Jak by se členům nové vlády líbilo, kdyby nějaká vyšší autorita rozhodla, že musí věnovat pětinu platu nízkopříjmové (nikoliv zdravotně či sociálně indisponované) skupině obyvatel Česka.
S argumentem, že je nespravedlivé, že někdo bere méně a někdo více.
Co na tom, že se nebude zjišťovat, jak náročnou a kvalitní práci beneficient peněz odebraných na první pohled „bohatším“ odvádí nebo kolik času musel věnovat odbornému studiu a jak velkou odpovědností ho práce zatěžuje. Taková představa asi normálně uvažujícímu člověku přijde nespravedlivá, diskriminační, demotivující.
Bohužel, ve jménu podobné ideologie přistoupili noví (a nové) šéfové státu ke změně agrární politiky. Hodili mezi zemědělce ostré vidle. Pod praporem „deagrofertizace“ rozhodli o zásadních změnách v zemědělské dotační politice. Jde o problematiku poměrně širokou a složitou (jak už to u přerozdělování veřejných finančních zdrojů bývá), ale v kostce jde o razantní „odklon“ peněz od velkých k malým. Jánošík by se radoval. Komunisté padesátých let také.
Moc se omlouvám všem sedlákům a jejich potomkům, bolestivě poznamenaným brutální kolektivizací v uvedené době, ale přesto v ní nacházím podobenství se současným trestáním větších hospodářů. Bez ohledu na to, jestli se o své polnosti a zvířata dobře starají. Bez ohledu na to, kolik lidí zaměstnávají a jaký mají podíl na výživě národa.
Zadání vlády zní jasně: „rozkulačit!“. Ale „v rukavičkách“. Poválečné vyhánění velkých sedláků z gruntu, jejich věznění a týrání rodinných příslušníků společenskou ostrakizací nahrazuje nenápadným zavedením nepřímé úměry mezi velikostí farmy a plošnou platbou na hektar zemědělské půdy. Což logicky povede k růstu zájmu o nákup a provozování menších agropodniků. A ke drolení těch větších. Agropodniky hospodařící na pozemcích propachtovaných, mohou očekávat lavinu výpovědí od majitelů půdy, kterým nově nastavená pravidla slibují až desetiprocentní kapitálový výnos (pokud budeme počítat cenu hektaru zemědělské půdy kolem 250 tisíc korun). Nově totiž „malí“ zemědělci (do 150 hektarů) mohou čerpat dotaci na každý hektar ve výší i přes dvacet tisíc korun, aniž by vyprodukovali kilogram potraviny nebo chovali jediné hospodářské zvíře.
Zastánci tržního hospodářství, pokud dočetli blog až k této řádce, se asi mračí. Protože dotace rovná se sprosté slovo. Bohužel, dnešní zemědělci si je nevymysleli. Vnutili jim je politici. Po válce. Aby bylo jídlo cenově dostupné pro všechny. Jde to společenskou dohodu a nástroj sociálního smíru ve většině vyspělejších zemí na naší planetě. Nebudu předjímat, do jaké míry na dotačním systému parazituje přebujelý aparát, ty tisícovky úředníků a politiků, které o nastavení zemědělských dotací rozhodují a které je administrují a proplácejí. Pro hospodáře na půdě jsou „mimocenové“ podpory nezbytnou součástí příjmů. Dosud stejnoměrně rozdělované všem žadatelům, na základě jednotných kritérií. Nová pravidla půjdou s módou. Seberou větším a přidají menšině. S argumentem, že co je malé, to je milé a protekce hodné, bez ohledu na to, jak moc je to užitečné pro výživu národa a zaměstnanost na venkově. Předesílám, že tato podobenství nejsou namířena proti poctivým malým farmám, které jsou bezesporu rodinným stříbrem našeho venkova. Více než rozeštvávání zemědělců na základě velikosti by jim však prospěla menší byrokratická zátěž a ochota regionálních spotřebitelů připlatit si za originální a čerstvé potraviny.
Bolševické dobroděje střídají vyznavači „menševismu“ na celém světě. S úmyslem změnit jeho nespravedlivý řád. Pasují se na klimatické spasitele, osobní svobodu svlékají ze zodpovědnosti. Pána Boha nutí vyrvat Adamovi dalších asi sto padesát žeber, aby se na nějaké pohlaví nezapomnělo. S výmluvou na mráz přicházející z Kremlu oblékají bundy napěchované peřím holubic míru a tradice, po kterých střílejí. Pokrokářskými zbraněmi. Kule strohých argumentů nahrazují broky pseudo-morálních dojmů.
Obávám se, že až dojde na povinné sdílení veškerého lidského bohatství – bytů, aut, výplat, jídla, dobrých partnerů, dětí – jen v případě hlouposti a krátkozrakosti bude převyšovat nabídka nad poptávkou.
