiceti zemí, včetně naší republiky, za laxní boj proti klimatickým změnám. Evropský soud pro lidská práva jí považuje za opodstatněnou. Jenom škoda, že portugalští žalobníčci chyběli ve škole, když se probíraly podíly různých zemí světa na produkci skleníkových plynů. Protože Čína (27%) nebo Amerika (15%) mezi obžalovanými státy nefigurují. Navíc pátráním po eko-spravedlnosti ve Štrasburku připomínají hledače spásy v pekle. Přesuny stovek lidí každý měsíc mezi Bruselem a uvedeným sídlem významné eurounijní instituce, mají prokazatelně pekelný vliv na životní prostředí v podobě desítek tisíc tun oxidu uhličitého.
Vzhledem k tomu, že o osudu naší země rozhoduje čím dál menší parta osob (o daních v nouzovém stavu třeba jen polovina poslanců), bych se nedivila úspěchu nedávné demonstrace Za rychlý konec spalování uhlí v Česku, realizované šedesáti aktivisty před ministerstvem životního prostředí.
Protože cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly a hodný Mikuláš nás všechny obdaruje, i kdyby si na dárky měl půjčit od Lucifera! Jenom nechápu, proč mi andělé našeptávají, abych si přála uhlí do punčochy. Pro studené časy a pro domácí výrobu uhlíkových filtrů do ústenek.
